Okomentuješ-li mi ty, okomentuji i já tobě....
Každý z nás jistě zažil ty chvíle, kdy napjatě očekával u svého článku první komentář. Psal a snažil se do svého článku vložit srdce i duši a přece to v kolonce komentujících stále zelo prázdnotou. I zkusil tedy píšící vydat svůj článek tak, aby se alespoň na chvíli ohřál ve výpisu nejnovějších, a byla tak jakási šance, že si ho někdo přečte. Desetiminutové čekání se brzy setká s úspěchem - v administraci svítí upozornění, že dva lidé vám váš výtvor okomentovali. Podíváte se a ejhle, vidíte tam něco jako: "Pěkný blog, koukni na můj!" a "Moc hezounký", a to i kdybyste v článku psali o tragické smrti svého křečka.
Ať si to přiznáme či ne, komentáře jsou pro nás blogery tou největší odměnou. Jsou potvrzením, že nepíšeme zbytečně, že naše myšlenky dokážou zaujmout i někoho jiného a co víc - dokážou přimět jeho prsty, aby se rozběhly po klávesnici a vyťukaly do ní svůj názor. Takový komentář pak blogera osvěží a povzbudí jako žíznivce studna v poušti. Ovšem výše uvedené příklady dokážou naopak pěkně znechutit a vedou k úvahám, zda část blogerů nebere komentáře u našich článků jako zviditelnění sebe sama a nečeká, že jim oplatíme stejnou mincí.
V tomto článku se nechci prvoplánově zabývat věčnými spamery, kteří okomentují dvacet článků v pořadí stejným textem, aby si uměle zvýšili návštěvnost. Chci psát o tom, že i mezi takzvaně "normálně komentujícími" se objevují lidé, jejichž cílem je pouze to, abyste jim komentář oplatili. V praxi je to jasné - chodí k vám určitá skupina blogerů a většina z nich komentuje. Bývají to stále jedni a titíž - mezi nimi se občas objeví komentář někoho, koho daný článek zaujal, ale ten se třeba už nevrátí, nebo si k vám chodí jen tiše číst.
Jistě je to i tak, že se mezi sebou sdružují autoři podobných zájmů, takže se dá očekávat, že si budou mít co říct. Proto není těžké okomentovat článek člověka podobné krevní skupiny. A taky víme, že když zatleskáme pod nejnovějším výtvorem blogového přítele, on se brzy přijde podívat, co nového je u nás. Tedy - okomentuješ-li mi, okomentuji i já. Oba z toho máme prospěch a radost - i když ji někdy kalí pomyšlení na to, že jde o vyjádření jaksi vynucené. Samozřejmě ale existují i blogy, které píší tak skvěle, že si tyto starosti dělat nemusí.
Zase na druhou stranu jsou tu blogy, které sice píší skvěle, ale komentář pod článkem aby lupou pohledal. Když se ně to člověk podívá zblízka, zjistí, že jsou to většinou ti, kteří nevedou ono oplácení komentářů. To mě nutí k zamyšlení. Kdybych tedy neměla pár svých oblíbených blogů, měla bych u článků minimum komentářů a to bez ohledu na jejich kvalitu. Naopak si někdy říkám, že právě články, které mi dají nejméně práce, bývají nejoceňovanější a ty, s kterými se "crcám" půl dne, jsou přehlížené jako paseka.
Jsou tedy komentáře na blogu brány jen jako odměna za návštěvu a přátelství? Proč tak málo lidí má chuť vyslovit svůj názor, nebo třeba kritiku k článku? Je to tím, že nechtějí svou energii vkládat tam, kde z toho nic nekápne, tím, že je to nezajímá, nebo se jim prostě a jednoduše nechce? Jaký na tohle máte názor vy a jaké máte zkušenosti s komentáři?
Ještě bych chtěla závěrem podotknout - jistě každého, kdo okomentuje něčí článek, potěší odpověď. Je to potvrzení toho, že si váš komentář přečetl a bere ho na vědomí. Nikoho asi nebaví výkřiky do prázdna a očekává, že se autor k němu vyjádří - pokud to tedy není jen ono obligátní: "Pěkný článek!"
Komentáře
Okomentovat