Jak dopadly Vánoce

Tak... a pro mnohé nejkrásnější období roku je za námi - no, podle toho, jak se na Vánoce díváte. Pokud jste dítětem, tak se nejspíš těšíte na tu krásnou pohádku o Ježíškovi, co nosí dárky. Později se těšíte už jen na ty dárky. Ještě později se daleko víc těšíte na to, jakou radost uděláte druhým. A nakonec přijde doba, kdy byste Vánoce nejradši zaspali, protože na všechno pěkné zůstaly jen vzpomínky.

U nás doma už není žádné dítě, které by s tlukoucím srdcem čekalo na splnění svých přání. Na kouzelný zvoneček, který ohlásí příchod Ježíška. A přitom to není tak dávno, co mu moje děti psaly začátkem prosince dopis a pak ho pověsily na balkóně na šňůru. Ježíšek si ho během noci vzal a pak se už jen čekalo, co se vyplní. Většinou to byla skromná přání - nikdy jsme neměli peněz nazbyt, takže náš Ježíšek se tomu musel přizpůsobit. Ale vždycky udělal radost.

Teď už pár let na překvapení moc nehrajeme. Pod stromkem se objeví pro každého jen pár drobností, které si sami vybereme a koupíme společně. Naše dárky jsou jen symbolické - vlastně by to tak mělo být. Aspoň nemáme problém si zapamatovat, co jsme dostali.

Letos jsem dostala od Jirky knížku : Led Zeppelin - když po Zemi kráčeli obři. A od mámy kabelku. My s Jirkou jsme si nadělili kulturní zážitky - koncert Rise Against, o kterém neví doma nikdo, kromě nás dvou a Lucie. A pak Colours. Máti už si tak zvykla, že chodíme každý rok, že to kupodivu ani nijak nekomentovala. Jen si udělala kolečko na čele. Ona nepochopí, jak nás "tohle" může bavit.

A Colours mi nadělili skvělý dárek. Tak krásný, že jsem výskala radostí jako malá. Přijedou totiž Tamikrest, mladší bráškové Tinariwen. Moje milovaná pouštní hudba, kapela, která vydala skvělé album Adagh. Měla jsem z nich radost, ještě větší, než z Björk.

Tamikrest - Elhoriya

Dalším našim společným dárkem byl nedávný výlet do Prahy. Jsem ráda, že Jirka je vychovaný tak, že to nebere jako samozřejmost.

Našim jsem koupila každému jednu drobnost a dohromady oběma achátovou lampu. Když ji táta uviděl, tak hádal, že je to mraveniště. To mě rozesmálo. Ona ta lampička je vlastně kámen s dírou na svíčku. Z jedné strany je vyhlazená a krásně zbarvená a když se ta svíčka zapálí, tak ten kámen svítí jemným světlem. Navíc má léčivé účinky. Myslím, že oba potřebují pročistit vzduch.

Letos jsme byli poprvé o Vánocích "celá" rodina na hřbitově. Překvapilo mě, kolik lidí si o Štědrém dnu vzpomene na své blízké zemřelé. Zapálili jsme svíčky bratrovi, což byl jediný dárek, který jsme mu mohli dát. Do poslední chvíle jsem chtěla něco koupit i jemu a pak jsem si uvědomila malichernost svého počínání. I tak byl celý večer s námi, aspoň v myšlenkách.

Pro mě byl největší dárek to, že jsme to celé zvládli. I přes pochmurnou náladu letošních Vánoc jsme se snažili všichni o aspoň trochu té pohody - nepohádali jsme se, tak jako by tomu bylo jindy. Nikdo nikomu nic nevyčítal. Asi jsme si všichni uvědomovali, jak jsou ty naše spory malicherné.

Teď už tedy nastávají všední dny - ale mě přece jen čekají ještě jedny Vánoce. Přijede Lucie se svým přítelem, takže si zopakujeme společně Štědrý den ještě s nimi. Těším se, protože to jsou pro mě první svátky, co jsem trávila bez ní - takže i v tom bylo všechno jiné. A taky jsem zvědavá, co bude říkat na můj dárek pro ni - to je překvapení.

Nakonec pro odlehčení ještě jednu sváteční příhodu našeho kocoura:

Miluje vánoční stromeček a lamety - to je to svítivé a třpytivé dlouhé cosi, co se dává na větve. Nevím, proč je tam pořád dávám, když vím, že kocoura neskutečně lákají. Snažím se ho ke stromku nepouštět, ale umí si otevřít sám dveře a je mrštný jak veverka. Na první svátek jsme se s Jirkou dívali na televizi a kocourek se nenápadně kradl ke stromečku. Dostalo se mu ode mě důrazného varování, že nesmí, tak si sedl opodál a dělal, jako že ho stromek vůbec nezajímá. Mě vždycky dostane ta jeho mazanost - seděl si a koukal stranou. Jen co jsem ho pustila z dohledu a spokojeně uvelebená na sedačce se dívala na film, slyším nějaké divné šustění. A co nevidím - kocour sedí pod stromkem, z huby mu čouhají dvě dlouhé červené lamety a visí mu přes hlavu, jako by chtěl tomu stromku konkurovat. Jednu lametu se mu povedlo sežrat a samozřejmě později vyzvracet - a kam myslíte? Ke mě do postele - byla sežvýkaná na cucky. Prostě jsem mu to překazila, tak se mi musel pomstít, kočičák jeden.