Hudební ohlédnutí za rokem 2013

Rok 2013 pomalu končí a je čas na malé hudební okénko, ohlédnutí za vydanými alby a výběr toho, co bych vám k poslechu doporučila. Vzhledem k mé fascinaci world music se ve výběru obírám převážně deskami vydanými na tomto hudebním poli, což asi ne každý ocení, ale zase na druhou stranu - alespoň se o nich dozvíte a třeba vám i něco padne do noty. Alba nejsou seřazena podle obliby ani podle významu, řazení je náhodné. Přeji hezký poslech a také samozřejmě i krásné prožití svátečních dnů.

---

1. Ballaké Sissoko (Mali) - At Peace

Z Mali přichází letos poměrně dost příznivých hudebních zpráv, ovšem poselství této hudby má společného jmenovatele - touhu po míru a odpor ke snahám extrémních islamistů o zavedení práva šaría a ničení malijského kulturního dědictví. Loňské rabování v legendárním městě Timbuktu postihlo jak vzácné hrobky, tak i prastaré písemnosti, které islámští učenci shromažďovali od třináctého století - podle extremistů se totiž staré texty odchylují od pravidel koránu. Co se týče hudby, ani ta nezůstala před válkou ušetřena. Mnoho hudebníků bylo nuceno zemi opustit a nahrávali v exilu. Ti, kteří se rozhodli vytrvat, byli pronásledováni a v mnoha případech jim bylo vyhrožováno zmrzačením, nepřestanou-li svou "satanskou" hudbu pouštět do světa.

Pětačtyřicetiletý hráč na koru Ballaké Sissoko letos v únoru vydal album At Peace, které kontrastuje s tvrdou realitou panující v jeho zemi. Krásné melodie jeho nástroje jakoby chtěly vlít lidem do žil naději. A že naděje je důležitá, to víme všichni.

Na desce se podíleli i speciální hosté - v devíti skladbách kromě Sissokovy kory uslyšíte violoncello Vincenta Segala, dvanáctistrunnou kytaru Aboubacara Diabate, kytaru Moussy Diabate a balafon Fassery Diabate.

Mainouna

***

2. Samba Touré (Mali) - Albala

V Mali ještě zůstaneme. Pokud se Ballaké Sissoko vyjadřoval v hudbě pouze prostřednictvím libých tónů, Samba Touré zpívá bez okras přímo k věci. Jeho Albala ( v jazyce Songhajů nebezpečí, riziko) překypuje emocemi - od vzdoru a zoufalství přechází k optimismu, víře v dobro a jednotu mezi lidmi.

Pokud si chcete přečíst, co jsem o albu napsala, klikněte na odkaz. Samba Touré je jedním z hudebníků, pro něž mám slabost - je to výborný muzikant a především upřímný a neuvěřitelně optimistický člověk.

Samba Touré - Albala EPK

***

3. Rokia Traoré (Mali) - Beautiful Africa

Nejen pro zastoupení ženského elementu v tomto žebříčku je zde skutečná dáma s neskutečně procítěným hlasem. Není to žádná křehká květinka, ale silná, sebevědomá a hrdá žena, která umí dát svým textům váhu a v jejíchž rukou kytara naříká a bouří. Beautiful Afrika je jedním z nejlepších alb, které malijští hudebníci letos vydali, proto si místo v mém žebříčku bezesporu zaslouží.

Kouma

***

4. Vieux Farka Touré(Mali) - Mon Pays

Syn legendárního malijského bluesmana Aliho Farky navazuje na své kořeny. Na albu příznačně pojmenovaném Moje země neplýtvá příliš patosem a nekompromisně pouští do světa sdělení o tom, že "tahle země patří synům a dcerám Mali". Perličkou je, že na albu Vieux spolupracuje i se synem Toumani Diabatého - což evokuje známé duo Ali and Toumani a stejnojmenné album, vydané v roce 2010.

All The Same - live in India

***

5. Bombino(Niger) - Nomad

Kytarový virtuos Bombino nahrával desku Nomad pod producentskou taktovkou Dana Auerbacha z The Black Keys v Nashvillu. Vzniklo pozoruhodné kosmopolitní dílo, které propojuje cyklické, meditativní riffy ozdobené jemnou krajkou Bombinovy kytary, zarámované hutným zvukem, zvýrazněným echem a vibracemi. Možná není tak úplně košer směšovat západní a nezápadní hudebníky - může to svádět k doměnce, že jde pouze o zviditelnění. Ale přesto si myslím, že se oběma pánům i kapele povedlo dát dohromady příjemně se poslouchající album, které vylučuje jakékoli pochybnosti o jejich umu. Můžu potvrdit, že i koncertně to funguje bezvadně.

Azamane Tiliade

***

6. Rachid Taha(Alžír) - Zoom

Pod nejnovějším počinem Rachida Tahy není podepsán nikdo jiný, než Justin Adams, bývalý i současný kytarista Roberta Planta. Rockově (nebo snad rock'n'raiově) laděné album, na němž má Adams lví podíl v průrazných kytarových partech, odkazuje také na Tahovy největší hudební vzory - egyptskou zpěvačku Oum Kathloum a rokenrolového krále Elvise Presleyho. Když se to tak vezme, je to docela legrace, protože album zní opravdu skoro jako by se tyto dvě legendy z různých hudebních břehů vzaly za ruce a spojily.

Khalouni

***

7. Mallu Magalhães (Brazilie) - Highly Sensitive

Rodačka ze Sao Paola přináší podmanivou nevázanost v indie-rockovém stylu. Její album nabízí lyrické příběhy, protkané hrou na kytaru, foukačku, dobro, ukulele a banjo. Mallu zpívá v angličtině i portugalštině a celá tahle podmanivá muzika vznikla za asistence producentů Maria Caldata Jr. a Marcela Camela.

Lonely

***

8. Roy Harper(Anglie) - Man and Myth

Třináct let uplynulo od vydání posledního Harperova alba Green Man a podivínský muzikant se vyloupl z ulity a předhodil světu vynikající nahrávku Man and Myth. Oblíbenec Pink Floyd i Led Zeppelin byl vždy neprávem zneuznávaným snílkem, bláznem z povolání. Tak trochu k tomu napomohl i neblahý start do života - Harper vyrůstal bez matky a ta náhradní byla zarputilou vyznavačkou Jehovovy víry, což u mladíka přerostlo v nenávist k jakémukoliv organizovanému náboženství. Ať už Harper působil jakkoli zvláštně, jako hudebník byl vždy svůj. Folkrockové básnění citlivého zpěváka a kytaristy se sice nesetkávalo s komerčním úspěchem, o ten ale Harper nikdy nestál. Důležité je, že v jeho písních je stále přítomná láska k hudbě a harperovská poezie.

January Man

***

9. Bassekou Kouyaté & Ngoni Ba(Mali) - Jama Ko

V mém výčtu nelze opomenout Jama Ko, album malijského virtuose na ngoni. Kromě Bassekouovy kapely Ngoni Ba (Velké ngoni) hostují na desce i další hudebníci. Kasse Mady Diabaté (zvaný též Plačící Mady) je jedním z největších afrických zpěváků a kromě svých projektů se účastní i spolupráce s mnoha hudebními hvězdami - jako kupříkladu s Taj Mahalem. Taj Mahal je ostatně dalším z hostů, společné nenucené jamování s Bassekouem nalezneme na desce pod názvem Poye 2 a jde vskutku o krásnou a zábavnou ukázku pravého dřevního blues. Zouman Tereta (zvaný Zou) nazpíval vokály k skladbě Mali Kori.
Hlavní zpěvačkou na albu však i nadále zůstává Bassekouova žena Amy Sacko. Mimořádný hlas, kterým disponuje, rozechvívá i tiší teskné a divoké nálady alba. Ani duet s další malijskou pěvkyní Kairou Arby v protiválečné skladbě Kele Magni žádného posluchače zcela jistě nenechá chladným.

Jama Ko

***

10. Yasmine Hamdan (Libanon) - Ya Nass

Yasmine Hamdan je původem z Beirutu, nyní žije v Paříži, kde spolupracovala s hráčem na klávesové nástroje a programátorem Marcem Collinem. Vzniklo album, na němž se podepsal vliv libanonské a egyptské hudby, okořeněný smyslným hlasem zpěvačky a jejím darem pro melodii.

Deny