Album Led Zeppelin III oslavilo 43. let
Pátého října uplynulo právě třiačtyřicet let od prvního vydání třetího alba Led Zeppelin v USA; v Británii to bude o pár dnů později, třiadvacátého. Převážně akustická "Trojka" naznačovala odklon od zavedeného zvuku kapely, symbolizovala návrat k přírodě a svým progresivním zaměřením zamotala hlavu dobové kritice i věrným fanouškům. Led Zeppelin už dříve na svých albech signalizovali, že nejsou pouze hardrockovou mašinou, ale že hledají v hudbě jemné nuance a disponují citem pro střídání nálad. Na třetím albu tyto signály nabyly ostřejších kontur.
Materiál na desku vznikal v příhodném prostředí welšské chaty v Bron-Yr- Aur (v překladu Zlatá stráň), bez výdobytků moderní civilizace s dokonalou izolací od šílejících davů a neosobního prostředí hotelů. V malém domku bez elektřiny, kam se uchýlili dva hlavní aktéři - kytarista Jimmy Page a zpěvák Robert Plant - panovala přátelská atmosféra. Prostředí welšských kopců bylo ideální pro rozvíjení nápadů na nové písně. Oba muzikanti vyráželi do přírody často jen s dvěma akustickými kytarami a večer společně jamovali při sálajících plamenech z krbu. Během několikatýdenního pobytu, při němž byly přítomny i jejich rodiny a dva bedňáci, pomáhající zajistit chod provizorní domácnosti, byla rozpracována spousta skladeb nejen na třetí desku. Vznikaly zde i skladby, použité na dalších albech, jako kupříkladu Over the Hills and Far Away(Houses of The Holy), Down By The Seaside, Rower a Bron-Yr-Aur (Physical Graffiti), nebo Poor Tom, vydaná až na 'posmrtné' Codě. I základy slavné Stairway To Heaven byly položeny v tomto romantickém a inspirujícím prostředí.Poklidná atmosféra desky souzní s idylou, kterou v Bron-Yr-Aur oba hudebníci zažívali. Své nadšení z úspěšné spolupráce přenesli po návratu na spoluhráče a rozhodli pokračovat v zavedeném trendu - deska se musí nahrávat v co největší pohodě. Kdo znal způsob jejich předchozí tvorby, bylo mu jasné, že vražedné tempo v kombinaci s vyčerpávajícím koncertováním by bylo dlouhodobě neúnosné. Kapela byla rozhodnuta vyhnout se problémům, které provázely nahrávání "Dvojky", a tak zkoušky probíhaly na Plantově farmě, což vyhovovalo samozřejmě Robertovi i Bonzovi, kteří se tak mohli věnovat svým rodinám a malým dětem.
Začátkem června se přesunuli nejprve do studia Olympic, ale brzy přišli na to, že daleko výhodnější bude nahrávat někde na venkově. Pronajali si proto starý opuštěný dům v Hampshire, který se jmenoval Headley Grange. Tento chátrající viktoriánský dům se starým nábytkem poskytl svou vlídnou náruč kapele na téměř celý červen a červenec, kdy v něm na vypůjčené mobilní nahrávací zařízení zachycovali většinu nových skladeb. Větší část desky zde dostala svou téměř finální podobu, dokončena byla ve studiu Island v Bassing Street v severozápadní čtvrti Londýna Nothing Hill. Zvukoví technici, kteří na desce s kapelou spolupracovali, vzpomínali na jejich profesionalitu i dokonalou souhru a soustředění. Vybíralo se ze čtrnácti skladeb, na desku se jich nakonec dostalo deset.
Obal alba byl Pageovou fantazií, měl vyjádřit venkovskou atmosféru a vztah člověka k přírodě. Původně to měl být jakýsi zemědělský otočný kalendář, zaznamenávající střídání plodin, jenže výtvarník nebyl s to dodržet původní návrh. Navíc ho dodal pozdě, takže už se nedalo nic dělat. S obalem Jimmy nebyl spokojen, hudbu na albu ovšem považoval za vydařenou.
Dobová kritika v čele s časopisem Rolling Stone album strhala, dokonce se spekulovalo i o rozpadu kapely. Na stránkách tohoto hudebního magazínu se objevila Plantova fotografie s nápisem: Přichází potřetí a možná naposled.
Led Zeppelin si vždy přáli, aby je kritika začala brát vážně, aby uznala, že nejsou hrabivou kapelou, využívající reklamy k oklamání posluchačů. Chtěli, aby byla oceněna jejich práce - a byli přesvědčeni o tom, že je dobrá. Také je mrzelo tehdejší dvojí měřítko - jiné kapely, které byly úspěšné a vydělávaly spousty peněz, nebyly v tisku napadány a vydělané miliony nešpinily jejich tvůrčí obraz. Led Zeppelin se vlastně těmto nařčením postavili radikální změnou soundu, rozmanitostí tvorby i příklonem k menším štacím, aby tyto pochyby rozptýlili. Čas potvrdil, že to bylo rozhodnutí správné.
Album Led Zeppelin III je v diskografii Led Zeppelin malým akustickým výletem, na nějž se někteří fanoušci a kritici neodvážili. Myslím, že je to jedno z alb, které si můžete zcela zamilovat a propadnout jeho bezprostřednímu kouzlu. Sálá z něj dobrá nálada, uvolněnost, hravost a nápady. Kapela v té době byla na vrcholu sil a i jejich vztahy byly mimořádně vyrovnané - nakonec o tom je i jedna z písní alba, Friends. Vychutnat si můžete i v rockové hudbě netradiční nástroje jako mandolinu, banjo nebo kastaněty a lžíce, na něž hraje Bonzo ve skladbě Bron-Y-Aur Stomp. Na desce najdete i starý tradicionál Galows Pole, nádhernou baladu That's The Way, nebo geniální bluesovou skladbu Since I've Been Loving You. Za pozornost stojí i poslední song, bluesová hříčka na počest přítele Roye Harpera, nazvaná Hats Off To (Roy) Harper a samozřejmě i úvodní, legendární a dobyvatelský pokřik Roberta Planta v úvodní Immigrant Song. A sama za sebe se musím přiznat k jedné věci - já to album miluju od prvního do posledního tónu.
O albu Led Zeppelin III si můžete počíst i zde.
Led Zeppelin - Since I've Been Loving You ( záznam z filmu The Song Remains The Same)
***
That's The Way - Earls Court 1975, oblíbená akustická součást koncertu
***
Bron-Y-Aur Stomp - Earls Court 1975. Píseň věnoval Robert svému psu jménem Strider.
Komentáře
Okomentovat