plant.blog.cz

Všimli jste si, že čeština obsahuje ve spojitosti s nápoji (případně čajem) docela dost nelichotivých rčení? Jako třeba to, co vidíte v nadpisu článku - To si vypijete! Teda, to si vypijete, že jste zvolili za téma týdne čaj! Výluh článků je dost slabý odvar. Je vidět, že na něj píšou samí čajíčci. Fakt slabota. Ne že by to jinde na internetu bylo lepší. Když můj zrak sklouzne na hlavní stránce blogu úplně dolů, občas je to silné kafe. Hodně silné kafe, co se nedá už ani vypít. Nehledě na obrovské množství gramatických chyb, které páni redaktoři a redaktorky dělají a berou za ně honoráře, ty články jsou jedna velká žumpa. Královnou všech stok je hlavně Doma.cz, což je stránka, na které se zakomplexovaní pisálci snaží poukazovat na nedostatky známých osobností. Zřejmě v pošetilé snaze ukázat světu, že i takzvané celebrity jsou lidi z masa a kostí. Tak třeba článek s úžasně inteligentním názvem Příšerná stehna celebrit nám ukazuje ženy středního a staršího věku, které dle zákonů zemské ...

Právě dnes by se dožil 64. let John Henry Bonham , král rockových bubeníků a pilíř kapely Led Zeppelin. Jeho nezapomenutelný styl je dodnes inspirativní pro mnoho dalších následovníků, z nichž mnozí marně sní o tom, že by jednou dosáhli jeho mistrovství. Dokázal být stejně tak tvrdý a razantní jako citlivý - a to jak ve hře na své milované bicí, tak i v soukromí. Své by o tom mohli vyprávět nejen jeho kolegové z Led Zeppelin, ale i fanoušci a další lidé, kteří s ním přišli do styku. Bonzo byl živel, tornádo i smršť - nezkrotný nejen na pódiu, ale i mimo něj. Divoký životní styl mu byl osudným a letos 25. září už to bude 32 let, co se na nás dívá z rockového nebe. Jeho odkaz a hudba, kterou pomohl vytvořit, tu ale zůstanou navždy. zdroj obrázku

Můj šálek čaje každodenní, začínám pít od kuropění. Slunce si ještě v lůžku hoví, a já už sáček z hrnku lovím. Můj šálek čaje každodenní, to není žádné klidné snění. Asi už patří k dobrému mravu, dát si ho a zařadit se k davu. Můj šálek čaje každodenní, měl by mi dodat povzbuzení. Není však tradicí u nás v kraji, hledat něco v obyčejném čaji. Můj šálek čaje všednodenní, vystydlý je a neslazený. Pachuť hořkou na patře cítím, když zaobírám se jeho pitím. Ale můj šálek svátečního čaje, má vůni božskou přímo z ráje. Proniká mi všemi póry do těla, opájím se jím, i kdybych nechtěla. Chuť sladkou má i bez medu, slovy to sotva popsat dovedu. Cítím vítr dalekých plantáží, co mou duši omámí a oblaží. Umět tak zastavit shon a spěch, poslouchat chvíli jen tvůj dech. S vonnými oblaky splyne tiše, zanese mě do tajemné říše. Led Zeppelin - Tea for One (Presence) i tohle je šálek mého svátečního čaje...

27. května 2003 vydala společnost Atlantic jeden z pokladů Led Zeppelin - záznam části dvou koncertů, odehraných během amerického turné v roce 1972. První z nich se konal v neděli 25. června v Los Angeleském Foru a ten druhý v úterý 27. června v Long Beach v Areně. Jimmy Page při prohledávání archivů kvůli chystanému DVD narazil na tyto nahrávky a spolu s hudebním režisérem Kevinem Shirleyem se pustil do jejich kompletace - spojili dovedně výběr z obou záznamů do jediného a ten pak vyšel pod názvem How The West Was Won. Byla to velká sláva, když se fanoušci Zeppelinů po tolika letech dočkali konečně regulérního živého alba a potvrzoval to také jeho kasovní úspěch - ihned po vydání se album vyšvihlo na první příčku amerického žebříčku magazinu Billboard. Ale i jinde ve světě se How The West Was Won těšilo zájmu nadšených posluchačů a to zcela oprávněně - koncerty z roku 1972, které Zeppelini odehráli na západním pobřeží Ameriky, patřily k tomu nejlepšímu a díky pirátským nahrávkám i me...

Napadlo mě oživit trochu rubriku Pro zajímavost, kam jsem dříve psala o záhadných skupinách. Vytvořila jsem vždycky článek s částí informací o té které kapele a na hádajících bylo uhodnout její jméno. Bohužel pak zájem začal upadat, takže tato rubrika vyšuměla tak trochu do ztracena. Ovšem to bych nebyla já, abych nezapojila své mozkové závity a něco nevymyslela. Když už jsem se začala realizovat ve verších, řekla jsem si, že bych toho mohla využít pro skládání básní - hádanek. V dnešním prvním díle jsem si zvolila hudební styl a na vás bude z mých veršů poznat, jakýže styl to je. Daleko za mořem, v časech prastarých, v zemi, kde hory se do oblak ponoří, tam zaslechli jste hru nástrojů bujarých, co s sebou přivezli tuláci z zámoří. Každý si s sebou vzal, co jeho srdci milo, kousíček své vlasti, co nespatří již. Hrát písně veselé i smutné se jim zalíbilo, při práci na ranči byli si hned blíž. Semínko života, co zaseli do hlíny, vyrostlo na na vzduchu, při ohňů praskání. Zrodily se z něj...

Na příštím albu skupiny Lil Band O Gold, jenž je pojmenováno Play Fats , se mezi hosty objeví Robert Plant. S touto kapelou už Plant nahrál skladbu If Keeps Raining, která vyšla na tributním albu Goin' Home: A Tribute to Fats Domino. Jedné legendární noci se také přidal k souboru na scéně v Tipitinas v New Orleans, kde předvedli kromě jiného i slavnou skladbu Whole Lotta Love. Nyní jeho hlas uslyšíme ve dvou písních původem od Fatse Domina: If Keeps Raining a I've Been Around. Album vyjde 8. června 2012 a kromě Planta se na něm představí například Lucinda Williams, Jimmy Barnes a Tim Rogers. Celý playlist: 1. Blue Monday - Warren Storm 2. It Keep Raining - Robert Plant 3. Let's Talk It Over (Don't Lie 2 Me) - CC Adcock 4. I'm Ready - Lucinda Williams w/ Ani DiFranco & Kenny Bill Stinson 5. I'm In Love Again - R. David Egan 6. Going Home - Warren Storm 7. Ain't That A Shame - Jimmy Barnes 8. What A Price (Grand Prix) - Steve Riley 9. 4 Winds Blow - War...

Každý týden vždy od pondělí, k tématu píšou psavci smělí. Tentokrát si za svůj Incest zvolili, i když mnozí z nich nejsou zletilí. Zvědavost mi spáti nedá, články otvírám - Ó běda! Bída se v nich smilní s nouzí, což ve mě zájem neprobouzí. První skupinou jsou fanynky, co uznávají lásku bez podmínky. Ještě nemají žádné zkušenosti, ale sex s bratrem jim není proti srsti. Další se bez tety Wiki neobejdou, z incestu s ní zajímavosti nevzejdou. Ještě tak strejdu Google zneužít, v tom jsou si pisálci vesměs kvit. Pak jsou tu ti, co věčně nadávají, jak blbé téma na blogu jim zadávají. Každý článek tak má začátek stejný, stejně ho nakonec s gustem uveřejní. Málo je těch, co dají si tu práci, k zamyšlení, co se pak v balastu ztrácí. Jejich články mají hlavu i patu, nedají ti návod, jak ojet vlastního tátu. Když vám téma není po chuti, nikdo vás na něj psát nenutí. Tuto radu na závěr vám zdarma dám, žádný finanční příspěvek za ni nežádám. A pokud se ptáte, co sama jsem stvořila, můžu vám ke čten...

Po přečtení několika článků na ožehavé téma Incestu jsem se rozhodla přidat ještě jeden svůj pohled. Mnoho lidí se tváří velice liberálně a tvrdí, že lásce se nemá bránit a je svobodným rozhodnutím těch dvou, kteří se milují, ať je to třeba otec s dcerou, nebo bratr se sestrou. Já bych si dovolila oponovat a to pro jednu zásadní věc - právě proto, že láska je svobodné rozhodnutí dvou lidí. Dítě je totiž stále ve stavu závislosti na rodiči a to nejen ve smyslu základní péče, ale hlavně citu. Z ní se samozřejmě během let vymaňuje, což mu může znemožňovat nevhodná výchova, jak jsem psala v předešlém článku . Malé dítě má rodiče téměř za bohy, kteří všechno ví, všemu rozumí, všechno dokážou vyřešit. Ochraňují ho a poskytují mu lásku a bezpečí. Dávají mu jistotu a pomáhají mu najít svou vlastní cestu v životě. Podporují ho na ní a jsou rádi, když je šťastné. Rodina je zázemím i pro dospělé dítě. Ve vztahu rodič - dítě bude dítě vždy závislé. Záleží pouze na štěstí, na tom, do jaké rodiny se...

Nechci se pouštět do opisování rozsáhlých psychoanalýz podle Freuda, chtěla jsem jen poukázat na to, že incest nemusí být jen fyzický kontakt mezi rodiči a dětmi, případně mezi příbuznými navzájem. Jde také o nezdravou citovou závislost v rodině, která zachází až do vlastnického stavu. Dítě je závislé na rodičích, ovšem v mnoha případech se stává, že jeden z rodičů - obvykle to bývá matka - nevědomě prohlubuje onu závislost až do dospělosti a znemožňuje tak jeho přirozené odpoutání a odlet z rodinného hnízda. Při dnešním modelu rodiny je běžný stav, že žena vychovává své děti sama - s jejich otcem buď manželství vůbec neuzavře, či se po nějaké době rozvedou. V takové situaci - zvlášť, když je v tomto vztahu jen jedno dítě - se snadno vyvine vztah dítě - matka do patologické závislosti. Pro matku představuje dítě jistotu lásky a oddanosti, alespoň tedy do určitého věku. Není výjimkou, když matka dceru či syna povýší na sobě rovného a od útlého věku s ním řeší problémy, které by se ho je...

Vítejte u pátého dílu ankety O nejlepší píseň sedmdesátých let. Pustila jsem se do roku 1974 a vybrala pro vás opět už tradičně deset skladeb, které jsou významné, zajímavé, či mě prostě oslovily. Budu ráda, když si vyberete, případně najdete něco, co se vám zalíbí. Hezký poslech! 1. Lynyrd Skynyrd - Sweet Home Alabama - album Second Helping 2. Joni Mitchell - Help Me - album Court and Spark 3. Bad Company - Bad Company - album Bad Company 4. Deep Purple - Burn - album Burn 5. Gene Clark - No Other - album No Other 6. Queen - Now I'm Here - album Sheer Heart Attack 7. Neil Young - On The Beach - album On The Beach 8. Stevie Wonder - You Haven't Done Nothin' - album Fulfillingness' First Finale 9. King Crimson - Red - album Red 10. Bob Marley - No Woman, No Cry - album Natty Dread

V roce 2009 se sešly v londýnské O2 Aréně některé z nejpozoruhodnějších britských hudebních ikon, aby zde zahrály charitní vystoupení na podporu nadace Nordoff-Robbins. Tato charitativní organizace využívá hudbu pro zlepšení života dětí a dospělých pacientů, postižených autismem a neurologickými potížemi. Záznam koncertu, který proběhl 11. září 2009, vyjde 25. června 2012 na DVD a Blueray a představí nám atmosféru této památeční benefitní akce, která dokazuje, jak pozitivní sílu může mít hudba v dnešním moderním světě. Umělci, kteří na akci vystoupili před nadšeným vyprodaným sálem, prokázali, že mají srdce na pravém místě. Večer s mnoha hvězdami vyvrcholil společným představením písně The Beatles Let It Be . Na DVD najdeme tři písně v podání Roberta Planta a jeho muzikantských kolegů Justina Adamse a Juldeha Camary. Zahráli Black Dog, Whole Lotta Love a Fixin' To Die , tedy klasiku, ovšem ve svěžím aranžmá. Jestli máte zájem tento titul objednat, můžete tak učinit zde. A pokud v...

Včera se definitivně uzavřela možnost svými hlasy ovlivnit pořadí písní z roku 1973. Měli jsme tady vyrovnaný souboj skupin Aerosmith a Led Zeppelin a nakonec zvítězili Aerosmith s Dream On. Byla to ta jednodušší volba, ale co naplat - převaha jednoho jediného hlasu rozhodla a můžeme tedy zařadit Aerosmith do konečného souboje. Jak tedy hlasování celkově dopadlo? Abych se přiznala, účast byla celkem zklamáním. I když 59 hlasů je pořád ještě dost obstojný počet, přece jen jsem doufala ve větší zájem. Asi jsem se netrefila výběrem lidem do vkusu... No nic, tak tedy k výsledkům. Vítězové Aerosmith mají na kontě 17 hlasů, druzí Led Zeppelin a jejich méně známá, ale skvěle propracovaná skladba Over The Hills nad Far Away, získali 16 hlasů. Na třetím místě skončila Free Bird od Lynyrd Skynyrd, fantastická to věc, s pouhými šesti hlasy. Pink Floyd a jejich temná The Great Gig In The Sky má od vás pět bodů a svorně po čtyřech hlasech dostaly skladby od Toma Waitse (I Hope That I Don't Fall...

Moderní člověk se čím dál víc vzdaluje své prapůvodní podstatě. Sice žijeme v materiálním blahobytu, který zaručuje pohodlí našim tělům, ale nemyslíme příliš na to, jak pozvednout ducha. V dnešním přetechnizovaném světě už nezbývá mnoho místa pro rozjímání, víru či souznění s přírodou. A také pro vnímání hudby. Ano, hudba totiž s duší úzce souvisí. Je to vlastně nejstarší náboženství, jehož ústy k pradávným národům promlouvala přírodní božstva a s jehož pomocí lidé léčili nemocné, přivolávali déšť, hojnou úrodu, úspěšný lov či zaháněli zlé duchy. A také se při extatických hudebních rituálech oprošťovali od své hmotné podstaty. V našich zeměpisných šířkách jsme zvyklí hudbu vnímat jako kulisu při nějaké činnosti, nebo přinejlepším jako prostředek k uvolnění. Ono hudební sepjetí s přírodou, tak důvěrně známou a přitom tajemnou múzou, která je úzce napojena na lidské bytí, už z našich životů pomalu mizí. Na světě jsou ovšem místa, kde má tato hudba své místo a je zdrojem léčivé síly. Jedn...

Když večer zapnu obrazovku televizní, tělo mé znavené se rychle mysli zbavuje. Začínám mít trochu hlad a trpím velkou žízní, zatímco jedno oko reklamní spot sleduje. Vnímám jen obrazce prapodivné v mlze, a z dálky k mým uším doléhá hlasitý křik. Aha, to zas ta trhlá ženština osloví mě drze, že musím vyzkoušet její jogurtový trik. Jak tělo bez duše se ploužím nedbale a líně, marně přemýšlím, kam dala jsem nákup včerejší. Mé kroky vedou neomylně do kuchyně, není místnosti v mém kvartýru krásnější. Ach, jak hezky voní! povzdechnu si, když kávu ze sáčku si lžičkou nabírám. Hledám kýžený jogurt - v ledničce být musí, leč není, potvoru ledovou naštvaně zavírám. Ouha, za chvíli začne můj seriál oblíbený, co mi mozek spolehlivě vždy vyčistí. Vždyť ten jogurt by byl stejně studený, zase by mě z něj jen rozbolely čelisti. Oříškové musli do misky vsypu hbitě, nekonečná love story právě začíná. Díl tisící pátý, řada třetí - to ví dnes i dítě, že je jistota smyslů zbavení jediná.

Člověk, coby tvor inteligentní, má dar svým mozkem ovládat nejen základní životní funkce těla, jako je dýchání, přijímání potravy a vyměšování. V tom jsme si kvit i s úplně nejjednoduššími organismy. Jako jediný vyšší savec je schopen konstruktivního myšlení, abstraktních představ i vymýšlení fantasijních námětů. Mysl a tělo tvoří po celý život jeden celek, jedno bez druhého nemůže fungovat. Konec přijde v okamžiku, kdy mozek vypoví činnost a nastává smrt. Z člověka se stává zcela bezcenná schránka, která je tak zvláštně cizí - najednou z ní vyprchá duše a tělo je jen jakousi neživou loutkou, kusem masa. Otázkou je, co se stane s naší duší - s tou obrovskou energií - po smrti. Můžeme se jen dohadovat, zda vyjde jako bílý obláček ústy z těla ven a je schopna samostatně přežívat, či se prostě jen rozplyne v nenávratnu. To zatím ještě nikdo nedokázal stoprocentně potvrdit. Duše (či mysl) může ovšem také onemocnět. Znáte to prohlášení, když se o někom řekne, že je jak tělo bez duše. Takový...

Díky tobě tu srdce své otevírám, o mých citech se dozví kdokoli. Já však svou vášeň nepopírám, tohle mě vážně vůbec nebolí. Myšlenky jsou volné, jako pták, co v povětří se proletí. Cítím se jak bláznivý puberťák, a ne jak máma od dětí. Jsem šťastná, že tě tu mám, že můžu před všedností se skrýt. Poslouchám písně a pro sebe se ptám, jak bych mohla bez tebe tu být. *** Robert Plant - Moonlight In Samosa (Pictures At Eleven)

Několikrát jsem se zde zmiňovala o jednom z nejlepších alb Roberta Planta a Strange Sensation Mighty Rearranger , ale musím s trochou zahanbení uznat, že jsem ho zatím opomenula ve svých obsáhlých recenzích. A protože mám chuť si dnes tuto skvělou desku po nějaké době zase vyposlechnout, zvu vás na takový malý, exoticky laděný výlet. Je docela zvláštní probírat se materiálem z Mighty Rearranger a uvědomovat si přitom, že člověk, který tohle album nahrál, je bývalým zpěvákem Led Zeppelin. Tedy - bylo by to zvláštní, kdybyste netušili nic o tom, jak moc je Robert Plant zapáleným hudebním fanouškem. Je to muzikant, který neustále hledá nové cesty a nové přístupy, jak obohatit to, na čem vyrostl. Jak je od dob Zeppelinů vášnivým cestovatelem po světě, stejně tak to platí i pro jeho přístup k hudbě. A obě tyto své vášně spojuje, což se projevuje i v práci na albech - a řekla bych, že nejvýrazněji právě na tomto. Navíc je to člověk nesmírně pracovitý, s tvůrčím přístupem a snahou vydolovat z...

Bohužel jsme se necelé dva měsíce před začátkem Colours of Ostrava dozvěděli nepříjemnou zprávu - Björk kvůli onemocnění hlasivek náš festival nenavštíví. Vypadá to, že organizátorům se smůla lepí na paty - loni tady byl stejný scénář - hlavní hvězda africké scény, Youssou N'Dour byl pro nemoc nahrazen Salifem Keitou. Bude ovšem docela složité nyní, když už většina hudebníků má svůj koncertní diář pečlivě naplánovaný, sehnat nějakou adekvátní náhradu. Na fóru Colours to už delší dobu vře kvůli Faith No More, kteří vystoupí na Rock For People a vypadá to, že neúčast Björk diskutujícím těžkou hlavu nedělá. Ovšem tito lidé tvoří jen malý zlomek návštěvníků - spousta z nich se právě na koncert islandské zpěvačky těšila a věřím, že právě ona mnoho lidí přiměla ke koupi lístku. Pro mě tohle neplatí, lístky mám doma už dávno před tím, než se objeví první jména účinkujících. Ale příznávám se, že jsem si docela od plic ulevila, když jsem tu neblahou novinku četla. Tak doufám, že tohle je po...

Kapky rosy, co jak perly se třpytí v trávě, Slunce, jež poránu nás šimrá vesele a hravě. A vítr, ten pastýř buclatých bílých beránků, prohání své stádo na obloze z červánků. Světlo, co se mezi stromy něžně chvěje, tváře lístků, čekajících na krůpěje deště, co zemi vždy znovu ovlaží. Život v ní zakletý se vláhy s láskou nabaží. Květiny, co na louce v ústrety nám kynou, snad pod lidskou rukou jednou nezahynou. Jejich hlavičky zvědavě se za sluncem obrací, to jim vždy znovu jejich křehkou krásu navrací. Obloha, co oponu svou s večerem otevírá, představení začíná, ještě zdaleka se neumírá. Vrchní osvětlovač Měsíc hvězdy rozsvítí a osamělým poutníkům na cesty jejich posvítí. Vždy stojím nad tím zázrakem v němém úžasu, musí to ocenit každý, kdo má smysl pro krásu. Příroda je originál od neznámého umělce a génia. Kopii bohužel nemají ani ta největší světová muzea...

Další z písní, kterou Robert Plant s kapelou předvedl 8. května v Gloucesteru, byla Hey Joe. Tuto starou skladbu, zpopularizovanou Jimi Hendrixem, si Robert už mnohokrát vypůjčil a dalo by se říci, že tahle písnička spojuje jeho sólovou dráhu do zajímavého kruhu. Její první verzi totiž nahrál ještě s Bonhamem v dobách, kdy jejich domovskou kapelou nebyli Led Zeppelin, ale Band of Joy. Psal se rok 1967 a písnička čekala mnoho let na oficiální vydání, jehož se dočkala až v roce 2003 na výběrovém dvojalbu Robert Planta Sixty Six To Timbuktu. O rok dříve ovšem Robert nahrál ještě jednu verzi této slavné skladby. Se Strange Sensation, což byla tehdy jeho zbrusu nová skupina, si s ní pohrál a vznikla zajímavá verze, která v sobě spojuje moderní elektronické prvky se zvukem tradičních západoafrických nástrojů. Nyní se Robert Plant po několika letech, kdy nahrával s americkou zpěvačkou a houslistkou Alison Krauss a v nedávné minulosti s kapelou Band of Joy, v níž se spojil s mistry stylu, zvan...

Jímá mě zvláštní pocit, když vidím Roberta na jevišti po delší době s jeho starými partnery, jak procítěně zpívá jednu ze svých nejkrásnějších písní. Vnímám i to posvátné ticho mezi posluchači, kteří se soustředí plně na předvedení tohoto songu. Robert plní úlohu vypravěče příběhů, stojí na pódiu beze všeho lesku a naprosto přirozený, jen se svou kapelou. Nepředvádí už živočišné a okázalé divadlo, to nechal daleko za sebou. Je ale vidět, že jeho prostá interpretace a zaujetí hudbou dokáží daleko víc. Chtěla bych ho vidět zase na koncertě... Robert Plant & Sensational Space Shifters - Song To The Siren - Gloucester Guidhall 8. 5. 2012

V naší rodině býval specialistou na originalitu bratr. Svérázné dítko mělo hlavičku plnou nápadů, které ovšem hned zatepla realizovalo. Už coby malý capart, ještě žvatlající batolecí hatmatilkou, měl vyvinutý sklon k vymýšlení nových slov. Tak třeba baterka byla v jeho podání enduku a ze své válendy si vyrobil auto, se kterým jezdil do bájné země Bumbedy . Později, kdy už dokázal souvisle mluvit, měl ještě bláznivější nápady. Já, coby starší, jsem ho mívala často na starost, takže jsem neposedu občas lovila z popelnice, kde hledal staré a rozbité hračky a nosil je pak domů. Chlapeček měl andělský dívčí obličejík, což u kolemjdoucích probouzelo nevoli, že se taková hezká holčička hrabe v odpadcích. Ovšem když ji jemně upozornili, že by měla poslouchat sestřičku a vylézt ven, hned se z popeláku dutě ozvalo hrdé: "Já jsem kluk!" Tenhle kluk se občas dokázal měnit i v něco horšího, než byla holka a to v Tytadlo . Tytadlo znamenalo originální strašidlo, které mělo rádo strašidel...

Líbí se mi rozmanitost, kterou poskytuje blogerům psaní na téma týdne. Je to možnost se originálně projevit a zaujmout, a tak jsem se - i když hlavní zaměření mého blogu je někde úplně jinde - s radostí chopila této příležitosti plodit každý týden své články s nejrůznějšími náměty. Zjistila jsem, že každé téma v sobě ukrývá spoustu způsobů, jak ho zpracovat a že snad neexistuje ani jedno, které by po troše přemýšlení nepřineslo nějaký zajímavý nápad. Tak se tedy vrhám znovu do vod Originality, abych vylovila nějaký svůj další pohled na toto téma a abych přiznala hned na úvod, bude mít co do činění s hudbou. Protože originalita je v hudbě a umění všeobecně dost skloňovaným pojmem, ale ne vždy je přítomna. A je vůbec ještě dnes možné být hudebně originální? Všechno souvisí se vším, tak i dnešní hudba musí nutně vycházet z něčeho, co už tady bylo. Odedávna v tomto umění existoval princip vypůjčování námětů a jejich rozvíjení do košatějších podob. Tak třeba v šedesátých letech existovala s...

Porcelánově hebká tvářička, ještě trochu barvy na víčka. Řasy lepí se černým nánosem, mrkneš, málem si zameteš pod nosem. Tričko, co výstřih končí mu u pasu, to je ten pravý model pro krásu. A na něm se skví, kdopak to ví? No zajisté lesklý potisk růžový. Oči se zarudle zpod víček klubají, zatím se k údivu přemluvit nedají. Drahoušku, cukroušku, to chce cvik, vždyť kulit je budeš jen okamžik! Teď ještě nachystat rtíky špulící, no řeknu vám, to už mi zavání ulicí. Taková mladá a hezká holka, a už je z ní - plagiátorka.

Čím to bude, že právě články o originalitě mi přijdou všechny jako přes kopírák? I z originality se stal trend, o který se dnes kdekdo snaží, ale jen málokdo má tu odvahu vyčnívat z davu. Vždyť je to tak pohodlné - pokud je člověk schován v houfu mu podobných, není nápadný a ničím nezaujme, je pro něj snadné sledovat ostatní, jak se chovají. Vědomě či nevědomě je pak napodobuje a splývá s prostředím. V této souvislosti mě napadá situace, kdy se o čemkoli má skupina lidí domluvit. Hlasuje se a všichni navzájem pozorují, kdo nejdřív zvedne ruku. Jakmile to udělá první, ostatní se přidají. Máme prostě strach být odlišní - právě proto, že odlišní lidé to nemají v životě jednoduché. Zvířata mezi sebou také nestrpí jedince, který vybočuje z normálu, z řady. Hejno černých vran uzobe jednu bílou. A lidé taky nemají rádi mezi sebou ty, kteří se výrazně odlišují. Jenže, kdyby nebylo těch, kteří měli tu odvahu být jiní, nemohli bychom dnes obdivovat spoustu krásných obrazů, číst jedinečné příběhy...

Dnešní noc bude dlouhá. Už víc než hodinu a půl tu sedím a poslouchám koncert Led Zeppelin z Los Angeles z roku 1975. A to ještě nejsem ani v polovině. No jo, tyhle záznamy jsou důkazním materiálem, že koncerty se kolikrát protáhly skoro na čtyři hodiny. Dovedete si představit dneska kapelu, která pro vás bude s nadšením a nasazením hrát skoro čtyři hodiny? A přitom hrát tak, že se ani chvilku nebudete nudit? Dnes jsme rádi za hodinu a půl trvající vystoupení, někdy ani to ne. Led Zeppelin na svém vrcholu opravdu dokazovali, že je hraní baví a že mají až nadlidské schopnosti improvizace a komunikace s publikem. Neztrácejí dech ani na chvíli a dokonce se zdá, že čím déle hrajou, tím jsou dravější a nadšenější. Tohle je rozjetá mašina a sakra pekelně dobře rozjetá! Přímo lék na moje pocuchané nervy, které si při poslechu lebedí a zase se dostávají do svého (ne)normálu.

Ve čtvrtek 12. července 2012 představí v Londýnském HMV Foru Robert Plant svou skupinu Sensational Space Shifters. Jak už jsem zde dříve psala, jedná se o staronové spojení Roberta Planta a jeho dvorního kytaristy z kapely Strange Sensation Justina Adamse, baskytaristy Billyho Fullera a klávesáka Johna Baggotta. Sestavu doplní momentální Adamsův spoluhráč, gambijský virtuoz na ritti Juldeh Camara, bubeník Dave Smith a Plantova kolegyně z Band of Joy Patty Griffin. Vstupenky jsou v prodeji od 4. 5. za cenu 40 a 45 liber a můžete je sehnat zde . zdro j

Dětství je sladké jako květ, co z poupěte se rozvíjí. Vychutnejme si těch pár let, vždyť čas tak rychle pomíjí. Sladkosti nezralého mládí, v srdíčku láska se probouzí. City v nás líté boje svádí, což drahé rodiče popouzí. Toužíme po sladké svobodě, po lásce, objevech, volnosti. I kdybychom byli jen o vodě, milovat je pro nás nutností. Za chvíli mládí nám uteče, jak bujné hříbě na pastvině. Proto si užívej, člověče, té sladkosti něžné a nevinné. Chudý je ten, komu zůstane, sladkostí jedinou čokoláda. Vždyť chuť její rychle vyvane a srdce dál hořkostí strádá. Regina Spektor - Dance Anthem of the 80's protože je to taak sladké...

Na časové ose se tentokrát přeneseme do roku 1973 a podíváme se na některé události a alba, která v tehdy vyšla a která dodnes zůstala v povědomí fanoušků. Asi nebudete překvapeni, když zde budete číst delší stať o Zeppelinech, jakožto mých jednoznačných favoritech, ale nebojte se, dostane se i na ostatní. Rok 1973 přivítali Led Zeppelin doma v Anglii. Hned druhého ledna měli vystoupení ve Sheffieldu, ale Bonzův bentley, ve kterém jel spolu s Bonhamem i Robert, měl cestou poruchu. Oba pak museli v dešti do Sheffieldu stopovat, což Robert odnesl ošklivou chřipkou. Přesto se koncert konal - Plant ho sice celý protrpěl, protože mu úplně odešel hlas, ale Jimmy se snažil indispozici svého kolegy nahradit. Hrál z celého srdce a budiž jim připočteno ke cti, že i za tak ztížených podmínek odehráli úplný set, pouze s vyřazením skladby Bron Yr Aur Stomp. Robert se toho večera nepouštěl do žádných hlasových exhibicí a divákům se omluvil. Kolik jiných kapel by za takových okolností své vystoupení ...

Někdy počátkem školního roku se Jirka dozvěděl, že jeho vzdělávací ústav pořádá na jaře studijní zájezd do jižní Anglie. Přiběhl domů celý divý a s očima navrch hlavy začal básnit o tom, že by rád jel. Ale byl tu jeden háček - chybějící finance. A tak jsme se poradili s naší Lucií, která už dříve uvažovala, že by nás na podobný výlet vzala. Teď tedy záviselo jen na ní, jak se rozhodne a jestli Jirkovi cestu zaplatí. Domluvili jsme se a nic nebránilo tomu, aby se všechno uskutečnilo. Jednoho krásného dne jsem chlapci napekla do rance buchty s mákem, pomohla nabalit krosnu a smutně mu zamávala šátečkem na rozloučenou. Jeho čekal týden neuvěřitelných zážitků a mě naopak týden plný strastí s venčením našeho divého zvířete a chozením do práce. Teď si tady můžete přečíst něco z jeho zápisků z této první zahraniční mise: V pondělí 23. dubna zastavil u Domu kultury Vítkovic autobus, do kterého jsme se všichni nasoukali (bylo nás i s učiteli 49) a hurá za dobrodružstvím! Po zhruba dvacetihodino...