Imed Alibi - Safar
Tuniský bubeník Imed Alibi, jenž v minulosti spolupracoval s francouzskou multikulturní rockovou kapelou Les Boukakes i alžírským zpěvákem Rachidem Tahou (mimochodem, mají společného producenta), vydal letos na jaře debutové album Safar. Hudba na něm představuje epickou fúzi, v níž se zvuk ručních bubínků prolíná s digitálními beaty, klávesy s houslemi, uslyšíme quanun, akordeon i arabskou flétnu Nay. Impozantní rozmáchlé arabské melodie skvěle doplňuje elektronika, zaregistrujeme i zvuk kytary, na niž hraje Justin Adams. Album obsahuje osm převážně instrumentálních skladeb a překvapí především moderním pojetím i zvukem.
Mezi hosty na albu se objevila i zpěvačka Emel Mathlouthi, která pro Tunisany představuje jeden ze symbolů Arabského jara. Její procítěný žalozpěv "Ya Tounes Ya Meskina" (Poor Tunisia) se stal soundtrackem tuniského povstání proti vládě v roce 2011, stejně jako se hymnou revoluce stala stejnojmenná skladba alba Kelmti Horra (2012), které má touhu po svobodě slova přímo v názvu. Emel Mathlouthi je nazývána tuniskou Joan Baez a není to jen tak pro nic za nic - právě tato zpěvačka protestsongů je inspirací a vzorem dvaatřicetileté Mathlouthi. A stejně jako ona bere do ruky akustickou kytaru, aby za doprovodu elektronického trip-hopu a severoafrických rytmů vášnivě a s neobyčejným nasazením pěla na protest proti útisku, nesvobodě i pošlapaných lidských právech.
Revoluce v Tunisu, zvaná také Jasmínová, odstartovala na podzim roku 2010 a 14. ledna 2011 svrhla prezidenta Zajna al-Abidína ben Alího, který zemi nedemokraticky vládl třiadvacet let. Samozřejmě ji hudba provázela - jak už to bývá v totalitních režimech zvykem, mají tendence určovat, co je žádoucí a co naopak zakázané. Zakázaná hudba se stala symbolem Jasmínové revoluce a sama Mathlouthi se jí osobně účastnila - vstoupila do jejího dění 23. prosince 2010 na koncertě, na němž zazpívala několik protestsongů, věnovaných jejím obětem. Před zatčením policií se zachránila na poslední chvíli - vrátila se do Paříže, kam se uchýlila z politických důvodů už v roce 2008. Vraťme se ale zpět k albu Safar.
Tklivý soprán Emel protíná zlověstnou atmosféru skladby Maknass, jedné z nejsilnějších na albu. Celá deska je ovšem hudební lahůdkou - od samotného počátku se necháme strhnout její náladou v úvodní Pour Quelques Dinars De Plus s impozantními aranžemi, pokračujeme melancholickou, elektronickými beaty i blízkovýchodní atmosférou nasáklou Bounawara, Fanfare D'alexandrie překvapí dominantním doprovodem trubky, hravá Balkani Connection nás na chvíli přenese do jihovýchodní Evropy a poslední Staring at the Sand překvapí přesvědčivým pelmelem západoevropských hudebních postupů s tradiční severoafrickou hudbou. Na desce se vhodně střídají dramatické hudební momenty s potřebným uvolněním, což umožňuje posluchači na chvíli vydechnout.
Mezi spolupracovníky Imeda Alibiho jsou kromě kytaristy a jednoho z producentů Justina Adamse také Stéphane Puech, francouzský skladatel a hráč na elektronické klávesy, a také aranžér, skladatel a další producent Tim Oliver. Hudební celek v sobě mísí ducha severní Afriky, Turecka, Balkánu i rockové cítění - kontrastní spojení, které se ovšem nevylučuje ani nestřetává - naopak plyne naprosto přirozeně. Moderní world music, chtělo by se říct. Velmi dobrá deska, která si určitě zaslouží pozornost.
Staring At The Sand
***
Album se dá celé zdarma poslechnou na Deezeru (odtamtud i zdroj obrázku): http://www.deezer.com/album/7368991
Přečtěte si také: http://www.world-music.cz/umelci/detail/id/298-emel-mathlouthi-mym-slovem-je-svoboda-a-hudbou-trip-hop
Komentáře
Okomentovat