Jak jsme našli houby

Podzim je pro mě nejlákavější dobou k procházkám přírodou - není už horko jako v létě a když se vydaří počasí, umí sluníčko ještě pěkně hřát. Venku to hýří barvami a v lesích voní nejen zetlelé listí, ale i houby. Letos jsem se nechala zlákat nadějí, že i u nás na předměstí Ostravy by se daly najít nějaké ty plody lesa, a tak jsme se s Jirkou v sobotu vypravili na výlet.

---

Cestou Jirka přemlouval slepici, aby se stala modelkou.

Mě zlákaly mraky - aneb od prozaična k nebesům

A opět při zemi - hra podzimních barev. Člověk musí dávat pozor, aby ty malé potvůrky nezašlápl.

Hub je v lese spousta, jen ne a ne najít ty správné. Po hodině hledání mi dokázala udělat radost i holubinka.

A jásala jsem u pařezu s václavkami.

"Našel jsem zelenou houbu!"

"Nebyla to náhodou žába?"

Rostou houby různých tvarů...

i téměř neónových barev.

Královna muchomůrek si s námi marně hrála na schovávanou.

Cestou zpět zastávka u rybníku.

A podvečerní hra světel závěrem.

Houby jsme nakonec našli - v tašce se krčily čtyři malé babky a jedna růžovka. Ty už si svých pět minut slávy ale neužijí - skončily totiž na rozdíl od svých kolegyň v bramboračce...