plant.blog.cz

Čas od času projíždím nová videa na youtube, některá jen tak profrčím, u některých se zastavím, a pak jsou tu ještě ty, při jejichž shlédnutí mám neodolatelnou potřebu sdílení. No a jelikož se nacházím ve stádiu útlumu, využiji dnes k publikování článku právě jedno z takových videí. Enchanter je skladba z Plantova alba Mighty Rearranger z roku 2005 a tato verze pochází (jak vyplývá z názvu článku) z festivalu Exit, jenž se konal v srbském městě Novi Sad v létě 2007. Polooficiální záznam z tohoto mimořádně zdařilého koncertu se dá sehnat i u nás (prodával ho Popron, momentálně je DVD vyprodáno), je na něm deset písní (a to jak klasických zeppelinovek, tak i novinek ) a je zde k vidění i poslechu i coververze Seven and Seven is z alba Da Capo, které vydala v roce 1967 kalifornská kapela Love. Enchanter je jednou z mých nejoblíbenějších skladeb z tohoto období. Je to píseň, která v sobě snoubí moderní zvuk s neodolatelnou orientální linkou a bluesovým základem. Robert Plant se pouští do h...

Přišlo mi pozvání od Vendy, abych se zapojila do takzvaného blogového letadla pod názvem Liebster blog award . Akce spočívá v tom, že vybraní blogeři na sebe prásknou deset věcí, pak zodpoví deset otázek, které jim položil daný bloger a nakonec navrhnou deset otázek pro ty, které sami chtějí do projektu nominovat. Tu poslední část asi vynechám, protože opravdu nevím, koho bych měla poctít - a hlavně, kdo by chtěl odpovídat. Tak začínáme! Deset věcí o mně: Jsem samotář. Asi i proto mám ráda kočky. Neumím říkat ne a ostatní toho dost často zneužívají. Vyhýbám se hádkám. Naopak ráda diskutuji o věcech, které mě zajímají. Přátelům umím poradit, jen sama se sebou si občas nevím rady. Věřím tomu, že úsměv zmůže víc než tisíc slov. A taky tomu, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Nejsem průbojná a nerada bývám středem pozornosti. Těžce snáším jakékoli projevy nespravedlnosti. Život mě naučil radovat se z maličkostí a na všem špatném hledat pozitiva. Nemám ráda lidi hloupé a ty, kteří...

Před volbami u nás rušno, politici nezahálí. Opět klapou tou svou kušnou, programy maj dokonalý. Jeden by chtěl snížit daně, druhý sází na jistoty. Další si dal do kampaně, zaměstnat i kameloty. Na billboardy vyšvihli se, všichni mají hlavy vzhůru. Vedle sebe svorně vise, gauner střídá kreaturu. Babiš na koblížky láká, no neber to, je to zdarma! Koukněme se na koumáka, co je to zas za šaškárna. Na přechodu odchytí mě, prapodivní lidu lovci. Vysvětlí mi v pantomimě - nejlepší jsou Zemanovci! Za rohem mě ze sna budí výkřik : "Všichni budou míti práci!" To jen naši bratři rudí, dokončují agitaci. Strany malé ba i velké, zaručený recept mají. Divíme se proto celkem - po volbách jsme vždycky v háji.

Už v minulém článku jsem psala o tom, že říjen je měsíc plodný co se týče alb Led Zeppelin - dnes tedy slaví narozeniny Hnědá Vzducholoď . Regulérně nejtvrdší album kapely, nahrané v průběhu druhého amerického turné, je oslavou rockové hudby a i přes tradičně nepříznivé dobové kritiky patří dodnes k nejlepším rockovým albům historie. Oproti eponymnímu debutu, na němž Plant nemohl kvůli závazkům s CBS figurovat jako spoluautor, zde je už patrný jeho autorský přínos - z devíti skladeb na desce je podepsán pod osmi. Jeho hlas je dalším nástrojem, je rovnocenným partnerem zkušenějšího Page, s nímž souzní - nesoupeří spolu o posluchačovu pozornost, ale vzájemně se doplňují. Fenomenální Plantův hlasový rozsah je patrný především v titulní skladbě, nesmrtelné Whole Lotta Love. Psychedelické improvizace ve střední části jsou výsledkem experimentování se zvukem - technik Eddie Kramer s Jimmym Pagem prý mačkali ve studiu všechny knoflíky, co jim přišly pod ruku - a výsledkem je doslova orgastick...

Říjen je měsíc, ve kterém slaví narozeniny hned několik alb Led Zeppelin (kromě zde už vzpomínané Trojky za pár dnů bude čtyřiačtyřicetileté jejich druhé album), a také je to měsíc, v němž vyšel před třiadvaceti lety jeden z prvních výběrů skupiny. Dvojalbum (nebo také tři elpíčka) vyšlo 15. 10 1990 a bylo určeno především posluchačům, kteří se s hudbou Led Zeppelin teprve seznamovali. Led Zeppelin za dob svého kralování nikdy nevydali žádný oficiální výběr hitů, jako to často dělaly a dělají jiné kapely, jednoduše proto, že to nebyla jejich priorita. Stejně tak nebylo prioritou vydávání singlů, i když kupříkladu zkrácená verze Whole Lotta Love na naléhání společnosti Atlantic na singlu vyšla i přes ostrý nesouhlas Jimmyho Page i Petera Granta. Led Zeppelin byli především koncertní kapelou, nepotřebovali se producírovat v televizi ani těžit z prodeje jednotlivých písní. Ale časy se změnily, bylo třeba vyhovět požadavkům trhu, a tak v čase takřka předvánočním za masivní podpory médií vy...

Milí čtenáři, musím se vám s něčím svěřit. Až donedávna jsem nevěděla, co je to prokrastinace. Bude to zřejmě trestuhodný prohřešek, který mi nebude odpuštěn, ale já tak nějak začínám cítit, že jsem šťastný člověk. Co mi ale vrtá hlavou, je ono cizokrajné slovo. Prokrastinace mi - bůhvíproč - zní skoro jako výkřik z titulku. Prokristapána ! Možná je to tím, že právě tak křičí na poslední chvíli podnikatel, kterému málem vypršela lhůta pro podání daňového přiznání, nebo student, co před maturitou pochopil, že za týden si do hlavy učivo čtyř let nenahustí. Přiznávám, že sama tak občas vykřiknu po ránu, když zjistím, že k včasnému odchodu do zaměstnání mi zbývá pět minut a já nejsem oblečená, učesaná, obutá a nemám vyčištěný chrup. Do té doby se snažím dělat všechno tak, jako by byla neděle. Zkrátka chytám lelky, strkám hlavu do písku nebo tluču špačky, ale neprokrastinuju. To ne, i kdybyste mě zabili. Při rozboru slova prokrastinace mě dále napadá, že došlo jednoduše k nesprávnému foneti...

Sedím ve vlaku, poslouchám klapot kol a sleduji ubíhající krajinu. Nervozitu posledních dnů střídá jiný pocit, ne nepříjemný. Proč já se do všeho vždycky tak vžiju? Jsem jako malá, jako holčička o Vánocích. Zavřu oči a na chvíli unikám do úlevné dřímoty, před očima mi naskakuje defilé uběhnuvších událostí. Ten večer, kdy jsem z rádia zaslechla, kdo přijede do Prahy, jsem se chovala jak pomatená puberťačka. Málem jsem probudila všechny sousedy, své dvě již sladce spící děti určitě. Můj bojový pokřik a nadšené halasení ovšem vzápětí ochladlo, při uvědomění si stavu mých financí. Sklaplo mi ale jen na chvíli. Protože když něco opravdu chci, jdu za tím jako nenasytný pes za buřtem. Kdyby bylo na mě, utratila bych všechny peníze za koncerty, hudbu a knihy. Jenže existují daleko prozaičtější věci, do nichž musím cpát své těžce vydělané prachy. Růžové svině spolykají značnou část mých příjmů, na kulturní vzdělávání už mnoho nezbyde. Ještěže nebydlím v Praze. Tak jsem se zbavila svých pár cete...

Jména Roberta Planta a Jimmyho Page se objevila v nominacích do Songwriters Hall of Fame 2014. Spolu s nimi jsou navrženi další autoři - mezi jinými Ray Davies (The Kinks), Donovan, Cyndi Lauper, John Mellencamp, Nile Rodgers & Bernard Edwards (Chic), Madonna a další. Nominace byly oznámeny teprve včera předsedou organizace SHOF Jimmy Webbem. Slavnostní uvedení bude probíhat 12. června 2014 v New Yorku a hlasování bude probíhat až do letošního 16. prosince. SHOF se zaměřuje na uznání práce těch skladatelů a textařů, kteří vytvářejí hudbu populární v celém světě a pořádá každoroční výběr těch, kteří budou tvořit seznam uvedených pro následující rok. Kytarista Jimmy Page a zpěvák Robert Plant spolu s multiinstrumentalistou Johnem Paulem Jonesem a bubeníkem Johnem Henrym Bonhamem položili počátkem sedmdesátých let základ hardrocku - některé prameny je také škatulkují jako jedny ze zakladatelů stylu nazvaného heavy metal. Led Zeppelin ovšem nikdy nebyli metalovou kapelou, skutečný heav...

Navečer ráda zamyšleně sedím, a snům svým uzdu popouštím. S úsměvem lehkým a spuštěným hledím, pomalu a jistě realitu opouštím. Jakoby se tak nestalo už ráno i v poledne. Robert Plant ve Wolverhamptonu 2. září 2013 - čekám, kdy se objeví i u nás!

Milí přátelé! Chtěla bych vás pozvat do soutěže, která by nám všem měla zpříjemnit chladné podzimní dny a zároveň by pomohla sblížit blogery se zájmem o hudbu. Loni v srpnu jsem zde na blogu uspořádala klání o nejlepší článek na téma : "Alba, která vám změnila život" , jež se setkalo s příznivými ohlasy, a tak mě napadlo, že bychom si mohli něco podobného zopakovat. Tentokrát bych po vás chtěla, abyste napsali na svůj blog článek o vašem největším koncertním zážitku. Může to být festivalové vystoupení či samostatný koncert, doplněný případně vlastními fotografiemi (není podmínkou), hlavně by ale z článku mělo vyplynout, čím byl pro vás byl tento zážitek výjimečný. Ať už šlo o první koncert vaší oblíbené kapely, nebo třeba proto, že jste se na událost vypravili někam za hranice - zkrátka to nechám na vás. Čas na psaní vám ponechám do půlnoci 9. listopadu, budete mít na to tedy celý měsíc. Poté podle počtu přihlášených článků vyberu několik, z nichž budete moci vybrat ten nejle...

Pátého října uplynulo právě třiačtyřicet let od prvního vydání třetího alba Led Zeppelin v USA; v Británii to bude o pár dnů později, třiadvacátého. Převážně akustická "Trojka" naznačovala odklon od zavedeného zvuku kapely, symbolizovala návrat k přírodě a svým progresivním zaměřením zamotala hlavu dobové kritice i věrným fanouškům. Led Zeppelin už dříve na svých albech signalizovali, že nejsou pouze hardrockovou mašinou, ale že hledají v hudbě jemné nuance a disponují citem pro střídání nálad. Na třetím albu tyto signály nabyly ostřejších kontur. Materiál na desku vznikal v příhodném prostředí welšské chaty v Bron-Yr- Aur (v překladu Zlatá stráň), bez výdobytků moderní civilizace s dokonalou izolací od šílejících davů a neosobního prostředí hotelů. V malém domku bez elektřiny, kam se uchýlili dva hlavní aktéři - kytarista Jimmy Page a zpěvák Robert Plant - panovala přátelská atmosféra. Prostředí welšských kopců bylo ideální pro rozvíjení nápadů na nové písně. Oba muzikanti v...

Podzim je pro mě nejlákavější dobou k procházkám přírodou - není už horko jako v létě a když se vydaří počasí, umí sluníčko ještě pěkně hřát. Venku to hýří barvami a v lesích voní nejen zetlelé listí, ale i houby. Letos jsem se nechala zlákat nadějí, že i u nás na předměstí Ostravy by se daly najít nějaké ty plody lesa, a tak jsme se s Jirkou v sobotu vypravili na výlet. Cestou Jirka přemlouval slepici, aby se stala modelkou. Mě zlákaly mraky - aneb od prozaična k nebesům A opět při zemi - hra podzimních barev. Člověk musí dávat pozor, aby ty malé potvůrky nezašlápl. Hub je v lese spousta, jen ne a ne najít ty správné. Po hodině hledání mi dokázala udělat radost i holubinka. A jásala jsem u pařezu s václavkami. "Našel jsem zelenou houbu!" "Nebyla to náhodou žába?" Rostou houby různých tvarů... i téměř neónových barev. Královna muchomůrek si s námi marně hrála na schovávanou. Cestou zpět zastávka u rybníku. A podvečerní hra světel závěrem. Houby jsme nakonec našli - ...