Led Zeppelin Remasters
Říjen je měsíc, ve kterém slaví narozeniny hned několik alb Led Zeppelin (kromě zde už vzpomínané Trojky za pár dnů bude čtyřiačtyřicetileté jejich druhé album), a také je to měsíc, v němž vyšel před třiadvaceti lety jeden z prvních výběrů skupiny. Dvojalbum (nebo také tři elpíčka) vyšlo 15. 10 1990 a bylo určeno především posluchačům, kteří se s hudbou Led Zeppelin teprve seznamovali. Led Zeppelin za dob svého kralování nikdy nevydali žádný oficiální výběr hitů, jako to často dělaly a dělají jiné kapely, jednoduše proto, že to nebyla jejich priorita. Stejně tak nebylo prioritou vydávání singlů, i když kupříkladu zkrácená verze Whole Lotta Love na naléhání společnosti Atlantic na singlu vyšla i přes ostrý nesouhlas Jimmyho Page i Petera Granta. Led Zeppelin byli především koncertní kapelou, nepotřebovali se producírovat v televizi ani těžit z prodeje jednotlivých písní. Ale časy se změnily, bylo třeba vyhovět požadavkům trhu, a tak v čase takřka předvánočním za masivní podpory médií vyšla tato remasterovaná kolekce.
Skladby na album dával dohromady Jimmy Page, digitální remastering provedl zvukový inženýr George Marino během týdne, stráveného s Jimmym v newyorských Sterling Studios. Původní koncept byl vytvořit výběr 54 písní, zabalených v luxusním boxu spolu s 36 stránkovou knížkou, plnou fotografií a esejů. Pro běžný evropský trh však Atlantic připravil zkrácenou verzi - jako jakýsi předvoj. Obalu vévodil tajemný obraz v kukuřičném poli, překrytý stínem vzducholodi a uvnitř se ukrývalo čtyřiadvacet (LP verze) klasických písní skupiny. Jak řekl Jimmy Page, je to v podstatě stále stejný obrázek, jen s jiným rámem.
V mé domácí diskografii se tohle výběrové album nachází také, i když dávám přednost klasickému poslechu jednotlivých alb. Z osmi studiových alb se těžko vybíralo - a logicky muselo dojít k tomu, že některé skladby tu citelně chybí. Dost mi vadí absence více písní z vynikajícího dvojalba Physical Graffiti (dostal se zde pouze Kashmir, Houses of The Holy a Trampled Underfoot, nepříliš vhodná kombinace dvou skladeb s podobným rytmem). Čtvrté album je reprezentováno samozřejmě legendární Stairway To Heaven, hymnou Black Dog, energickým Rock and Rollem, hippiesovskou hříčkou Misty Mountain Hop a mystickou The Battle of Evermore, ale postrádám Bonhamovu kanonádu bicích v When The Leeve Breaks, nepřekonatelnou a mnoha skupinami marně vykrádanou ve snaze o podobný efekt.
Z třetího alba je tu zase trochu navíc Celebration Day na úkor některé z akustických písní a D'yer Ma'ker z Houses of The Holy, stylově poněkud pokulhávající a rádii zprofanovaná drobnůstka, zde dostala přednost před famózní hymnou fanoušků, skladbou The Ocean.
Nechci si tu hrát na odborníka, tohle je jen můj laický pohled zaníceného fanouška. Samozřejmě si ráda poslechnu všechny písně, které na dvojalbu jsou, a přitom si vychutnávám odlišné pořadí skladeb. Babe I'm Gonna Leave You před Good Times Bad Times a hned nato Dazed And Confused staví tyto dnes už legendární skladby do trochu jiného světla a to mě baví. Remasters je určeno především pro nové příznivce kapely, kteří se nechtějí prokousávat celou diskografií (nechápu, ale budiž), a pak taky pro sběratele, kteří sáhnou po čemkoli, co vyjde. A co si budeme povídat, je to především komerční záležitost.
Podle mě je škoda takhle mělnit kompaktní tvorbu Zeppelinů. Bylo by určitě lepší, kdyby se na nějaké kolekci objevily kupříkladu alternativní verze studiových skladeb nebo dosud nevydané živé nahrávky. Po těch bych sáhla mnohem raději. A tak s tichou nostalgií lehce odfouknu prach, hromadící se na cédé Led Zeppelin Remasters, a nechám ho opět tiše odpočívat.
Malý bonus k poslechu - Trampled Underfoot naživo. Vynikající verze z roku 1975, i s krásnou vsuvkou nikdy samostatně naživo nehrané Gallows Pole.
Komentáře
Okomentovat