Kam až jsme ochotni zajít

Boříme pravidla a posouváme hranice,

zkoušíme přelstít i přírodní zákony.

Lidstvo jde kupředu, do poslední stanice,

která je rozumu vzdálena na hony.

Pro vlastní pohodlí vzdáme se života,

pro cinkot peněz i přátelství, lásky.

Pro slávu jsme schopni dělat idiota,

klauna, co na příkaz mění si masky.

Nehledět napravo, ba ani nalevo,

nevidět si dál než na špičku nosu

Dávat všem okolo důkladně najevo,

že jejich problémy jsou nám u šosu.

Tak jdeme dál, šplháme stále výš,

běda, když nám někdo cestičku zkříží.

Zamést a odkopnout, copak to nevidíš,

že teď jsem tu JÁ a můj cíl se blíží?