Výběr roku 1996 a vyhlášení nejlepší skladby roku 1995

Dnes se se značným zpožděním dostávám k článku, který vám má objasnit výsledky hlasování minulého kola ankety a představit stávající hrdiny té nové. Ano, už několik dní můžete hlasovat pro písně z roku 1996, a zatím to vypadá, že absence informací nijak nebrání tomu, abyste své favority podpořili. Ale pokud jste zvědaví na to, kdo minule vyhrál a zúčastní se tak závěrečného klání s ostatními vybranými skladbami, a pokud vás zajímá něco málo o mnou vybraných "nováčcích", čtěte prosím klidně dále.

---

Nejprve se tedy ohlédneme za minulým kolem a odtajníme jeho vítěze. Abych řekla pravdu, první místo mě dost překvapilo - vůbec jsem nečekala, že by ona skladba mohla vyhrát. Sázela jsem na jiné koně, kteří nakonec pohořeli na celé čáře. Nu což, nevyzpytatelné jsou cesty osudu a nevyzpytatelná mysl i ruka hlasujícího. Ale podíváme se na to pěkně od konce.

Poslední místo s pouhým jedním hlasem obsadili Faith No More a jejich skladba Ricochet. Čtyři hlasy a přeposlední příčku mají Smashing Pumpkins s písní 1979. Ach jo, mí oblíbenci... No ale to ještě není všechno! Stupid Girl z vynikajícího debutu Garbage a kultovní Ironic od Alanis Morissette mají jen o jeden hlas víc - tedy pět. Srdce mi krvácí při pohledu na pouhých šest bodů u Army of Me od islandské zpěvačky Björk - ale dost osobních pocitů. Anketa je tu přece především pro vás a vy jste tak rozhodli.

Teď už se podíváme na dvoumístné výsledky - další místo obsadili Oasis s Wonderwall, kteří si vysloužili rovných deset hlasů. O pět víc jich získal v roce 1995 osmnáctiletý mladíček Kenny Wayne Shepherd za píseň Déjà Voodoo. Vskutku luxusní záležitost! Sedmnáct hlasů dostali Radiohead a jejich melancholický hit o umělosti dnešního světa - Fake Plastic Tree.

No a teď už fanfáry pro první dvě příčky: stříbro si odnášejí Foo Fighters za skladbu Big Me! 25 hlasů pro ně. A s několikanásobným náskokem je válcuje nenápadná Natalie Merchant a její Carnival s rovnými osmdesáti hlasy. Teď tedy známe vítěze a můžeme se vrhnout na malé seznámení s dalšími písněmi, které se budou až do konce srpna ucházet o vaši přízeň.

1. Manic Street Preachers - Design for Life - album Everything Must Go

Everything Must Go je první album, které Manics vydali po zmizení svého hlavního textaře a hráče na rytmickou kytaru Richey Edwardse (o něm podrobněji zde). Přesto se na něm ještě projevil silný Richeyho vliv v podobě textů, i když hudební zaměření kapely se už v té době ubíralo jinými směry. Po předchozí výbušné a potemnělé desce Holy Bible je Everything Must Go plné chytlavých melodií a potvrzuje jejich schopnost tvorby muziky přístupné široké posluchačské základně.

Manic Street Preachers byli vždy známí svými politicky angažovanými texty a ani tohle album není výjimkou. Zaměřují se na společensky ožehavá témata jako je týrání zvířat v zajetí a jedna skladba se také zabývá osudem jihoafrického fotografa Kevina Cartera, jehož fotografie umírajícího děvčátka v době hladomoru v Súdánu upozornila celý svět na tragickou situaci v této africké zemi. Dítě zachytil v okamžiku, kdy se z posledních sil snažilo připlazit k němu, zatímco v pozadí sedící sup čekal na okamžik jeho smrti.

Po zveřejnění v New York Times v roce 1994 vyvolal snímek ohromný ohlas a na četné dotazy čtenářů, co se s dítětem stalo, Carter odpověděl, že neví, protože místo opustil a nechal ho svému osudu. Zvedla se obrovská vlna nevole, kterou fotograf neunesl a po třech měsících od zveřejnění spáchal sebevraždu otravou oxidem uhelnatým. Jeho snímek získal Pulitzerovu cenu.

Já pro anketu vybrala jinou skladbu - Design for Life - která je jakousi politickou agitkou, zabývající se třídními konflikty a nerovností mezi lidmi. Píseň je jedním z největších hitů kapely a potvrzují to také umístění v žebříčcích nejlepších skladeb - a nakonec i nesmrtelnost tématu, kterým se zabývá.

2. Metallica - Mama Said - album Load

Text balady Jamese Hetfielda (s hudebním vkladem Larse Ulricha) je výpovědí jeho vztahu k matce, která zemřela na rakovinu, když mu bylo šestnáct. On se tedy musí učit najít svou vlastní cestu v životě bez její pomoci.

Album celé je více osobní a představuje tak výrazný odklon od dřívějších alb, které se věnovaly sociálním i politickým tématům, a také je to album s nejdelší stopáží - dosahuje téměř osmdesáti minut. I přes rozporuplné reakce některých fanoušků bylo kritikou přijato celkem přívětivě - i když mu byla vyčítána jistá rozmělněnost i nedostatečná invence.

3. Beck - Devils Haircut - album Odelay

Jedno z nejlépe přijatých alb v roce 1996 vydal Beck Hansen (známý pouze jako Beck). Album Odelay si částečně produkoval sám a jeho zčásti temná atmosféra vyplývala i z řady osobních událostí v jeho životě. Po smrti svého dědečka Ala Hansena, u nějž v mládí pobýval, napsal pro album pár akustických skladeb, jejichž posmutnělá nálada odkazuje právě na toto životní období.

Naproti tomu skladba Devils Haircut je směsí instrumentálních výpůjček a její text je poetický a plný metafor. Hudebně vyzrálé album, na němž Beck využil své znalosti a chápání souvislostí hudebních stylů dvacátého století, se povedlo přetavit v inteligentní, půvabný a strhující mix skladeb, které oslovují posluchače dodnes.

4. The Cardigans - Lovefool - album First Band on the Moon

Švédská kapela The Cardigans se zpěvačkou Ninou Persson zažívala uprostřed devadesátých let velký úspěch. Singl Lovefool je popová skladba, pocházející z pera Persson a kytaristy Petera Svenssona a je to také jejich první mezinárodní hit.

5. Pearl Jam - Who You Are - album No Code

Jeden z nejexperimentálnějších počinů Pearl Jam, No Code, je jejich čtvrtým studiovým albem a zároveň i prvním, na němž bubnoval Jack Irons. Nahrávání provázely neshody a i podle členů kapely byl menší komerční úspěch budoucí desky očekáván. No Code vyšla 27. srpna 1996 a produkoval ji Brendan O'Brien a nahrávání probíhalo střídavě v Seattlu, Atlantě i Chicagu. V témže roce vyšla i zajímavá deska Three Fish, což byl vedlejšák Jeffa Amenta.

6. Neneh Cherry & Youssou N'Dour - 7 Seconds - album Man

Správně by 7 Seconds měla být zařazena o dva roky zpět, neboť jako první singl z alba vyšla už v roce 1994. Ale stalo se, uvádím ji až zde, takže jen v krátkosti - duet švédské zpěvačky se slavným senegalským umělcem je zpívaný v třech jazycích - angličtině, francouzštině a wolofštině, západoafrickém jazyce, kterým hovoří část populace v Senegalu. Název 7 Seconds je odvozen od prvních sedmi vteřin života novorozeného dítěte, které si ještě neuvědomuje problémy světa.

z koncertu Porcupine Tree v roce 2010

7. Porcupine Tree - Waiting Phase One - album Signify

Melancholická psychedelie britských progresivních rockerů je zjevně inspirovaná u Pink Floyd, čímž se Porcupine netají. Kapela vznikla v roce 1987 jako projekt Stevena Wilsona (zpěv, kytara, klavír, atd.) a Malcolma Stockse a zpočátku se jednalo spíš o jakousi recesi, než o skutečné hraní. Mladíci vymysleli příběh fiktivní rockové kapely Porcupine Tree, včetně podrobných informací o členech, turné i neskutečných pikantních příbězích. Wilson poté nahrál hudbu, aby dokázal existenci kapely.

Skutečně první nahrávka, která se dá brát jako první počin kapely, je osmdesátiminutová nahrávka Tarquin´s Seaweed Farm. Porcupine Tree byli záhy osloveni nahrávací společností a byla jim nabídnuta účast na kompilačním albu, vzdávajícímu hold psychedelické a undergroundové hudbě.

Na debutové album skutečných Porcupine se čekalo do roku 1992, kdy vyšla deska On The Sunday of Life. V roce 1993 vyšlo druhé album Up the Downstair, které sklidilo velký úspěch. Magazín Melody Maker označil toto album jako nejlepší album roku.
Třetím studiovým albem se stalo The Sky Moves Sideways, kterým si skupina získala nové fanoušky. Album se více blížilo zvuku Pink Floyd v 90. letech. Signify je čtvrtá deska Porcupine Tree a je v podstatě prvním skutečně skupinovým dílem - předešlé počiny byly spíše Wilsonovým sólovým projektem s občasnou výpomocí muzikantů. Waiting Phase One je prvním singlem z tohoto alba - a skladba na něm dále pokračuje druhou částí.

8. Couting Crows - A Long December - album Recovering The Satellites

Rocková kapela z Kalifornie vznikla v roce 1991 a vrcholu popularity dosáhla o tři roky později po vydání svého debutového alba August and Everything After. Druhé album je směsicí tvrdších i melancholických hudebních postupů a singl A Long December bezesporu zvýšil fanouškovskou základnu kapely, když po nějakou dobu koloval v rádiích.

9. Soundgarden - Pretty Noose - album Down on the Upside

Poslední album před rozpadem kapely... Rozkol se projevil i v tvorbě a v názorech, jak bude album znít. Nepovedlo se dosáhnout předchozího úspěchu desky Superunknow, přesto však Down on the Upside získalo jak kladné recenze, tak se i dobře prodávalo. Singl Pretty Noose byl v roce 1997 nominován na cenu Grammy za nejlepší hardrockový výkon.

10. Tom Petty and the Heartbreakers - Walls (Circus) - Songs and Music from "She's the One"

Album sloužící jako soundtrack k filmu She's the One, který napsal a režíroval Edward Burns, je zároveň devátým studiovým počinem Toma Pettyho a Heartbreakers. Skladba Walls obsahuje doprovodné vokály kytaristy a zpěváka z Fleetwood Mac jménem Lindsey Buckingham.

A to je pro tentokrát všechno. Omlouvám se za zpoždění a přeji všem pěkný poslech i šťastnou ruku při výběru!