Záhada paranormálních palačinek

Lady Katie Brickwellová byla šlechetná a krásná žena. Žila v malém, rodinném sídle, obklopeném hustými hvozdy, jen se svým věrným služebnictvem: starou služkou Mary, která u ní byla zaměstnána už od dob, kdy Katie byla ještě malou dívenkou, kuchařkou Dorothy a sluhou Jackem. Všichni tři jí byli nesmírně oddáni a nemohli si vynachválit laskavou povahu své paní.

Do zámečku jen zřídkakdy přijížděli hosté. Během léta se ovšem nějací našli - byli to přátelé Lady Brickwellové ještě z dob jejích studií v Bedfordshire. Ti přijížděli pravidelně trávit prázdniny v laskavé pohostinnosti své přítelkyně - proháněli se po lesích na bujných koních, hráli v altánku kuželky a za deštivých odpolední sedávali v parádním pokoji u krbu s partií šachů, či bridže.

---

Lady Brickwellová byla ještě mladá - měla černé, dlouhé vlasy, které jí v bohatých prstencích splývaly až na lopatky, jemně modelovaný obličej s plnými rty a švestkově modré oči, které se na svět dívaly s dobrotou, ale také trochu posmutněle. Bylo to dáno tím, že Lady neměla děti - manžel jí zemřel nešťastnou náhodou krátce po svatbě a zde, v této pustině, neměla mladá žena příliš možností k seznámení. Bývala proto vždy veselejší, když se objevila společnost přátel, se kterými pookřála její teskná povaha.

Jednoho léta přijela opět obvyklá sešlost, ovšem byl mezi nimi jeden muž, kterého Katie neznala. Byl to bratr jedné její přítelkyně, usměvavé Betty, jenž žil dlouho v zámoří. Nyní se tedy vrátil zpět domů a Betty si říkala, že by nebylo špatné ty dva seznámit. James, tak se neznámý jmenoval, byl pravým opakem své sestry. Zatímco ona byla smíšek s růžovoučkými tvářemi a dětsky modrýma očima, James byl zamračený, vytáhlý mladý muž, s pronikavým pohledem temných očí. Když se zahleděl do těch Kattiiných, pocítila zvláštní chvění, jaké už dlouho nezažila. Naposledy... no ano, naposledy to bylo

tehdy, kdy se seznámila se svým drahým mužem. Jak už je to dávno, Katie skoro zapomněla, jaké to je, když se jí nějaký muž líbí.

James byl tichý společník, uzavřený do sebe. Sedával v altánku a pozoroval rozjásanou společnost - jeho sestra jako obvykle překypovala roztomilostí a dováděla jako malá: "Hej, Jamesi, neseď tam jako bubák! Pojď s námi, jdeme k jezírku dělat piknik! Dorotka nám jistě připraví nějaké skvělé dobroty, nemám pravdu, Katie?" obrátila se Betty na přítelkyni. Ta přisvědčila: " Ano, však víte, že Dorotka je skvělá kuchařka. Jen si řekněte, co byste si dali a ona vám to připraví. Je na ni spolehnutí; kdovíjak to dělá, že má vždycky všechno potřebné po ruce. Bude to asi tím, že má známost s kupcem dole ve městečku." uculila se Katie a celá společnost se rozesmála. "Jen dej pozor, ať ti Dorotka neodejde, co když ji ten kupec bude chtít za ženu?" prostořece plácla Helen. "Kdepak Dorotka! Má mě ráda a nikdy by mě neopustila. Vždyť jsou s Mary a Jackem jako moje druhá rodina!" namítla chabě Katie. Ale přátelé už začali vtipkovat, jak by to asi dopadlo, kdyby Dorotka s tím mužem v městečku začala žít a co by si chudák Katie pak počala.

Jediný, kdo se těch vtípků neúčastnil, byl James. Dílem pro svou povahu a dílem proto, že mu připadala jejich debata dětinská. Sledoval Katie - její rozrušený pohled, vlasy, které jí padaly do tváře a zarudlé tváře. Líbila se mu. Byla jemná a milá, ne tak hlučná, jako sestra a její přítelkyně. Pozoroval ji a líbily se mu její čím dál větší rozpaky.

"Tak a dost legrace, milánkové," prohlásila Katie rychle. "Teď mi hezky povězte, čím mám zaúkolovat naši milou Dorotku!" "A co kdyby nám usmažila jen hromadu omelet? Skvělých omelet s domácím džemem, to by byla dobrota!" pronesl najednou James a všichni začali nadšeně jásat: "Ano, dáme si úžasné palačinky! To bude jídlo na piknik jako stvořené!"

"Dobrá, jdu jí to tedy říci. Vy zde počkejte." pronesla Katie s pohledem upřeným na Jamese a šla pomalu cestičkou k zámečku.

"Ale paní Katynko, já tu nemám džem! Co budu dělat!" naříkala kuchařka. Ale vzápětí se ťukla do čela a rozesmála se: "No jo, vždyť já hloupá zapomněla! Mám ve spižírně jednu láhev, co mi zůstala z loňska! Ale nevím, nevím, jak to bude vypadat, Katynko, ten džem vařila Mary. Už jsem si vzpomněla, bylo to takhle na podzim, ostružiny se zrovna černaly..." spustila kuchařka svou litanii. "Dost, Dorotko, to stačí" usmála se Katie. "Hlavní věc, že máš vše potřebné k přípravě. Nemusíš mi vyprávět o tom, jak Mary ten džem vařila. Já si to umím představit." V duchu si představila chudáka nešikovnou Mary, jak se patlá v ostružinách. No co, však jejím hostům může být jedno, kdo džem vařil. Hlavní je, že bude čím namazat palačinky.

Dorotka byla šikovná, za chviličku už před Katie postavila talíř s horou usmažených omelet. "Džem vám dám zvlášť, paní Katynko, ať si každý namaže, jak je libo. Mary vám vše nachystá do košíku a připraví i dezert z ovoce." řekla kuchařka.

"Dobře, řekněte jí, ať mi to za půl hodinky přinese do altánku na zahradě. Chtěli bychom vyrazit co nejdřív." Katie se otočila směrem ke dveřím. "A nezapomeňte na ubrousky a prostírání!" " Jistě, Katynko, na mě je spolehnutí, nebojte se!" volala kuchařka za Katie a oddechla si, když do košíku k Maryinu dezertu přidávala láhev drahocenného džemu.

Za necelou půlhodinu už Mary přinesla piknikový koš do altánku. "Máte tam všechno, paní. Ať vám můj dezert chutná, připravila jsem ho z broskví a medu!" "Dobře, jsi hodná. Doufám, že jste si udělali svačinu také pro sebe!" odvětila Katie přívětivě. "A teď, přátelé, vyrážíme!"

U jezírka si veselá společnost rozprostřela velký pléd, vytáhla nádobí a ubrousky a hned se pustila do palačinek. "Ten džem je lahodný! Z čehopak je?" ptala se Betty. "Z ostružin, které vyrostly v těchto lesích. Sbíraly jsme je s Mary a ona pak džem uvařila," odpověděla pomalu Katie. Cítila, že po palačinkách na ni přichází nějaká únava a chtělo se jí najednou hrozně spát. Než ulehla na pléd, všimla si, že ostatním se také klíží oči. Za chvilku už ale neviděla nic, tvrdě totiž spala.

Najednou se jí zdálo, že ji někdo volá: "Katynko! Katynko, podívej se na mě! Jsem tu!" Katie s námahou chtěla rozlepit zavřená víčka, ale nešlo jí to. Hlas se stále ozýval, teď už byl nějak blíž. Konečně se jí s vypětím všech sil povedlo oči otevřít a když je zaostřila, padl její zrak přímo na velkého hada vedle její nohy. Vykřikla překvapením a úlekem a ohlédla se po svých přátelích. Všichni ale tvrdě spali.

"Neboj se. Nic ti neudělám, nemusíš je budit." zasyčel had. "Co, co to... jak to, že ti rozumím?" koktala Katie. "Moje milá, to bude asi kouzlo. Víc ti nepovím, musíš na to přijít sama." sykl had. "Ale na co bys nepřišla, to ti teď prozradím. Od nynějška jsi obdařena neuvěřitelnou mocí nejen rozumět všem hadům, ale také poznat dobrého člověka. Uvidíš to v jeho očích, bude tam mít takové zvláštní světlo, které nikdo jiný nespatří. Použij toho daru ke svému štěstí."

Než se Katie stačila vzpamatovat, byl had pryč. Polekaně se rozhlížela, ale nikde ho nespatřila. Vzbudila své přátele, všichni byli jako omámení. Ale nikomu o tajemné návštěvě nepověděla, bála se totiž, že by ji měli za blázna.

Brzy se přesvědčila, že had nelhal. Opravdu měla zvláštní schopnost. Když se podívala Jamesovi do očí, viděla tam záři, která ji celou obklopila. Schoulila se v ní a ... nakonec se milá Katie s Jamesem k velké radosti svých přátel zasnoubili. Kdovíjak by to dopadlo, nebýt zázračných palačinek. Stydlivá Katie by určitě Jamese odmítla. A James by se možná taky k činu nerozhoupal, nesníst ten Dorotin zázrak. Copak to asi Mary dala do džemu? Nebo že by Dorotka měla od kupce nějaký tajný lektvar lásky?

Článek byl napsán a palačinky vyfoceny pro soutěž Za barem II, zadání 28.