Šňůry, dráty, zástrčky
Téma týdne nahrává sentimentálním příběhům o mezilidských vztazích, i rozhodla jsem se to vzít za trochu jiný konec lana a představím vám své představy o podobě vztahů.
Vztahy se dají rozdělit na životné a neživotné, tedy na ty oboustranné a jednostranné. U živých bytostí je vztah jako kruh nebo šňůra se dvěma konci, tedy něco, co lidi spojuje. Dá se očekávat, že do něj budete investovat a také očekáváte odezvu. Vztah by ovšem neměl svazovat, což někdy provaz dělá rád a neměl by ani zraňovat, což se taky stává, když se smyčka utáhne příliš silně.
Nejužší vztahy člověk zažívá v úzkém rodinném kruhu, tudíž mezi rodiči, prarodiči a dětmi. Rodiče, tedy partneři, představují pomyslnou prádelní šňůru, na níž jsou navěšeny starosti i radosti běžného života. Sdílí je společně, jen se někdy může stát, že je jich příliš. Šňůra se časem prodře a rozpadne, právě jako vztah dvou partnerů. Někdy je možné zkusit ji znovu svázat - pokud není ještě příliš opotřebená, je šance, že bude ještě nějakou dobu sloužit. A nebo se rozpadlé konce svážou znovu s někým jiným, případně zůstane celá tíha rodinných starostí a radostí viset na jedné straně, většinou té ženské.
Vztah rodičů k dětem je jako stuha - jako sametová stužka s tenkým ocelovým drátkem. To proto, že kromě láskyplné něžnosti je třeba ve výchově být i trochu přísný a nedovolit, aby se stužka příliš uvolňovala. Pokud jeden element ve výchově chybí, je kupříkladu příliš tvrdá, pak se drátek zaryje nemilosrdně do srdce - pokud jen sametová a hladící, omotá si vás dítě snadno kolem prstu.
Jiné je to ve vztahu s prarodiči, tam vztahy vidím jako hřejivé klubíčko vlny, z něhož ubývá jen velmi zvolna. Klubíčko je měkké a když do něj zaboříš tvář, hladí a uklidňuje. Vlna nesmí být kousavá, však to znáte, všechny ty svetry, které jsme nechtěli nosit. Některé babičky pletou místo hebkých šál právě takové kousavé svetry a čepice.
Milenecké vztahy představují elektrické vedení se zástrčkou do zásuvky. Jistě správně tušíte, kdo je ten kolík a kdo zásuvka. Občas to zajiskří, proběhnou drobné výboje a když všechno správně funguje, vidíme hezký obraz na přijímači. Nestrkejte ale do zásuvky prsty! Mohlo by vás to pěkně nakopat do zadku. U přeslazeně romantických vztahů mám ale představu lehké pavučinky. Stačí, když trochu zafouká vítr...
Podíváme se i na širší vztahy - přátelské a pracovní. Pracovní jsou jako vánoční řetěz s mnoha žárovičkami. Když jedna nefunguje, nepovede se vám osvětlení zapojit. Přátelské vztahy zase jako barevné pentle, bez nichž by byl náš život fádní a nudný.
Jiné je to s našimi vztahy k věcem neživotným. Nedá se čekat, že vám bude vaše pračka projevovat city, nebo že si popovídáte s křeslem. K většině věcí kolem sebe chováme spotřební vztah, prostě je bereme jako součást našeho života, jsou ale i takové, k nimž nás pojí silné pouto. Třeba moji dceru to poutalo velmi silně k pinzetě a zrcátku. Tyto dva pro mě zcela obyčejné a nevýznamné předměty pro ni znamenaly velice mnoho. Když náhodou nemohla najít jeden nebo nedejbože oba (on jeden bez druhého byl stejně k ničemu), nastala v naší domácnosti dusná atmosféra. Odsunoval se pak nábytek a zvedaly rohy koberců, jen aby už se ty dvě prokleté potvory našly a byl klid. Dcera pak seděla a zálibně se dívala do zrcátka, v druhé ruce laskajíc pinzetu, s níž si nemilosrdně škubala obočí. Jo, láska někdy i bolí.
Úplně naposled jsem si nechala vztah k penězům. Musím říct, že zejména pro mě je to vztah komplikovaný a zapeklitý. Během let jsem totiž nabyla dojmu, že se mi vyhýbají. A já je taky zrovna nemám ráda, protože se jich pokaždé snažím rychle zbavit a proměnit je za tak nudné věci jako je bydlení, jídlo a jízdné do práce. Ale je fakt, že občas se mi povede udělat si jejich prostřednictvím radost. A víte, že právě to mě děsí? Vidět je to zvlášť teď, před Vánoci.
Tak vám přeji pevné šňůry, fungující zásuvky, co nejvíc barevných stužek a hromadu teplých nekousavých svetrů a šál. A taky hromadu radosti, kvůli níž nebudete muset větrat peněženku. Hezké Vánoce všem!
Komentáře
Okomentovat