Jim Morrison by dnes oslavil sedmdesátiny
Dovede si někdo z vás představit, že by dnes Jim Morrison byl čerstvým sedmdesátníkem? Že by následoval svého vrstevníka Micka Jaggera a stal se váženým umělcem i osobou, která pro slávu udělá cokoliv? Já ne. Nepatřím ani mezi ty, kteří nevěří, že tehdy v Paříži Jim ukončil svou nedlouhou, ale naplněnou životní pouť. Jim Morrison je už hezkou řádku let po smrti, ovšem jeho odkaz žije dál - v myslích fanoušků, v hudbě, v Jimových verších i knihách, které o něm byly napsány.
Jim Morison byl především básník - a také herec. Jeho pódiová prezentace během doorsovských koncertů, nadání ovládat dav a strhnout ho sebou na jeden velký trip, to byla schopnost, která Morrisona pasovala na přirozeného vůdce a frontmana The Doors. Jít na The Doors znamenalo vydat se do neprobádaných hudebních končin a zároveň se zúčastnit smyslného divadelního vystoupení. Jimova oscilace na hranici života a smrti fanoušky děsila i přitahovala, ovšem problém byl, že on to myslel vážně. Nebyl předurčen k stárnutí, měl zůstat věčně oním mladým Dionýsem. To se mu splnilo.
Možná bychom v jeho smrti mohli vidět tragédii zmařeného života, ale věřím tomu, že Jim to tak chtěl. Celý svůj krátký život spěl ke smrti mílovými kroky a vydal ze sebe za těch sedmadvacet let vše, co kdy chtěl světu sdělit.
Jime, doufám, že je ti tam nahoře fajn a že slavíš v dobré společnosti. Tak všechno nejlepší k Tvým nedožitým sedmdesátinám!
Související článek: ctyricet-let-od-smrti-jima-morrisona
When The Music's Over (Live in Europe 1968)
Komentáře
Okomentovat