plant.blog.cz

Ve velkém proutěném koši na staré skříni začínalo být dusno. Tísnily se zde panenky s dlouhými vlásky a dávno vybledlými mašlemi, celuloidová miminka s dudlíky, dřevěné kostky s obrázky zvířat, gumové pískací hračky a spousta dalšího harampádí. Hračky se nudily, nikdo si s nimi už dlouhá léta nehrál, děti v domácnosti pomalu odrůstaly, a tak nacházely postupně útočiště právě ve starém koši. Po každém velkém úklidu přibyl do koše někdo nový, což mezi starousedlíky vzbuzovalo nelibost. Panenky fňukaly, že se jim umažou mašle a zacuchají dlouhé copy, miminka ronila slzičky, když se jim mezi kostkami ztratil cumel a gumoví medvídci pískali jako pominutí, jakmile na ně dopadlo tělíčko nového nájemníka. Chudáci, měli to těžké, jelikož se nacházeli v těch nejspodnějších vrstvách hraček. Jéje, ti už si ani nepamatovali, jak si s nimi děti hrály a jak jim jejich nemotorné ručky mačkaly bříška, až samou radostí výskali! Do očí jim padal prach a jen mezi mezerami v proutí viděli, jak ubíhá den za...

Krása v živém podání Plantovy kapely Strange Sensation (ještě s Charlie Jonesem na baskytaru). Píseň, původně z alba Jesse Colina Younga Elephant Mountain z roku 1969, se v roce 2002 dostala coby coververze na desku Dreamland Roberta Planta. Je to jeden ze skvostů, v němž vyniká procítěný Robertův projev. Však také díky němu byl nominován na cenu Grammy za nejlepší mužský rockový pěvecký výkon.

Sestra bubeníka Led Zeppelin Johna Bonhama Deborah, kterou fanoušci pamatují díky jejímu koncertování u nás (vystupovala například na Řípfestu a na samostatných koncertech v Brně, Praze a Hradci Králové), přichází s novinkou. V březnu spatří světlo světa její zbrusu nové album Spirit, nahrávané střídavě v Chichestru a Nashvillu. Jistou zajímavostí může být, že na post bubeníka se uvolnil Marco Giovino, známý z Plantovy poslední kapely Band of Joy. Nahrávání a mixu se ujal Mike Poole, rovněž spolupracovník Roberta Planta na studiovém albu Band of Joy. Robert Plant byl pro Deborah něco jako učitel a rodinný přítel, který jí pomáhal při prvních krůčcích na hudební scéně, není tedy divu, že se obrátila na jeho osvědčené kolegy. V hudbě Deborah Bonham je cítit hluboká láska k soulovým velikánům jako byli Otis Redding či Etta James. Čerpá z běžných životních pocitů, které provází kohokoli z nás - z bolesti, radosti, z chyb, díky nimž se znovu učíme žít. Její projev je intenzivně spjat s poci...

Už zítra konečně skončí štvanice na voliče, plakáty s držkami kandidátů zapadají sněhem a časem je překryjí nabídky slev z OBI a Kauflandu. Budeme poprvé v historii moci rozhodnout, který ze dvou vybraných politiků usedne na Hrad coby prezident. Bude to pankáč Karel? Vážení přátelé, vůbec nechápu, kdo přišel na nápad udělat z knížete Karla punkera. Punk je hudební hnutí, které se vyznačuje odporem vůči autoritám, politice, konvenci, komerci. Slovo punk samotné znamená v angličtině výtržník. Punkeři se ztotožňují s dělnickou třídou, jsou to děti ulice, které protestují proti zkostnatělým názorům a postojům většinové společnosti. Copak dosavadní ministr zahraničí Karel Schwarzenberg může mít něco společného s tímto hnutím? Ne, je to jen šikovný reklamní tah. Je to útok na nízké pudy a na potřebu patřit do stáda ovcí, které nosí placku se zprzněným motivem z debutového alba Sex Pistols. Věřím tomu, že většina lidí tohle album nikdy pořádně neslyšela, ale když ono to vypadá tak in. Karel m...

Některé ženy by rády změnily svého partnera k obrazu svému. Jenže si někdy bohužel vybírají takové, kteří se jejich obrazu nahony vzdalují. Jak to potom dopadá, si můžete přečíst v mé kratičké básni. Změň se a budu tě ráda mít, toť přání mé jediné a vřelé. Pro začátek snad přestaneš pít a vykašleš se na přátele. Dále bych ráda, kdybys moh, ponožky každý den převlíkat. Věř tomu, že smrad z tvých noh, nutí mě z ložnice utíkat. Prkýnko v záchodě taky sklop, kolikrát ti to mám hlásit? Když přijdeš domů jako snop a zase budeš chtít hasit. A prachy bys nemusel ulívat, proč živit nás mám furt sama? Jasně, ty mi to odkýváš, a řekneš: Nedělej drama!

Jistým protikladem k hvězdičkám typu Justina Biebera a One Direction je mladý, talentovaný zpěvák Jake Bugg. Osmnáctiletý klučina z Nottinghamu loni poprvé vystoupil na Glastonbury, což mu vyneslo smlouvu na desku. Jeho debut pak ohromil svým zvukem a upřímným projevem mladého zpěváka, kytaristy a skladatele. Jake Bugg je na moderní hudební scéně skutečným zjevením. Podle svých slov je fanouškem hudby padesátých a šedesátých let a upřímně nesnáší talentové soutěže. Hudbu miluje a snaží se, aby jeho posluchačům dávala něco víc, než jen povrchní, plytké hity. Jeho hlas je na osmnáct let vyzrálý a plný a v písničkách je cítit jakási starosvětská důkladnost. Jake je jen o den starší, než Justin Bieber, ale je na něm vidět, že se o hudbu skutečně zajímá a sleduje její vývoj. V šestnácti letech opustil školu, pochází z chudých poměrů - potud se jeho životopis nápadně podobá mnoha muzikantům z dob minulých. Mohl by být dobrou alternativou pro ty, kteří v poslechu písní hledají souvislosti a n...

Není krásy bez poskvrny, někdy náš krok provází pád. Každá mince má dvě strany, a život je samý protiklad. Ve spletitém labyrintu musí nás nejdřív někdo vést. První zákruty uběhnou v sprintu, pak čeká na nás přetěžký test. Pouštíme se bezpečné ruky, s radostí, že můžeme sami jít. Ta cesta je sázka bez záruky, nikdo nám neřekne, jak máme žít. Každý z nás na cestu dostane růži, je na něm, jak o ni se postará. Když nechá trny, ať propíchnou duši, zbude z ní jen hmota beztvará. Kdo ale pečuje o něžné okvětí, ten nikdy neztratí lidský cit. Nebude jen zlých trnů obětí, i když někdy zakopne a budou ho bít. Bez zloby nepoznáš dobrotu, bez krásy nevidíš zas ošklivost. Kdo miluje, zkusí i samotu, kdo rozdává, narazí na chamtivost. Dobro i zlo se životem proplétá, jak vůně z růže i trn pichlavý. Tohle je pravda pravdoucí po léta - život nám to všechno milerád připraví. zdroj obrázku

Šípková Růženka byla trnem v oku zlé sudičky, která, nepozvána na křtiny, ji v kolébce proklela slovy: "Až sedmnáct let uplyne, o trn se píchne, zahyne!" A druhá, hodná sudička, tuto zlou věštbu zmírnila: "Nezemře, jen sto let bude spát, to je vše, co mohu jí dát." Je ovšem otázka, zda je lepší prospat sto let ve věži, nebo to mít rychle za sebou. Život není žádná pohádka a princové, prodírající se hrdinně trním, aby zachránili krásnou dívku, už asi vymřeli. Spíš je to tak, že se mnohokrát popícháme na své pouti, abychom získali jednu jedinou růžičku. A mezitím se z krásných dívek stanou dospělé ženy, vrásky přibývají a už i ti potencionální zachránci ztrácejí zájem. Je pravda, že když si tu svou růži vybojujeme za cenu krvavých šrámů, budeme si jí dost považovat. Všechno, o co člověk musí v životě bojovat, má cenu. Je to takové malé soukromé vítězství. Ale je lepší, když po té trnité cestě životem jdou spolu dva. Jeden třeba občas odhrne to nejhustší křoví a když j...

Letmý pohled do mého rockového kalendáře mi připomněl, že včera oslavilo své 44. narozeniny úplně první album Zeppelinů. Můj vztah k tomuto albu je o to vřelejší, že je v podstatě mým vrstevníkem - je jen o pár dnů starší, než má maličkost. Připíjím mu tedy svařeným vínem na další fanoušky, kteří teprve objeví jeho kouzlo, i na ty, kteří se jím už opájejí hezkých pár desetiletí! A protože vše o albu už jsem psala před téměř třemi lety tady , dnes oslava proběhne pouze prostřednictvím hudby. Abyste měli na výběr, dám tu dvě písně - moje srdcovky, jak jinak. I Can't Quit You Babe a How Many More Times, obě v živém provedení z Royal Albert Hall z ledna 1970. *** How Many More Times - part I *** How Many More Times - part II P.S.: Víte, co nechápu? Že ten druhý part má daleko menší sledovanost, než první. Přitom je podle mě ta druhá část ještě lepší a plná skvělých improvizací. A hlavně - Squeeze my lemon! Můj ne, ale Robertův.

Milí přátelé hudebních žebříčků, vážení hlasující i pouze sledující, vítám vás u letošního prvního dílu naší ankety o nejlepší píseň osmdesátých let. Možná si někteří z vás řeknou, že tyto výběry, které pro vás dělám, nejsou objektivní a vybrat nejlepší skladbu je nemožné. Berte to spíš jako zpestření a zdroj informací, anketa je zde i pro pobavení, poslech a pokud v ní najdete svého favorita, je to bonus navíc. Pojďme se tedy podívat za oponu osmdesátých let a připomeňme si, jaká hudba v těchto letech vznikala a čím byla hudební scéna těchto let ovlivněna. Rok 1980 znamenal jakýsi další přelom v hudbě, bohužel to však byl krok ke komercionalizaci, oblibě jednoduchosti a líbivého pozlátka. Osmdesátá léta zasáhla do hudby všemocným médiem - televizí, která určovala trendy a ukazovala mladému divákovi jeho idoly coby módní ikony. Ano, pokud v dřívějších letech mladý člověk chtěl poslouchat hudbu, musel chodit na koncerty či kupovat desky. Nástupem MTV v roce 1981 se to však změnilo a div...

Jistě už jste se v hudbě setkali s ležérním označením živák. Jde o živou nahrávku nebo vystoupení, koncert. Takový živák mívá větší grády, než studiová nahrávka. Jaký je ale adekvátní protiklad slova živák? Jako existuje v pohádkách živá a mrtvá voda, tak i v hudbě jsou písně živé, a pak takzvané mrtváky. Po jejich poslechu vám ovšem nepřiroste hlava k tělu, jako se děje po pokropení mrtvou vodou. Někteří jedinci budou spíš při něm svou hlavinkou kroutit, div si ji nevykroutí. Možná budete proti tomuto označení protestovat, ale dnes opravdu vychází spousta mrtváků. Samozřejmě to není pravidlo, ale mnohé skupiny, či zpěváci se snaží vzkřísit staré skladby stylem, který je spolehlivě zabije. Pak také k tomu přispívá fakt, že živé nástroje při nahrávání alb už bývají přežitkem a všechno nahrazují umělé technologie. Přežitkem bohužel bývá často i to, že zpěvák by měl umět zpívat. Nemusí, hlas lze dodatečně upravit ve studiu. Z živáků takových kapel se pak stávají zíváky. Alespoň pro mě, sl...

Devátého ledna 2013 uplynulo 69 let od narození Jimmyho Page. Kytarová práce, kterou dovršil v éře Led Zeppelin, byla inspirující pro celou řadu po něm nastoupivších hráčů, z nichž mnozí si mohli nechat jen zdát o tom, že by kdy dosáhli jeho mistrovství. Jimmy byl vždy vynikající improvizátor, dokázal skloubit hru světla a stínu a prezentovat jak těžkotonážní songy, tak i folkové balady. Je bezesporu jedním z klíčových kytaristů, kteří ovlivnili celé generace hudebníků. I když jeho sólová dráha po rozpadu Led Zeppelin už není tak známá a zajímavá, stále je jeho jméno skloňováno s úctou. Jistý návrat na výsluní znamenal loni do kin uvedený film Led Zeppelin - Celebration Day, který potvrdil, že rockoví bardi ještě zdaleka nepatří do starého železa. Naopak, je o ně zájem. A ten není podložen pouze vzpomínkami na staré zašlé časy, ale vynikajícími výkony celé kapely - včetně Bonhamova syna Jasona. Jimmyho hudební pouť si teď můžeme připomenout několika ukázkami. Všechno nejlepší! Yardbir...

Možná nebudu až tak moc originální, když se pokusím přiblížit vám přírodní živly pomocí písní. Ona má totiž hudba s nimi moc společného - ať už dokáže simulovat kupříkladu zvuky bubnů blížící se bouři, pomocí kláves kapky deště, bubnující na střechu, nebo třeba tím, že pomáhá při katastrofách vydělat peníze pro nešťastné oběti. Pár písní, které představují ve svém názvu jeden z živlů, jsem pro vás vybrala a můžete si zvolit, zda dáte přednost ohni, větru, vodě, či snad zemi. Hezký poslech vám přeji. Light my Fire - The Doors (album The Doors, rok 1967) Slavná skladba z prvního alba Američanů The Doors. Nahrána byla už v roce 1966 a je jednou z jejich nejznámějších i díky více či méně zdařilým coververzím. Drinking Muddy Water - The Yardbirds (Little Games, rok 1967) Psychedelická Little Games byla posledním studiovým počinem The Yardbirds s kapelníkem Jimmy Pagem za kormidlem. Bohužel ztroskotala o rok později na úbytě, způsobené drogami, tlakem nahrávací společnosti, která je nutila...

Velký šaman v potu tváře, z blogu maže komentáře. Pak mu řekli na schůzi: Monitoruj diskuzi! K čemu jsou nám názory, když můžem být cenzory. Ti, co nám to tady tříští, skončí hezky v propadlišti. Těm však dáme vyniknout, co umějí s námi plout. Co mažou med kolem huby, ti nepůjdou do záhuby! Šupky s nimi do A klubu, neboť umí držet hubu. Takoví jsou potřeba, a více slov netřeba.

Do nedávna téměř neznámý nigerský kytarista, který si říká Bombino, (vlastním jménem Omara Moctar) se stal do týdne po vydání jeho alba Agadez číslem jedna v žebříčku world music na ITunes. K tomu jistě přispělo, že hudba zazněla jako doprovod k dokumentárnímu filmu Agadez, the Music and the Rebellion , v němž se s příběhem mladého hudebníka můžeme setkat. Když byli v roce 2007 zabiti dva členové jeho první kapely, utekl do Burkiny Faso.Tyto kruté zkušenosti, přetavené do hudby, jsou bohužel nedílnou součástí života tuaréžských hudebníků. Bez sentimentu a příkras natočený film ukazuje život v tvrdých podmínkách a setkání s lidmi, kteří milují svobodu a chtějí v ní žít. Talentovaný kytarista a zpěvák Bombino nám nabízí na albu deset skladeb. Neútočí prvoplánově na posluchačovy city, jsou tvořeny skutečným prožitkem. V hudbě Tuarégů najdeme jedno pojítko a tím je melancholie, intimita a láska k domovu. Bombinovo album je podbarveno touhou po míru; tento pocit se odráží v každém hřejivém ...

Sedmašedesáté narozeniny bývalého Zeppelina Johna Paula Jonese si připomínáme právě dnes, a mě napadlo, že bychom je mohli oslavit skvělou deskou The Sporting Life. Není to sice čistě pouze jeho dílo, hlavní úlohu na albu hraje americká zpěvačka řeckého původu Diamanda Galás, ale je to album natolik zajímavé a u nás téměř neznámé, že nebude na škodu ho zde malinko poodhalit. The Sporting Life vyšlo ve stejném roce, jako No Quarter - Unledded Jimmyho Page a Roberta Planta. Jonesy se na něm 'spustil' s avantgardní divou a svou spolehlivou a přesnou ( i když potemnělou hrou) krotil i rozdmychával oheň pod kotlem jejího pohansky syrového a vášnivě démonického hlasu. Na albu kromě čtyř, pěti a osmistrunné baskytary hraje také na steel kytaru a spoustu dalších nástrojů. Na podporu výborně přijatého alba, o němž se prestižní hudební časopisy vyjadřovaly jako o jednom z nejlepších alb všech bývalých Zeppelinů, se jelo turné, v jehož programu byla coby přídavek Communication Breakdown ...

Zvědavost je lidská vlastnost, člověk má rád každou zvláštnost. Proto je teď velkým hitem, ostrov s vlastním holobytem. Můžete si poukaz koupit, pak od smlouvy neustoupit. Na vybraném ostrově, vylodí vás nouzově. V jeskyni je komfort nízký, za příplatek s sklenkou whisky. Na zemi se tady leží, ať už prší, nebo sněží. K přikrytí tu máte houni, co se brzy neumouní. Místo pračky k dispozici, vodu z moře - to chci říci. Ohniště vám založili, zaměstnanci způsobilí. Znaj předpisy požární - těch služeb nepromarni! Za poplatek sto dolarů, sehrají atak barbarů. Oděni do kůží prostých, předvedou vám akční skvosty. Ptáš-li se, co budeš jísti, světová kuchyně to jistí. Pro zkušené lučištníky jsou speciální sazebníky. Pokud snad lukem nevládneš, i tak pobyt zde zvládneš. Datle, fíky a kokosy, naši zaměstnanci ti nanosí. A pro všechny workholiky, co neobejdou se bez elektroniky, máme k zapůjčení notebooky. Jsou malé, tak akorát do ruky. Pokud chcete okusit ráj na zemi, a máte chuť krmit se datlemi, ...

Téměř celý rok 1012 jsem zde zasvětila výběru nejlepších písní sedmdesátých let. Každý měsíc jste vybírali jednu skladbu z deseti nabídnutých, až se nám sešlo deset finalistů. Z nich jste pak v anketě zvolili tu, kterou máte v největší oblibě a považujete ji za nejlepší. Jste zvědaví, která to je? Takže, abych vás ještě chvíli napínala, prozradím, že výsledky byly velmi vyrovnané. Celkem se sešlo 1269 hlasů, první místo získalo 134, druhé jen o dva méně a třetí o pět míň, než první. Teď to vypadá, jako úloha z matematiky. Pokračujeme. Čtvrté místo obsadily dohromady tři songy s celkovým počtem hlasů 384. Na pátém místě je píseň s počtem hlasů 127. Šestý je Kashmir, který má o tři hlasy míň, než song na pátém místě. Sedmá skladba má 122 hlasů. No a poslední místo od prvního dělí pouhých 15 hlasů. Tak a teď vážně. Dáme si celý žebříček a já vám můžu prozradit, že na prvním místě se umístila... Stairway To Heaven! 1. Stairway To Heaven (Led Zeppelin) 2. Bridge Over Troubled Water (Simon ...

Ve dveřích ztěžka zarachotil klíč, se skřípotem se otevřely a do šera nevlídné předsíně propustily trochu zaprášeného světla. Marie se schoulila v křesílku a přitiskla si plyšového medvídka pevně k hrudi. "Kdopak to asi přišel", šeptala si tiše. Konečně se osmělila a tichounkým, třaslavým hláskem zavolala do prázdného prostoru: "Františku???" Její hlas narážel na stěny a vracel se s tisícerou ozvěnou zpět. Hlučné kroky, klapající předsíní a rázné zmáčknutí kliky jejího pokojíku, ji okamžitě vrátily do reality. "Prosím tě, mami! Kolikrát ti mám říkat, abys nesundávala tu plenu! Kdo si myslíš, že bude po tobě furt uklízet!" zlobně odsekávala slova vysoká, štíhlá a hezky upravená žena středního věku. "Alenko, jsi to ty? Já myslela, že se vrací tatínek." "Přestaň mi říkat Alenko! Jmenuju se Eva. Eva, rozumíš?! Alenka se odstěhovala do Emeriky." ušklíbla se ironicky Eva a vytahovala z igelitky pečivo. "A co to zase meleš o tátovi? Copak...