plant.blog.cz

Neznám lepší způsob jak se rozloučit se starým rokem. Pouštím si osmý díl malijského dokumentu Roberta Planta, Justina Adamse a Skina Tysona s kouzelnými záběry z jejich společného tripu, usmívám se, kochám a v koutku duše mi sídlí velká radost a těšení na červenec 2014. Je legrační pozorovat v dokumentu ty unavené ale šťastné tváře při jejich putování pro nás nehostinnou, chudou krajinou. Lidé jsou však kolikrát zajímavější než přírodní krásy. Malijští lidé vypadají přívětivě a daleko víc se usmívají, než třeba my. Uvědomili jste si někdy, že v zemích, kde mají mnohem míň důvodů k úsměvu, jsou lidé pozitivněji naladěni, než my, žijící v dostatku? Úsměv nic nestojí a přece dokáže mnoho. Je škoda, že u nás se lidé na sebe buď mračí, nebo si druhých nevšímají. Zkuste se smát, zkuste to, i když si budete připadat nepatřičně. Usmívejte se na druhé, třeba jim zvednete náladu a váš úsměv bude pro ně malým dárkem, hřejícím je celý den. Trochu jsem odbočila od tématu - ale vše důležité už bylo...

Vánoce jsou obdobím, kdy si nejvíc za celý rok uvědomujeme sounáležitost s rodinou a také zjišťujeme, jak moc nás ovlivňují tradice. Samozřejmě hlavně to na člověka padne tehdy, když zakládá nové hnízdo a dochází k prvnímu střetu tradic s partnerem a jeho rodinou. To se pak řeší otázky kupříkladu jakou polévku si uvaříme ke štědrovečení večeři - rybí, nebo hrachovou?, kdo dělá lepší salát, jestli moje či partnerova maminka, zda si dát kapra vysmaženého v trojobalu, či snad lososa nebo kuřecí řízek. Samozřejmě Vánoce nejsou jen o jídle. Ale přiznejme si to - tradiční večeře je v mnoha rodinách nedotknutelná a každá rodina má pro tuto příležitost své letité a po generace děděné recepty, jak co nejlépe potěšit chuťové buňky svých členů. V naší rodině se odjakživa vařívala na Štědrý den rybí polévka. Jak jsem se dozvěděla, tento zvyk k nám přišel z otcovy strany - babička rybí polévku vařila takřka stejně, jako ji dnes děláme my. Před ní ji vařily generace jejích ženských předků (předkyň b...

Rok 2013 pomalu končí a je čas na malé hudební okénko, ohlédnutí za vydanými alby a výběr toho, co bych vám k poslechu doporučila. Vzhledem k mé fascinaci world music se ve výběru obírám převážně deskami vydanými na tomto hudebním poli, což asi ne každý ocení, ale zase na druhou stranu - alespoň se o nich dozvíte a třeba vám i něco padne do noty. Alba nejsou seřazena podle obliby ani podle významu, řazení je náhodné. Přeji hezký poslech a také samozřejmě i krásné prožití svátečních dnů. 1. Ballaké Sissoko (Mali) - At Peace Z Mali přichází letos poměrně dost příznivých hudebních zpráv, ovšem poselství této hudby má společného jmenovatele - touhu po míru a odpor ke snahám extrémních islamistů o zavedení práva šaría a ničení malijského kulturního dědictví. Loňské rabování v legendárním městě Timbuktu postihlo jak vzácné hrobky, tak i prastaré písemnosti, které islámští učenci shromažďovali od třináctého století - podle extremistů se totiž staré texty odchylují od pravidel koránu. Co se tý...

Poslední dny před Vánoci jsem strávila převážně v kuchyni, kde jsem dotvářela finální podobu cukrovinek a perníků a pekla nezbytnou vánočku. Dalo by se říct, že je to pro mě zábava, protože mě těší, když se dílo povede a v bytě to hezky voní a na talíři pak chutná. No a na stromečku zdobí, samozřejmě. Letos jsme opět s Jirkou došli společně pro vánoční jedličku, vybrali jsme si takovou sympatickou a souměrnou. Od dětství jsem zvyklá na živý strom, i když tedy co si pamatuji, mívali jsme většinou smrček a táta ho pokaždé vylepšoval větvemi, zasazenými do navrtaných otvorů v kmeni. Stromky, které se tehdy daly sehnat, byly většinou strašné metly. Ale nám dětem to nevadilo. Na stromečku visela kolekce, kterou rodiče dostali z ROH (nejhezčí byly duté figurky), skleněné baňky a panáčci z perliček, jej to byla krása! Sice ta krása nevydržela déle, než do prvního dne nového roku, ale co. Důležité bylo, že o Štědrém večeru u svátečního stolu seděla celá rodina i s babičkou a nakonec se zazvoni...

Téma týdne nahrává sentimentálním příběhům o mezilidských vztazích, i rozhodla jsem se to vzít za trochu jiný konec lana a představím vám své představy o podobě vztahů. Vztahy se dají rozdělit na životné a neživotné, tedy na ty oboustranné a jednostranné. U živých bytostí je vztah jako kruh nebo šňůra se dvěma konci, tedy něco, co lidi spojuje. Dá se očekávat, že do něj budete investovat a také očekáváte odezvu. Vztah by ovšem neměl svazovat, což někdy provaz dělá rád a neměl by ani zraňovat, což se taky stává, když se smyčka utáhne příliš silně. Nejužší vztahy člověk zažívá v úzkém rodinném kruhu, tudíž mezi rodiči, prarodiči a dětmi. Rodiče, tedy partneři, představují pomyslnou prádelní šňůru, na níž jsou navěšeny starosti i radosti běžného života. Sdílí je společně, jen se někdy může stát, že je jich příliš. Šňůra se časem prodře a rozpadne, právě jako vztah dvou partnerů. Někdy je možné zkusit ji znovu svázat - pokud není ještě příliš opotřebená, je šance, že bude ještě nějakou dob...

Každý den rozbíjel svůj malý krámek na nároží. Kabát, který pamatoval lepší časy, byl jeho věrným společníkem stejně jako šedivý, chundelatý pes, ležící mu u nohou. Jeho tvář, ošlehaná větrem a zarostlá našedlým vousem, se vždy usmívala na kolemjdoucí. Usmívala se upřímně, když se někdo zastavil a koupil si maličkost jen tak pro radost. Stařec už patřil ke koloritu města stejně, jako dlažební kostky na náměstí, jako tramvaje, projíždějící nedalekou hlavní třídou. Celý starcův majetek představoval dřevěný vozík, který v létě sladce voněl čerstvě natrhanými květy, v zimě zase lákal na svěží zeleň jehličí. Občas se někdo zastavil, aby s ním podebatoval o tom, jak jde život a on se nikdy nespletl, když upracovanýma rukama vracel nazpět drobné. Nezapomněl přidat vlídné slovo a i když se jeho ústa usmívala, ve vyhaslých očích sídlil stín smutku. Toho roku přišla zima brzy. Vločky tančily nad městem jako malé, neposedné baletky a snášely se se smíchem dolů do ztichlých ulic. Vítr jim k tomu z...

Jedním z prvních potvrzených jmen příštího ročníku letního festivalu Colours of Ostrava je Robert Plant se svou staronovou formací Sensational Space Shifters. Tato zpráva dnes prolétla médii a určitě je dalším důvodem, proč ostravský hudební svátek navštívit. Fantastický Plantův hlas před sedmi lety uhranul šestnáctitisícový dav pod Slezskoostravským hradem, o jeho koncertu se psalo v superlativech. Kapela Strange Sensation, jež v roce 2006 s Robertem Plantem vystoupila, zahrnovala většinu stávajících členů jeho družiny. Kromě kytaristů Justina Adamse a Skina Tysona (ex Cast), elektronického mága a klávesáka Johna Baggotta (ex Portishead), basisty Billyho Fullera a bubeníka Davea Smitha (oba posledně jmenovaní hráli s Justinem Adamsem v jeho projektu JuJu) se představí i další člen kapely, gambijský virtuos na jednostrunné housle ritti Juldeh Camara. Robert Plant se tedy opět vrací na místo činu - jeho koncert bude konat v industriálních kulisách vysokých pecí Dolních Vítkovic. Těším s...

Krátkou vzpomínkou dnes uctíme památku Otise Reddinga, zpěváka s hlasem překypujícím emocemi, něžného i rozervaného soulového velikána. Ironií osudu těsně před zahájením hvězdné kariéry vinou špatného počasí havarovalo letadlo, jímž Redding cestoval na koncert a jeho tělo se našlo dva dny poté v jezeře Monona . Je tomu právě 46 let, co nás tento inspirativní umělec opustil. Bylo mu pouhých šestadvacet let. I've Been Loving You Too Long *** Try A Little Tenderness" Live 1967 (Reelin' In The Years Archives)

Shodou okolností jsem tento víkend po delší době oprášila DVD Festival in the Desert - ke sledování jsem zlákala dceru, pro niž to byla zároveň i lekce francouzštiny. Naštěstí jsem ji nemusela vůbec přemlouvat, obě nás totiž spojuje láska k africké hudbě, nebo tedy přesněji řečeno k hudbě afrických etnik. Atmosféra této události je sice obrazem nepřenosná, ale i tak si vytvoříte představu, jak to asi na takové akci v poušti vypadá. Všechno je mnohem přirozenější a méně svázané, než jsme zvyklí z festivalů u nás - účinkující se setkávají s diváky, všude vládne čilý ruch a trochu zmatek a kolem dokola jen písek, velbloudi a v noci světlo hvězd a záře malých i větších ohňů. Když to sleduji, vzpomínám se slzou v oku na Taragalte a moc toužím se tam někdy vrátit. A nebo ještě lépe odjet na některý z příštích ročníků tohoto velkého festivalu na konci světa - tedy v Timbuktu. Ale zpět k dnešnímu videopříspěvku. Toulání Roberta Planta ve vodách world music má své kořeny už v době Led Zeppelin ...

Dovede si někdo z vás představit, že by dnes Jim Morrison byl čerstvým sedmdesátníkem? Že by následoval svého vrstevníka Micka Jaggera a stal se váženým umělcem i osobou, která pro slávu udělá cokoliv? Já ne. Nepatřím ani mezi ty, kteří nevěří, že tehdy v Paříži Jim ukončil svou nedlouhou, ale naplněnou životní pouť. Jim Morrison je už hezkou řádku let po smrti, ovšem jeho odkaz žije dál - v myslích fanoušků, v hudbě, v Jimových verších i knihách, které o něm byly napsány. Je mnoho umělců, kteří vytvořili nezapomenutelné dílo a na něž dodnes vzpomínáme. Ale Jim Morrison byl něčím víc. Byl už za svého života modlou, mladistvým Dionýsem, jehož hezká tvář orámovaná kučeravými vlasy odrážela dvě podoby jeho osobnosti. Dokázal být laskavý a soucitný, stejně tak nekompromisní a tvrdý. Byl rebelem v pravém slova smyslu, sestřeloval nemilosrdně pokrytectví, přetvářku a nesnášel sebestředné autoritářství. Uměl hrát roli vulgárního primitiva (což dělal rád) a vzápětí překvapil svou uhlazeností, ...

Předvánoční období se u nás doma nese ve znamení nejrůznějších vůní, linoucích se z kuchyně. Nejprve je to med, kakao, skořice a další tajemné přísady v perníkovém těstě, později se přidají mleté ořechy, madle, vanilka a máslo, které se v lahodných chutích prolínají v cukroví. A ještě později je to rum, čokoláda a džem v náplních. Letos jsem chtěla mít první adventní neděli připraven perníkový betlém, ale jelikož jsem nakonec pekla betlémy dva - jeden pro mamku, druhý pro sebe - nepovedlo se mi je dokončit včas. Strávila jsem několik hodin zdobením figurek i složitou stavbou a nakonec se dílo podařilo - v pátek mi na stole trůnily dva krásné betlémy a několik kousků perníčků. *** Betlém je jedním z nejstarších symbolů Vánoc, tradice jeho stavění sahá mnohem hlouběji, než poměrně novodobý zvyk zdobení vánočního stromu. Betlém zobrazuje prastarý příběh o děťátku, jehož příchod na svět provázelo zjevení hvězdy na obloze. Narozený Ježíšek v jesličkách, obklopen svatou rodinou a zahříván zv...

Další díly dokumentu ze zákulisí i pódia festivalu v poušti - tentokrát se podíváme na to, jak si Logan užíval roli modela při uvazování tradičního tuaréžského šátku, dále bude na programu kratičké jamování při večerním táboráku s Ali Farkou Touré, proslulým otcem blues od řeky Niger, vynikajícím kytaristou a hlavně velkým patriotem. Tento skromný velký muž, který se celý život kromě hudby věnoval i farmaření a hlavně záchraně zemědělské půdy před postupující pouští, zemřel v roce 2006. Následuje část vystoupení skupiny Tidawt. Ve čtvrté části si poslechneme Takambu, poté kousek Win My Train Fare Home a hlavně tuaréžskou Whole Lotta Love. Působivé záběry na zdánlivě jednotvárnou pouštní scenérii doplňuje všechno to lidské hemžení - při sledování vás chvílemi může přepadnout pocit, že jste se ocitli v úplně jiné době. Spontánní prožitek ze společně sdílené hudby je provázen zpěvem za zvuku ngoni, ladnými ženskými pohyby, a také jejich typickým halekáním, které vzniká rychlým kmitáním ja...

Když jsem nedávno přemýšlela o tom, kteří baskytaristé by v mém seriálu neměli chybět, vytáhla jsem si jedno černé album s nápisem Truth to Power. Zasvěcení určitě tuší, o kom bude řeč. Ano, dnes si představíme jednoho z žáků Milese Davise, pátého člena Rolling Stones, sympatického a stále dobře naladěného chlapíka Darryla Jonese. Darryl Jones se narodil 11. prosince 1961 (zanedlouho tedy oslaví dvaapadesátiny) v Chicagu a vyrůstal odmala ovlivněný hudbou. Jako chlapec se učil hrát na bicí, později se ale díky kamarádovi ze sousedství dostal k baskytaře - koupil si tedy kopii beatlovského Hofnera a začal se učit. Od této chvíle věděl, co v životě chce dělat. K tomu musím dodat, že závidím těmto muzikantům to, že se většinou ve velmi mladém věku umí rozhodnout. Ale hudba, to je asi osud a komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Darrylu Jonesovi ovšem dáno bylo, a tak pokračoval ve svém hudebním vzdělávání na Chicago Vocational High School a mezitím se stačil prosazovat na místní scéně....

Krásnou první adventní a zároveň první prosincovou neděli, milí přátelé. Dnes mám příjemnou povinnost seznámit vás nejen s tím, jak dopadlo hlasování o nejlepší skladbu posledního roku osmdesátých let, ale také si v nové anketě připomeneme ty nejlepší (lépe řečeno ty, jimž jste dali nejvíc hlasů) kousky za celou osmou dekádu. Nejprve se tedy podíváme na aktuálního vítěze. Celý měsíc jste posílali hlasy svým favoritům a nejvíc jich... ne, začneme od konce. Nejméně hlasů - celkem 89 - dostal Stevie Ray Vaughan a jeho bluesově laděná skladba Crossfire z alba In Step, které nahrál se skupinou Double Trouble. Přeposlední místo obsadili The Stone Roses a píseň I Wanna Be Adored z jejich stejnojmenného slavného debutu. 92 hlasů. Na další příčce zakotvila trojice dnes už legendárních kapel - Queen, Faith No More a Pixies . Svorně a nerozdílně jste hlasovali pro jejich nezapomenutelné skladby - Breakthru (Queen, album The Miracle, kdo by neznal ten známý klip s vlakem), Epic (Faith No Mor...