Tak vám dneska napíšu něco o své návštěvě u lékaře. V prvé řadě bych se měla přiznat, že z doktorů mám panickou hrůzu a nejdu tam, pokud ještě můžu chodit a mluvit a jíst, prostě trpím syndromem bílého pláště. Jenže teď se mi jaksi stalo, že mě postihly problémy, kvůli kterým jsem už pár dní moc nejedla a předevčírem už vůbec. Tak jsem se teda vyhecovala a šla. Moje paní doktorka je pěkná ranařka. Vždycky, když tam jdu(což je fakt málokdy, jak jste jistě pochopili), tak na někoho řve, nebo prostě řve kvůli něčemu. To člověka povzbudí, že. No a nejinak tomu bylo i včera. To paní doktorka zuřila, že bez poplatku nebude vypisovat lejstra, které si od nějakého pacienta vyžádal diabetolog. Tak jsem stála v čekárně a čekala, až sestřička vezme krev a napíchá pacientům injekce a přitom jsem poslouchala ten kravál. Sestřička si mě moc nevšímala, a tak jsem si zkusila představit, jaké by to bylo, kdybych se jim tam složila na podlahu, což mě ovšem moc nelákalo. Mezitím do čekárny přišly tři mla...
