plant.blog.cz

Kdo mě trochu zná, ví, že to zvolání v nadpisu je trochu nadnesené - nemám ráda bujaré oslavy posledního dne v roce. To nařízené a povinné veselí, bouchání šampusu, opilecké žvásty, přihlouplý televizní program, stále stejné vtípky. Co slavit? To, že budeme zase o rok starší? A nebo to, co nás čeká v tom dalším roce? Přiznávám, že jsem trochu skeptik - nedívám se s přílišnou radostí do budoucnosti vládou nám malované - hlavně se tedy netěším na ty nepopulární změny v zákoníku práce. Neplacené přesčasy (tedy, ne že by byly doteď placené, ale člověk si mohl alespoň vybrat náhradní volno), žádné příplatky za noční (copak ve sněmovně, tam se to krásně chrupe i ve dne) a vůbec samá pozitiva a sociální jistoty. No nic, necháme se překvapit a koncem toho příštího roku si povíme, jak to všechno dopadlo. Jinak - tento čas bych využila k bilancování tohoto roku - jaký byl a co přinesl mě osobně. Můžu říct, že to byl rok velice proměnlivý a ukazoval mi střídavě svou vlídnou i smutnou tvář. Co se ...

Narazila jsem na záznam z předvánočního koncertu Roberta Planta z roku 1989, který se konal v obchodním centru v Kidderminsteru, tedy v městě, ve kterém vyrůstal a chodil do školy. Docela se mi to hodí - ne ani tak proto, že koncert byl charitativní, ale z toho důvodu, co na něm zaznělo za skladby. Schválně zkuste uhodnout všechny... přiznám se, že to pro mě byl docela oříšek. To, že jsem nepoznala tu druhou, to by se ještě dalo pochopit, ale já tápala nad původním autorem první písně! I když je to tedy hodně známá a ohraná věc. Nakonec jsem na to přišla. Docela se divím, že tu odrhovačku zpíval. Tak zkuste hádat, já tady později samozřejmě zveřejním celý playlist, pro kontrolu. Moc se s tím neštve, ale sluší mu to, což?

Tak... a pro mnohé nejkrásnější období roku je za námi - no, podle toho, jak se na Vánoce díváte. Pokud jste dítětem, tak se nejspíš těšíte na tu krásnou pohádku o Ježíškovi, co nosí dárky. Později se těšíte už jen na ty dárky. Ještě později se daleko víc těšíte na to, jakou radost uděláte druhým. A nakonec přijde doba, kdy byste Vánoce nejradši zaspali, protože na všechno pěkné zůstaly jen vzpomínky. U nás doma už není žádné dítě, které by s tlukoucím srdcem čekalo na splnění svých přání. Na kouzelný zvoneček, který ohlásí příchod Ježíška. A přitom to není tak dávno, co mu moje děti psaly začátkem prosince dopis a pak ho pověsily na balkóně na šňůru. Ježíšek si ho během noci vzal a pak se už jen čekalo, co se vyplní. Většinou to byla skromná přání - nikdy jsme neměli peněz nazbyt, takže náš Ježíšek se tomu musel přizpůsobit. Ale vždycky udělal radost. Teď už pár let na překvapení moc nehrajeme. Pod stromkem se objeví pro každého jen pár drobností, které si sami vybereme a koupíme spol...

Vánočka - to je prostě tradice. Bez ní by svátky nebyly. Ale teď nemluvím o nějaké pofiderní vánojdě z Lídlu za 29,90, ale o domácí, poctivé, ručně vypracované a upletené vánočce. Takovou kdysi dělala moje babička - a nejen vánočku, ale i koblihy, Honzovy buchty, lívance s domácí marmeládou a strouhaným tvarohem, mňam. A já seděla u stolu v kuchyni, pozorovala její hbité ruce a ptala se: "Babí a jak se to dělá? Řekneš mi recept?" A babička jen odpověděla: "To já už mám v oku." Já tedy mistrovství své babičky ještě nedosáhla a proto potřebuji kuchařku. Ale odvážím se trochu experimentovat, takže jsem si recept na vánočku vylepšila jedním žloutkem navíc, hromadou mandlí(které v receptu nebyly), strouhanou citronovou kůrou a vanilkovým cukrem. Takže - vzala jsem nejprve polohrubou mouku, 700 gramů nasypala do mísy a přidala dvě špetky soli. Pak jsem k tomu navážila 80 gramů moučkového cukru, zmíněný vanilkový cukr a ostrouhala jsem kůru z jednoho citronu (ovšem předem ...

Zdravím vás poslední středu před Vánoci. Nejprve bych se měla omluvit za malou aktivitu - znáte to, svátky na krku, chodím do práce - jsem prostě utahaná víc, než je zdrávo. Ale pravidelný středeční speciál si nemohu nechat ujít. Dneska jsem si nachystala jednu písničku z alba Fate of Nations naživo v podání Roberta a Jimmyho z roku 1995. Bude to úvodní Calling To You, pěkně proložená záběry z Marrakéše a v závěru okořeněná úryvky doorsovské Break On Through a zeppelinovské Dazed and Confused. Jinak druhý kytarista je Porl Thompson, na bicí hraje se svým nezměrným optimismem Michael Lee a Charlie Jones v pozadí drží basu. A samozřejmě je přizván egyptský orchestr, včetně Hossama Ramzyho. Hezký poslech.

Neklamným znakem, že předvánoční šílenství se dotklo i mě, jsou různé úrazy a pohromy. Díky mé roztržité povaze se mi povede každoročně něco "vymamlasit" - například loni jsem rozbila půllitr rumu při cestě z nenáviděného obchodního řetězce a vyrobila tak v tašce nejen hromádku voňavých střepů, ale také "opilý chléb". Předloni jsem při úklidu rozlila kbelík vody v obýváku a ohrozila tak nejen sousedy pode mnou, ale též fungování všech elektrických přístrojů. Taky se mi povedlo rozbít krabici s cukrovím, pořezat se na ruce při ořezávaní stromu do stojanu, špatně upevnit strom ve stojanu, takže se kompletně nazdobený zřítil na zem, vyrobit si perfektní spáleninu při pečení vánočky, opařit si ruku - místo zalití čaje jsem si jednou takhle polila vlastní levačku. Krom toho mám v živé paměti případ, kdy můj tehdy tak tříletý syn shodil stromek, na kterém byly skleněné baňky. Při mé smůle (jinak se tomu říká blbost) jsem to uklízela naboso - no a hádejte, jak to dopadlo. ...

Asi neexistuje na světě člověk, který by nikdy neslyšel o Björk. Šestačtyřicetiletá Islanďanka se stala od devadesátých let pojmem na světové popové scéně a její rozježený, neučesaný, místy něžně dětský až nadpozemsky znějící hlas si za ta léta našel hromadu věrných, kteří za ním jdou jako žíznící za pramenem vody. Právě v letošním roce tato paní hudebnice a zpěvačka vydává ohromující a v dějinách hudby nevídaný projekt s názvem Biophilia, se kterým se představí také v létě na festivalu Colours of Ostrava. A my budeme u toho! To snad stojí za to, abych dnešní poslední adventní článek věnovala právě jí. Björk se narodila 21. listopadu 1965 v islandském Reykjaviku. Vlastním jménem Björk Guomundsdóttir vyrůstala v hippie komunitě. V jedenácti letech už natáčí album. Půlhodinová nahrávka, která nesla prosté jméno mladičké protagonistky, čítala deset skladeb - v islandštině přezpívaných coverů popových a rockových hitů, například Your Kiss Is Sweet od Stevieho Wondera či Fool On The Hill od...

Myslím, že bych mohla zase trochu oprášit rubriku Pro zajímavost a dát sem nějakou hádanku. Tentokrát se bude týkat písničky, kterou jste tady mohli už slyšet naživo. Nemusím ani připomínat, že se jedná o píseň, která pochází z tvorby Roberta Planta - napovím, že je z alba Manic Nirvana. Pokud se vám tedy chce, tak vyzkoušejte své znalosti, nebo štěstí. A abych ještě upřesnila, výsledný název skladby si dáte dohromady po zodpovězení otázek - budou ho tvořit ta správná písmenka. Mnoho štěstí a hezký poslech. 1. Jak se jmenuje album, které vydal Robert Plant v roce 1990 ? L - Manic Nirvana S - Fate of Nations D - Now And Zen 2. Jak se jmenovala společnost, u které Robert Plant vydal svůj první singl? Podotýkám, že to bylo v roce 1966. A - Atlantic R - Atco I - CBS Records 3. Jak se jmenoval první singlový hit sólové kariéry Roberta Planta? N - Our Song A - Big Log E - In The Moods 4. Se kterým kytaristou Robert Plant nespolupracoval? R - s Paulem Stanleyem C - s Dougem Boylem D - s Olive...

Už třetí víkend si hraju se zdobením perníkových výtvorů. Včera jsem dokončila práci na jedné moc roztomilé chaloupce, která našla nový domov u mých rodičů, jednom maličkém domečku, jež zdobí můj okenní parapet v obýváku a taky nějakých kouscích, rovněž určených jako dárky. Tak se zase budu chlubit - vím, že se to nedělá...ale je to už snad naposledy, tak to se mnou vydržte. *** jako z cukru... *** připravena k transportu... *** *** Je to u nás jako v cukrárně.

Dnes se ohlédneme za prvním albem skupiny The Doors, jejich stejnojmenným veleúspěšným debutem. Je to album, které zůstane nesmrtelné a jeho skladby si budou rockoví fanoušci přehrávat i za několik dalších desetiletí - poetická, mystická, melodická a zároveň drogami nasáklá atmosféra stále láká k poslechu. Vyšlo 4. ledna 1967 u společnosti Elektra a producentem Jacem Holzmanem bylo popsáno jako: "Nejlepší rockové LP, co jste kdy slyšeli. Dobře informovaní propagátoři nových směrů a znalci, kteří měli tu čest si je poslechnout, sdílejí mé nadšení. Podpořte The Doors. Mají ten nejdůležitější sound v americké hudbě." A podpory se prvotině dostalo vskutku obrovské - osvětlený billboard na Sunset Strip propagoval hudební album poprvé v historii. Jako první singl si Elektra vybrala Break on Through . V žebříčcích však píseň obsadila pouze 106. příčku. Jako druhý singl zvolil Holzman Light My Fire, jenže původní verze měla přes sedm minut a byla tedy pro vysílání rádiových stanic p...

Tak jsem si konečně našla čas na sepsání nějakých svých sebraných plků a předvánočních myšlenek - mezi pečením ořechových pusinek a lineckého, mezi vkládáním pečicího papíru na jediný zbylý plech (na ostatních trůní perníky). Možná vás tyhle moje kecy budou nudit, protože podobnými články se to teď bude všude jen hemžit a já určitě nejsem Neruda, abych vás dokázala zaujmout vánočním fejetonem s břitkou sociální a politickou satirou. O co mi vlastně jde? V prvé řadě jsem vám chtěla ukázat, že pořád ještě žiju. Vím, že poslední dobou to na těchto stránkách vypadá, jako že se nic neděje - ale víte, co je zajímavé? Že úměrně s ubývajícími články stoupá návštěvnost. To je opravdu vysvětlitelné jen tím, že tu mám pár fotek vánočních perníků a pár článků s touto tematikou. Nebo že by se vám moje psaní už tak zajídalo, že sem chodíte radši, když tu nic není? No nic - nebudu to pitvat. Tím se dostávám k jádru věci... určitě jste si všichni stačili všimnout, že Vánoce se blíží. Nakonec, nikdo z ...

Juchů, tak se tady objevila jedna z mých hodně oblíbených písniček! Je z alba Manic Nirvana a je to coververze písně let padesátých, pocházející původně od Schlackse a Glazera. Je to jedna z takových méně typických skladeb alba - prolíná se v ní praskající zvuk, ženské vokály a do toho Plant cituje refrén z Black Dog. Myslím, že právě na albu Manic Nirvana se už nepokrytě hlásil k odkazu Led Zeppelin - už na předešlém Now and Zen taky vkládal samply Zeppelinů do svých skladeb. Udělal to tehdy proto, že Beastie Boys nepokrytě vykradli pár známých riffů Led Zeppelin a získali i díky nim velký úspěch. Takže Plant, jako autor původních nahrávek, na to reagoval tímto způsobem. Navíc skladba Black Dog patří k jeho oblíbeným, o čemž svědčí i to, že ji neustále zařazuje do svého koncertního repertoáru. A vždycky zní jinak. Co se týče alba Manic Nirvana, je sice v celé Plantově diskografii trochu stranou, ale podle mého názoru je vynikající a myslím, že se tady povedlo skloubit název s obsahe...

Trochu oklikou jsem se dostala k dnešní skladbě a jako vždy mám pro její uvedení několik spolu nesouvisejících důvodů. Tím prvním je, že je to věc, která se objevila na výběru klasických songů, vybraných Robertem Plantem na album s názvem Bring It on Home. Tohle album, o němž jsem neměla zatím tušení, obsahuje pro mě velmi zajímavý výběr - od Solomona Burkeho, Otise Rushe, Blind Lemon Jeffersona a Bukky White, přes Tinariwen, Tartit až po The Black Keys. No a tím se dostáváme k druhému, méně podstatnému důvodu zveřejnění skladby - právě dnes, 6. prosince 2011, vydávají The Black Keys své prozatím poslední album El Camino. Aby nedošlo k omylu - dnešní píseň není z nové desky. Ona vlastně původně ani není od Black Keys. Napsal ji černý americký bluesman z Lousiany jménem Robert Pete Williams a v roce 1961 vyšla na jeho albu Free Again. Dalším slavným interpretem byl Captain Beefheart, který její cover v roce 1967 zařadil na svou desku Safe as Milk. No a v roce 2004 se dvojice amerických ...

Jak jste si jistě všimli - vy, kteří sem chodíte pravidelně - minule jsem vám slíbila, že každou adventní neděli se podíváme na jedno zajímavé album. No a protože nejsem z těch, kteří mluví do větru, svůj slib plním a dnes vám přináším nejnovější počin americké rockové party The Violet Burning. The Violet Burning jsou nezávislí rockeři z Kalifornie, kteří existují už od roku 1989. Založil je zpěvák, kytarista a skladatel Michael Pritzl a hned ten samý rok vydali své první album Chosen. Za dvaadvacet let existence a vydání třinácti studiových alb si už málokdo dovede představit americkou nezávislou rockovou scénu bez Fialek. I když je pravdou, že nepatří mezi ty kapely, které by byly "profláklé". Díky častému koncertování jsou poměrně známí i u nás a naposledy se představili na festivalu Colours of Ostrava letos v létě - a to právě s materiálem z nejnovějšího projektu The Story of Our Lives, který byl propuštěn 5. 4. 2011. Je rozdělen na tři na sebe navazující části - The Fant...

Je to jednoduché - protože se blíží Vánoce a já zase podlehla kouzlu zdobení perníků. Letos jsem si udělala sáně - třeba nám pomůžou přivolat trochu sněhových vloček. Tak se na ten výtvor podívejte - ale nedám je nikomu! :-) ***