Nejzáslužnější povolání

V jednom království hádali se muži učení,

které povolání vyžaduje nejvíc umění.

Přeli se divoce, každý svou pravdu měl,

jen jeden z nich na chvíli se odmlčel.

"Pohleďte, bratři, naše hádky smyslu nemají,

nejlépe, když lidi budeme sledovat potají.

Každý z nás ať vydá se na jinou stranu světa,

sejdeme se opět zde, na samém sklonku léta."

---

Jak moudrý muž pravil, tak učenci provedli,

na čtyři strany světové je jejich cesty zavedly.

První pustil se na sever, kde moře do skal naráží,

tam zajisté potká námořníky, co oplývají kuráží.

Když tak bloumal a pozoroval v moři lodní stěžně,

uslyšel volání, co z vln se ozývalo bezútěšně.

To malý chlapec, co u břehu si hrál před chvílí,

spadl do vody - jeho hlas šumot vln teď přebíjí.

Několik silných mužů do vody se vrhlo pro dítě,

jsou to chlapi zkušení, ti zachrání ho určitě.

Tu však ozval se ze skalisek slabý ženský sten,

to matka chlapce skočila do rozbouřených vln.

Proti mateřskému citu co zmůže chrabrá síla,

vždyť matka pro dítě by se klidně utopila.

Však to už všichni s ústy dokořán se dívají -

matka syna vytáhla, i na to jí síly zbývají.

Otřesen učenec hledí na ženu útlou, křehkou

jak možné je, že zvládla úlohu nelehkou?

Je to mé dítě, žena už s klidem pronesla,

pro něj bych jakoukoliv oběť mileráda přinesla.

Učený muž a vědec teď tuší, že končí pátrání,

po tom, které je na světě nejzáslužnější povolání.

Odpověď mu dala tato drobná, obyčejná žena -

Matka je ta, která by měla nejvíce být ctěna.