plant.blog.cz

O tom, jak rychle ubíhá čas, se každý měsíc přesvědčuji znovu a znovu. Sotva napíšu jeden článek s výběrem do ankety a ohodnocením té předešlé a už abych psala další. Máme tu začátek září, prázdniny v tahu a před námi poslední čtyři ankety letošního roku. Dnes se už tradičně podíváme na výsledky z minula a povíme si něco málo o skladbách, z nichž můžete vybírat. Jak tedy dopadlo hlasování za rok 1996? Opět pro mě dost překvapivě. Celkem se sešlo slušných 122 hlasů, které jsou rozděleny následovně: Poslední místo bez jediného hlasu obsadili Couting Crows s písní A Long December . Příčinu jejich neúspěchu bych viděla snad jedině v tom, že si nikdo z hlasujících tuto skladbu nepustil. Přeposlední skončil Beck Hansen s kouskem Devils Haircut z vynikajícího alba Odelay. Pouhý jeden hlas, což je opravdu škoda. Na další příčce žebříčku jsou Soundgarden . Jejich Pretty Noose má od vás čtyři hlasy. Stejně dopadla i Neneh Cherry, Youssou N'Dour a jejich známý hit 7 Seconds . Pinkfloydov...

Milí hadači! Zdravím vás u třetího dílu soutěže, kterou jsem si pro vás vymyslela a v níž se podle zadaných nápověd můžete pokusit o uhodnutí otázky, která vždy nějak souvisí s hudbou. V předešlých dílech jsme hádali kytaristu a hudební skupinu, dnes půjde o album. Každý z vás, kdo se rozhodne zapojit do hádání a bude úspěšný, získá za správnou odpověď deset bodů . Soutěž bude mít celkem sedm dílů , nejvyšší počet bodů je tedy sedmdesát. O vítězství ovšem kromě správnosti odpovědí rozhoduje také pořadí; pokud si tedy budete myslet, že odpověď znáte, neotálejte a napište ji do komentářů. Zvyšujete tak svou šanci na výhru a tou je - jak už jsem uváděla - aktuální číslo časopisu Rock&Pop , které vyjde v době ukočení soutěže (poslední soutěžní téma bude vyhlášeno 27. září). První dva úspěšní hadači se můžou těšit na říjnové číslo tohoto magazínu, v němž najdou spoustu informací ze současného hudebního dění i zajímavé střípky z historie. Předpokládám, že právě v říjnu by mohl v R&P...

Ano, je to tak. Pokud si můžete v životě vybírat lidi, kterými se obklopíte, sousedé a rodiče to vskutku nebudou. U rodičů je tato skutečnost dána geneticky a sousedé nám bývají "přiděleni", aniž bychom se mohli nějak bránit. Pak nezbývá, než se s nimi naučit žít, což někdy provází skřípání zubů na obou stranách. Mám to "štěstí", že celý život bydlím v paneláku, takže se studiu sousedských vztahů věnuji už nějaký ten pátek. Dnes to tedy bude typologie sousedů, kteří nejsou zrovna nejpříjemnějšími společníky pro trávení volných chvil. 1. Sousedka "kamarádka" Pravděpodobně se vám přijde už při nastěhování představit a sama navrhne, že byste mohly být přítelkyněmi. Je hovorná, všechno obhlídne a hned zkraje vás informuje o náladě v baráku. Nešetří pomluvami na stávající osazenstvo a rozplývá se nadšením, jaké to bude mít skvělé sousedy. Počítejte s tím, že její návštěvy "jen na kafe" budou stále častější, a také s tím, že o vás bude rozšiřovat podob...

Milí hadači! Dnes mám pro vás připraven druhý díl soutěže s hudební tematikou, v níž podle indicií hádáte buď osobnost, skupinu, album - zkrátka cokoliv, co s hudbou souvisí. Pro pořádek si ještě v krátkosti připomeneme pravidla a také to, co můžete vyhrát, pokud správně a včas odpovíte na zadané otázky. Počínaje minulou sobotou se na tomto blogu budou po sedm týdnů objevovat otázky. Aby jejich hádání bylo usnadněno a abyste se při něm měli čeho chytit, dávám ke každé otázce několik nápověd. Na vás je, abyste nápověd využili a zkusili si tipnout, co je v nich zašifrováno. Pokud si budete myslet, že jste na to kápli, jednoduše napíšete odpověď do komentářů, které jsou pro tento případ moderované. A co můžete vyhrát, pokud se vám povede projít celým seriálem hádanek bez ztráty kytičky? Pokud k tomu všemu budete první (nebo druhý), kdo se všemi odpověďmi správně prokouše, dostanete ode mě hezký věcný dárek - aktuální číslo časopisu Rock & Pop. Ostatní účastníci získají alespoň dobrý p...

V současné době je díky internetu snadné napsat vlastní text. Řada lidí to dělá, aniž by se nějak ohlížela na pravopisnou stránku a stylistiku, a pokud je upozorníte na chyby, začnou se chovat jako zuřivý býk s červeným šátkem před nosem. Tvrzení, že přece není důležité, jak je článek napsán, ale co je v něm obsaženo, v tomto případě neobstojí. Kdo chce publikovat psané texty, musí v prvé řadě ovládat slušně svůj jazyk. Dnes existuje mnoho stránek, jejichž autoři se vyžívají v anglických popiscích, citátech, případně ve velmi módním zakomponování anglikanismů a amerikanismů do českého textu. Ovšem když se podíváte na úroveň pravopisu českého jazyka v jejich projevu, chce se vám plakat. Bohužel se tak neděje jen na blozích náctiletých dívenek, ale i u dospělých jedinců, u kterých se jaksi předpokládá vzdělání a schopnost psát v rámci možností správně. Samozřejmě nikdo není neomylný a chyby můžeme dělat všichni. Důležité ale je, abychom si je uvědomili a snažili se jich dělat co nejméně....

Tuniský bubeník Imed Alibi, jenž v minulosti spolupracoval s francouzskou multikulturní rockovou kapelou Les Boukakes i alžírským zpěvákem Rachidem Tahou (mimochodem, mají společného producenta), vydal letos na jaře debutové album Safar. Hudba na něm představuje epickou fúzi, v níž se zvuk ručních bubínků prolíná s digitálními beaty, klávesy s houslemi, uslyšíme quanun, akordeon i arabskou flétnu Nay. Impozantní rozmáchlé arabské melodie skvěle doplňuje elektronika, zaregistrujeme i zvuk kytary, na niž hraje Justin Adams. Album obsahuje osm převážně instrumentálních skladeb a překvapí především moderním pojetím i zvukem. Mezi hosty na albu se objevila i zpěvačka Emel Mathlouthi, která pro Tunisany představuje jeden ze symbolů Arabského jara. Její procítěný žalozpěv "Ya Tounes Ya Meskina" (Poor Tunisia) se stal soundtrackem tuniského povstání proti vládě v roce 2011, stejně jako se hymnou revoluce stala stejnojmenná skladba alba Kelmti Horra (2012), které má touhu po svobodě s...

Dnešní článek, parafrázující svým názvem Plantovo výběrové album Sixty Six To Timbuktu z roku 2003, má k tomuto příměru minimálně jeden dobrý důvod. Ano, je jím číslovka v názvu, vyjadřující věk oslavence - Robertu Plantovi je právě dnes šestašedesát. Ono vzpomínané album, které je dnes už historií, má ovšem s dnešním dnem společného ještě něco - je obrazem pestrosti a různorodosti Plantovy tvorby od roku 1966, v němž coby osmnáctiletý vydal první sólový singl, až do doby, kdy jeho láska k africké kultuře vyvrcholila spoluprací s producentem, kytaristou a znalcem západoafrické a arabské hudby Justinem Adamsem, s nímž se před dvěma lety opět spojil v kapele Sensational Space Shifters. Právě s touto kapelou Plant osmého září 2014 vydává novinku Lullaby And... The Ceaseles Roar . Zpěvák a muzikant je ve věku, v němž se mnozí už oddávají bilancování a vracejí se ke svým dřívějším počinům. Čím to, že právě jeho nová deska je jednou z nejočekávanějších letošního roku? Kořeny úspěchu hledejm...

Milí blogující i neblogující, přátelé a sympatizanti soutěží! Po následujících několik týdnů bych zde chtěla uspořádat malý kvíz na pokračování, v němž byste si nejen mohli ověřit své schopnosti a znalosti, ale také se pobavili a v neposlední řadě mohli i něco vyhrát. O co půjde? Počínaje touto sobotou se zde na blogu budou objevovat články, v nichž se budu snažit zašifrovat hudební skupinu, interpreta, album či cokoliv, co souvisí s hudební tematikou. Samozřejmě bude v textu dostatek indicií na to, abyste mohli po trošce namáhání mozkových závitů dospět k řešení. Pokud si budete myslet, že znáte správnou odpověď, jednoduše ji napíšete do komentářů, které pro tuto příležitost zůstanou z pochopitelných důvodů moderované. Kdo se může zúčastnit? Každý, kdo má chuť - bez rozdílu věku, pohlaví a klubové příslušnosti. Soutěž je otevřena všem. Jak bude soutěž probíhat? Jednoduše - vždy v sobotu se zde objeví soutěžní článek. Celá soutěž bude probíhat po sedm týdnů - tedy bude sedm soutěžních ...

Málokdy mě něco zvedne z židle a málokdy se rozčílím. Jsem opravdu nekonfliktní člověk, snažím se řešit věci kolem sebe v klidu a s rozvahou, ale co mě dovede spolehlivě vytočit, je tupost, nepřejícnost a nenávist. A přesně tento jedovatý koktejl byl dnes namíchán diskutujícími na Novinkách, kde se rozpoutala čilá debata pod článkem o prvních českých paterčatech, která začátkem června oslavila roční narozeniny. Už před jejich narozením proběhla (nejen) na internetu diskuse o tom, že to snad rodiče udělali schválně, mít pět dětí (vlastně se starším synem šest) by si nikdo z nás nedovolil, proč maminka nešla na potrat a vůbec, jak se opovažují nazývat v médiích paterčata českými, když rodiče jsou romského původu. V hlavách počestných občanů se líhly myšlenky na to, jak už ty nenarozené děti budou potenciálními kriminálníky, příživníky, nemakačenky a snad dokonce i vrahy. V reportážích jsme přitom mohli vidět sympatickou mladou ženu, která se o tom, jaké ji čeká nadělení, dozvídala od lék...

Báseň si zanotujte na motivy písně Pec nám spadla... *** U nás se vám věci dějí, já bych mohla vyprávět. Hlupáci se chytrým smějí, to je vám ale divný svět. Kouzla, čáry tady vládnou, a skromnost se nepěstí. Když ti něco neukradnou, můžeš mluvit o štěstí. Na zázraky tu má patent, kdejaký šmejd v kravatě. Vypadá jak tajný agent, a tváří se upjatě. Ten tě taky obrat může, stačí, když mu naletíš. Kdekdo tě tu stáhne z kůže, a pak hodí do smetí. Kdysi u nás platívalo, že zlaté dno má řemeslo. Ale teď má každý málo, tak aby mu to vyneslo. Opraviti něco chceš-li, budeš velkou potíž mít. Nestojí za starou grešli co jde jen jednou použít. V obchodech je zboží dosti, až ti oči přechází. Však důchodci lížou kosti, než jim důchod dorazí. Ke člověku na vozíku, po amputaci končetin, přijde banda úředníků a zázračně ho vyléčí. A tak tady šťastně žijem, děti, mladí i staří. Čekáme, až přijde příjem - a rychle se vypaří.

Na letošních Colours měla vystoupit kapela bratrů Dickinsonových z Hernanda (Mississippi), známá pod názvem North Mississippi Allstars. Bohužel se tak nestalo a je to velká škoda, protože jejich nejnovější album World Boogie Is Coming (2013) je skutečná hudební lahůdka a určitě by neškodilo ji ochutnat naživo. Protože jsme ale tuhle příležitost neměli, podíváme se alespoň na studiovou verzi a poslechneme si, jak zní originální blues-rock inspirovaný přímo u zdroje a přetavený v naléhavou a energickou hudební smršť s kořeny v nejlepší tamní bluesové tradici. Bratři Luther a Cody Dickinsonové měli to štěstí, že pocházeli z hudební rodiny - jejich otec, Jim Dickinson byl uznávaný producent a hudebník, který spolupracoval s obrovským množstvím umělců (hrál kupříkladu na piano ve Wild Horses od The Rolling Stones, podílel se na albu Teenage Head americké rockové skupiny Flamin' Groovies, na téměř tuctu záznamů pracoval s Ry Cooderem a objevil se dokonce i na Time Out Of Mind Boba Dylan...

Každý z nás jistě zažil ty chvíle, kdy napjatě očekával u svého článku první komentář. Psal a snažil se do svého článku vložit srdce i duši a přece to v kolonce komentujících stále zelo prázdnotou. I zkusil tedy píšící vydat svůj článek tak, aby se alespoň na chvíli ohřál ve výpisu nejnovějších, a byla tak jakási šance, že si ho někdo přečte. Desetiminutové čekání se brzy setká s úspěchem - v administraci svítí upozornění, že dva lidé vám váš výtvor okomentovali. Podíváte se a ejhle, vidíte tam něco jako: "Pěkný blog, koukni na můj!" a "Moc hezounký", a to i kdybyste v článku psali o tragické smrti svého křečka. Ať si to přiznáme či ne, komentáře jsou pro nás blogery tou největší odměnou. Jsou potvrzením, že nepíšeme zbytečně, že naše myšlenky dokážou zaujmout i někoho jiného a co víc - dokážou přimět jeho prsty, aby se rozběhly po klávesnici a vyťukaly do ní svůj názor. Takový komentář pak blogera osvěží a povzbudí jako žíznivce studna v poušti. Ovšem výše uvedené ...

Upozornění: Tyto verše pojednávají o hudebním nástroji, který se jmenuje Dobro. Jde o speciálně upravenou kytaru s kovovým rezonátorem, dodávajícím strunám zvonivý zvuk. *** Jak na Dobro se vlastně hraje? V srdci zvoní struny něžné, slova splétáš v jinotaje ne tak, jak je v řeči běžné. Tělo z dřeva soustružené, hladké jako dívčí líce. Nad ním kobylka se klene, kov pomáhá melodice. Struny nahlas rezonují, dodávají hudbě krásu. A ti, co ji nemilují, nehledají v Dobru spásu. Country, bluegrass, hillbilly, taky folk i rock a blues. Dobro zvučí různé styly, a vždy drží si svůj vkus. *** A takhle krásně Dobro zní, když se to s ním umí - Rory Gallagher a jeho legendární rezofonická kytara. Možná ještě nevíte, že Dobro má své kořeny na Slovensku - tedy pochází z dílny slovenských imigrantů, přesídlených do USA *** Zdroj obrázku

Dnes se se značným zpožděním dostávám k článku, který vám má objasnit výsledky hlasování minulého kola ankety a představit stávající hrdiny té nové. Ano, už několik dní můžete hlasovat pro písně z roku 1996, a zatím to vypadá, že absence informací nijak nebrání tomu, abyste své favority podpořili. Ale pokud jste zvědaví na to, kdo minule vyhrál a zúčastní se tak závěrečného klání s ostatními vybranými skladbami, a pokud vás zajímá něco málo o mnou vybraných "nováčcích", čtěte prosím klidně dále. Nejprve se tedy ohlédneme za minulým kolem a odtajníme jeho vítěze. Abych řekla pravdu, první místo mě dost překvapilo - vůbec jsem nečekala, že by ona skladba mohla vyhrát. Sázela jsem na jiné koně, kteří nakonec pohořeli na celé čáře. Nu což, nevyzpytatelné jsou cesty osudu a nevyzpytatelná mysl i ruka hlasujícího. Ale podíváme se na to pěkně od konce. Poslední místo s pouhým jedním hlasem obsadili Faith No More a jejich skladba Ricochet . Čtyři hlasy a přeposlední příčku mají Smas...