Prostě vánočka
Vánočka - to je prostě tradice. Bez ní by svátky nebyly. Ale teď nemluvím o nějaké pofiderní vánojdě z Lídlu za 29,90, ale o domácí, poctivé, ručně vypracované a upletené vánočce. Takovou kdysi dělala moje babička - a nejen vánočku, ale i koblihy, Honzovy buchty, lívance s domácí marmeládou a strouhaným tvarohem, mňam. A já seděla u stolu v kuchyni, pozorovala její hbité ruce a ptala se: "Babí a jak se to dělá? Řekneš mi recept?" A babička jen odpověděla: "To já už mám v oku."
Já tedy mistrovství své babičky ještě nedosáhla a proto potřebuji kuchařku. Ale odvážím se trochu experimentovat, takže jsem si recept na vánočku vylepšila jedním žloutkem navíc, hromadou mandlí(které v receptu nebyly), strouhanou citronovou kůrou a vanilkovým cukrem.
Takže - vzala jsem nejprve polohrubou mouku, 700 gramů nasypala do mísy a přidala dvě špetky soli. Pak jsem k tomu navážila 80 gramů moučkového cukru, zmíněný vanilkový cukr a ostrouhala jsem kůru z jednoho citronu (ovšem předem pořádně vydrhnutého v horké vodě). Přidala jsem tři žloutky, sáček rozinek (propláchnutý vodou), 160 gramů rozpuštěného vlažného másla (prosím másla, žádná hera, nebo podobná svinstva).
No a pak byl třeba udělat kvásek. Dneska už dávno neplatí to známé - vraž do toho kvasnic za padesát haléřů, takže se musíme spokojit s kostkou droždí, které váží 42 g a dá se koupit v kterémkoli obchodě za círka 3 koruny. Kvasnice (celá kostka) se rozmíchají na kašičku v hrnku s 20 gramy moučkového cukru a 50 gramy polohrubé mouky. Pak se přileje troška vlažného (pozor, ne horkého, protože to byste ty mršky zabili) mléka. Hrnek se přikryje čistou utěrkou a dá se někam na teplo.
Připomnělo mi to pohádku o Hrnečku vař, protože přesně tak se ten hrnek choval. Kvásek z něj užuž utíkal na stůl a ze stolu by pak běžel kdovíkam. To mi připomnělo, že moje máma vždycky při pohledu na babičku říkala: "Jak to děláš? Mně to nekyne!" Nechápu. Mně to kyne.
No a pak s tím šup do mísy a zamísit - samozřejmě se zadělává mlékem. No ale kdybyste se ptali na množství, tak vám odpovím stejně, jako moje babička - od oka. Těsto prostě musí být tuhé, nesmí se lepit na ruce. Nesmí být měkké.
***
Vypracujete zkrátka takový bochánek a nechá se to hezky pod přikrývkou spinkat. Mezitím jsem si chystala mandle. Ono se sice dnes už dá koupit ledacos, tedy i loupané a sekané mandle, ale není nad to si to udělat sama. Nejprve je spařím ve vařící vodě a pak je lehce sloupu. No a potom nožem nasekám na kousky.
***
***
***
***
No a pak přišel čas otevřít si flašku. Já jsem tentokrát byla opravdu žabař a koupila si takové to bublinkové sladké fuj, co mi ho třetina vyběhla z láhve po prvním napití.
***
A tak jsem čekala a čekala, až jsem skoro usnula. Mezitím už se hřála trouba a plech na pečení už čekal vyložený papírem. A těsto nám kynulo....
Tak po zhruba dvou hodinách jsem přistoupila k pletení. Naučila jsem se to podle jedné knížky, která ukazuje, jak si můžete zaplést cop z pěti pramenů vlasů. No a já nepletu vlasy, ale těsto. Ze čtyř pramenů je základna a dá se to pěkně udělat podle toho návodu na cop.
¨
Pak se pletou tři prameny, jako normální copánek. Jen musí být delší, než ten čtyřpramenný, protože ty konce pak založíme dospod.
Tady už je připravená k pečení. Ještě jsem vám neřekla, jak je to s těmi mandlemi. Trochu jsem jich zamísila do těsta a zbytek vrznu vždycky mezi ty jednotlivé vrstvy. Jak jste si možná všimli, poslední je ze dvou pramenů. Celé to spíchnu špejlema, aby se ta složitá stavba nerozjela, ale ono se to rádo rozjíždí i tak. No a ještě jsem zapomněla, že před pečením je nutno potřít žloutkem a posypat trochou krystalového cukru! A šup s tím do pořádně vyhřáté trouby. Neotvírejte ji aspoň půl hodiny a nebuďte zvědaví! Protože jinak dopadnete jako já. Co myslíte? Mám na bradě razítko od trouby, protože jsem byla nedočkavá a samozřejmě to musí všichni vědět.
No ale dopadlo to dobře, Vánočka je na světě, trůní na plechu a je navrch posypaná ještě vanilkovým a moučkovým cukrem. Krásně nám to tu provoněla. Není nad domácí, tu nic nepřekoná. Tak kdyby jste chtěli zkusit péct, nebojte se toho. Chce to jen trochu cviku, jako všechno. Ale výsledek za to stojí!
Komentáře
Okomentovat