Až naprší a uschne, pitomci
Aby bylo hned na začátku jasno, titulek nemá vyjadřovat mé city ke čtenářstvu - pouze cituje hlášku z naší nejoblíbenější pohádky. Vyřkla ji Popelka ve chvíli, kdy princ se svými přáteli vymýšleli, jak tu prostořekou "cácorku" potrestat (vyválet v trní, naplácat na zadek). Samozřejmě na žádné tresty nedošlo, Popelka totiž hochy převezla a její "až naprší a uschne" tak dostálo svému významu. I když by podle všech psychologických prognóz měla být zakomplexovanou chudinkou - přece jen si vezměte, jak ji macecha s nevlastní sestrou šikanovaly, to by dnes kdejakou jinou slečnu spolehlivě přivedlo k požívání antidepresiv - přesto si dokázala udržet sebevědomí a místy až jakousi frackovitou vzdorovitost.
Když se nad tím člověk zamyslí, byla Popelka vlastně předchůdkyní dnešních feministek. No řekněte sami, je normální, aby se dívka v té době převlékala za chlapa, jezdila na koni, střílela z kuše a k tomu si ještě dovolila nazvat pitomcem jeho královskou Výsost? A navíc mu takhle netaktně odepřela možnost ji za její neposlušnost potrestat? Jenže - byla nejen obratná, chytrá a zručná ve všech činnostech, které jsou jinak připisovány mužům, ale taky krásná a půvabná. A to celé dohromady nakonec způsobilo, že se do ní princ jednoduše zamiloval. Co bylo dál, pohádka nepraví, ale pravděpodobně žili šťastně, dokud neumřeli. Jen princ se možná musel spokojit s rolí podpantofláka.
Popelka byla zkrátka moderní děvče a co řekla, to platilo. Ale stejně mi vrtá hlavou význam oné průpovídky - až naprší a uschne. Pokud totiž po dešti vysvitne sluníčko, vyschne voda brzy. A to by znamenalo, že přísloví mění svůj význam na "později". Jiná situace nastává při povodních, tam se člověk na uschnutí opravdu načeká. Někdy mezi tou dobou vydatně naprší znovu a to je pak čekání vskutku nekonečné. Ale jak se říká: I po dešti vysvitne mezi mraky slunce. Takže bych to s tím "nikdy" neviděla tak divoce. Dalo by se ale polemizovat o místech, kde se "až naprší a uschne" praktikuje jako synonymum pro slovo nikdy. Věřím, že pokud tohle vyřkne Angličan z některého z pobřežních měst, budou mít jeho slova jinou váhu, než když totéž udělá obyvatel pouště, kde nepršelo dva měsíce. V tomto případě by se spíš hodilo říkat - až naprší a neuschne.
Ovšem - a teď se dostáváme k jádru pudla - Popelka svou odmítavou hlášku pronesla v období, kdy žádný déšť padat nemohl. Jestli si pamatujete, ta scéna se odehrávala v zimě a všude byly spousty sněhu. I když v dnešních dobách už takové zimy nezažíváme a občas připomínají jaro nebo podzim, vznik této průpovídky se pravděpodobně datuje do dob, kdy ještě spořádaně mrzlo a sněžilo. Z čehož plyne má skromná domněnka, že "až naprší a uschne" byl pouze zimní ekvivalent. Na ostatní roční období by se pak mohla hodit fráze "až opadá listí z dubu", neboť na těchto stromech se listí drží po celý rok.
A jaké poučení z článku plyne? V prvé řadě je třeba při používání těchto vět zhodnotit klimatické podmínky a vzít v úvahu i míru globálního oteplování. Za druhé si dejte pozor na dovětek "pitomci" - nedoporučuji ho používat zejména při kontaktu s nadřízenými osobami. Málokdo má totiž šarm a bystrost Popelky a navíc; co projde v pohádce, nemusí projít ve skutečnosti (takový vyhazov z práce pak bolí). A do třetice doporučuji zvážit i rčení: Nikdy neříkej nikdy. Takových už bylo, co se dušovali, že oni nikdy, a pak své předsevzetí porušili. Je tedy důležité zvážit, kdy to své "nikdy" vyslovíte.
Komentáře
Okomentovat