Cesta Roberta Planta do Mali - part 5
Shodou okolností jsem tento víkend po delší době oprášila DVD Festival in the Desert - ke sledování jsem zlákala dceru, pro niž to byla zároveň i lekce francouzštiny. Naštěstí jsem ji nemusela vůbec přemlouvat, obě nás totiž spojuje láska k africké hudbě, nebo tedy přesněji řečeno k hudbě afrických etnik. Atmosféra této události je sice obrazem nepřenosná, ale i tak si vytvoříte představu, jak to asi na takové akci v poušti vypadá. Všechno je mnohem přirozenější a méně svázané, než jsme zvyklí z festivalů u nás - účinkující se setkávají s diváky, všude vládne čilý ruch a trochu zmatek a kolem dokola jen písek, velbloudi a v noci světlo hvězd a záře malých i větších ohňů. Když to sleduji, vzpomínám se slzou v oku na Taragalte a moc toužím se tam někdy vrátit. A nebo ještě lépe odjet na některý z příštích ročníků tohoto velkého festivalu na konci světa - tedy v Timbuktu.
Ale zpět k dnešnímu videopříspěvku. Toulání Roberta Planta ve vodách world music má své kořeny už v době Led Zeppelin - nakonec nemusíme chodit daleko, stačí si poslechnout kupříkladu takový Kashmir (jehož text Robert psal při cestě po jižním Maroku), nebo Friends ze třetího alba (skladbu, kterou Robert a Jimmy znovu nahrávali v roce 1972 v Indii s místními muzikanty, řízenými jedním z nejuznávanějších indických hudebníků jménem Vijay Ragav Rao. Bohužel její verze oficiálně nikdy nevyšla, ale dostala se na pirátské kopie - je ovšem možné, že ji Jimmy Page jednou zařadí do některé z reedic zeppelinovských alb.)
Roberta Planta zkrátka tyto hudební končiny vždy přitahovaly a je proto přirozené, že se k nim na své sólové dráze pravidelně vracel. Když začal spolupracovat s Justinem Adamsem, jenž na této hudbě takříkajíc vyrostl a jehož role producenta sehrála významnou úlohu v životě hudebníků skupiny Tinariwen, spojily se jejich talenty a vzájemně dali život hudbě, v níž se prolínají vlivy blues, rokenrolu, folku i novodobé elektroniky, stejně jako sound a nástroje typické pro africkou hudbu.
Festival v poušti Plant v jednom rozhovoru komentoval jako : "Fenomenální, ohromné místo, ale je dobré si uvědomit, kde to vlastně ve skutečnosti jsme. Spotřebovává se tu příliš mnoho paliv a Mali je velmi chudá země. Obávám se, že politický oportunismus zdaleka převažuje jakékoliv naše muzikantské aktivity." Neil Daniels; Robert Plant, Led Zeppelin, Jimmy Page a léta sólové kariéry, strana 208
Ze tří koncertů, které v Mali Plant s přáteli odehrál během tří dnů konání festivalu v lednu 2003, máme možnost vidět jen malý kousek - necelou skladbu Win My Train Fare Home (if ever get lucky), která v sobě spojuje "něco z Arthura Cudrupa, Roberta Johnsona a Johna Lee Hookera" a připomíná, že blues od Mississipi a to malijské má společné kořeny. Dále se podíváme na ukázku z vystoupení Takamba Super Onze a jejich skladbu Super 11, v níž si můžeme potvrdit, že africká hudba je přímo propojena s tancem a je založena především na specifické rytmice. Hezký poslech!
Komentáře
Okomentovat