Pořád stejná písnička...
Málokdy mě něco zvedne z židle a málokdy se rozčílím. Jsem opravdu nekonfliktní člověk, snažím se řešit věci kolem sebe v klidu a s rozvahou, ale co mě dovede spolehlivě vytočit, je tupost, nepřejícnost a nenávist. A přesně tento jedovatý koktejl byl dnes namíchán diskutujícími na Novinkách, kde se rozpoutala čilá debata pod článkem o prvních českých paterčatech, která začátkem června oslavila roční narozeniny.
Už před jejich narozením proběhla (nejen) na internetu diskuse o tom, že to snad rodiče udělali schválně, mít pět dětí (vlastně se starším synem šest) by si nikdo z nás nedovolil, proč maminka nešla na potrat a vůbec, jak se opovažují nazývat v médiích paterčata českými, když rodiče jsou romského původu. V hlavách počestných občanů se líhly myšlenky na to, jak už ty nenarozené děti budou potenciálními kriminálníky, příživníky, nemakačenky a snad dokonce i vrahy. V reportážích jsme přitom mohli vidět sympatickou mladou ženu, která se o tom, jaké ji čeká nadělení, dozvídala od lékařů postupně a asi ji ani ve snu nenapadlo, že by dětí mohlo být rovnou pět.
Přesto se v době, kdy je žena nejvíc zranitelná, musela potýkat s nenávistnými reakcemi na své těhotenství, s radami, aby některé z dětí dala pryč, aby ho případně prodala (ano, i takové nabídky Saša Kiňová dostávala), se závistí kvůli tomu, že jí byla některými firmami nabídnuta pomoc v podobě kočárků a výbaviček pro nenarozené děti.
Víte, nechápu to. Nechápu myšlení lidí, kteří předem odsoudí člověka, jehož neznají, jen kvůli jeho příslušnosti k rase. A ještě víc to nechápu v případě bezbranných dětí, které se narodí do světa, jenž je předem škatulkuje, aniž by jim dal sebemenší šanci.
Někteří Češi o sobě rádi prohlašují, že nejsou rasisté. Vždy se ovšem za takovým prohlášením objevuje slůvko "ale". Nejsem rasista, ale... nesnáším Cikány, Vietnamci mi nevadí, pokud stojí ve stánku se zbožím a roztomile žvatlají to své "kup si, sluší ti, dám slevu" (ovšem nedej bože, aby se s.ali na místa, která patří Čechům), Ukrajinci jsou zloději, muslimové zase vraždící fanatici... Škatulkovat je tak jednoduché. Ale lidé nejsou sériově vyráběné zboží a liší se od sebe právě lidskými vlastnostmi. Je třeba jen shodit z očí klapky a dívat se.
Nežiju ve vzduchoprázdnu a vím, že s Romy je u nás problém. Mnoho z nich nepracuje, pobírá sociální dávky a nežije zrovna spořádaným způsobem života. Určitě bychom si všichni přáli, aby se to změnilo. Ale je problém - pokud je někdo z nich slušný, žije obyčejným životem, pracuje a má rodinu, je to opět trnem v oku některých lidí. Jak prolomit tu hradbu nedůvěry? Proč se sesypalo tolik nenávistných příspěvků v diskusi pod článkem, v jehož záhlaví je obrázek rodiny, která vybočuje z průměru snad jen počtem dětí? Byly by příspěvky stejně nenávistné, kdyby se jednalo o bílou rodinu (a třebas právě "nepřizpůsobivou")? Jde jen o barvu pleti? Jsme tak krátkozrací, že nedokážeme vidět nic jiného? Nebo je za tím závist?
Narodit se jako Rom je už samo o sobě handicap. Alespoň tedy u nás, jak mě o tom přesvědčují příspěvky ve "výživné" diskusi. Jak asi musí být mamince, která čte, že její děti by se měly postřílet? Nebo třeba takovýto názor : "...Pokud nemaji soudnost tyto opice a množí se, tak provádět selekci a vasektomii, aby se zabránilo tomuto moru, nádor, který z nás odčerpává energii si také necháte vyříznout pokud to jde a tady je řešení pouze jedno, definitivní odstranění..." Odkud diskutující vědí, že rodiče se o děti nepostarají a vychovají z nich lůzu? Naopak - rodina i přes problémy, jaké přináší výchova pěti malých prcků, drží pohromadě, otec pracuje a neutekl od nich, pomáhají i prarodiče. To, že dostali od státu dvě pomocnice - pečovatelky, není žádná vymoženost. Při tolika dětech není v silách rodičů všechno zvládnout. Nárok na pečovatelku při narození více dětí najednou je věc běžná a to, že naše česká čtyřčata jí nevyužila a peníze, které měly být právě na ni použity, si nechala rodina pro sebe, je už druhá věc. Nemělo by se ale mluvit o tom, že česká čtyřčata (či hypotetická paterčata) by nedostala to, co dostala "cikánská".
Když jsem projížděla příspěvky, připadala jsem si jako ve špatném snu. Nenávist, závist, zloba. Když se ojediněle objevil jiný názor, okamžitě ho rozezlení diskutující "umínusovali". Proč? Znají snad tuto rodinu? Naopak - právě mezi přejícími příspěvky byl jeden s dobrou osobní zkušeností, který je tohoto znění: ...Já sympatickým rodičům a dětem moc fandím! Jsou to velmi slušní lidé, mám osobní svědectví své kamarádky, báječné zdravotní sestry, která asistovala při porodu, celou rodinu dobře zná, spřátelili se a dosud je navštěvuje. Na imbecilitu lidí, rasismus, nenávist a sprostoty vůbec nereagujte, buďte stateční a držte se!... A přesně to bych této rodině chtěla vzkázat i já. Držte se a nenechte se rozhodit hloupostí a závistí. Ti, kteří vám radí, jak máte vychovat své děti, by si měli nejdřív zamést před svým prahem. Možná tam nebudou mít až tak čisto!
Komentáře
Okomentovat