Bilancování roku 2012

Konec roku je tím nejvhodnějším obdobím k přehodnocování a souhrnu toho, co se stalo. Proto i já podléhám tomuto trendu, který určitě v těchto dnech postihl nejednoho blogera, a zavzpomínám na uplynulé události.

Musím přiznat, že mám za sebou dobrý rok. I přes neutěšené prognózy, zdražování všeho, co se zdražit dá a přes kotrmelce našich politiků se mi povedlo přežít ho ve zdraví, což už samo o sobě považuji za velké plus. Tento rok byl rovněž ve znamení cestování - nejen mého, ale i Jirkova. Náš Jiřík si splnil jeden dávný sen a na jaře se podíval ze školou do Anglie, což tady na blogu vzácně zdokumentoval vlastními slovy. Když přijel, byl tak nadšen, že mi slíbil výlet do Cornwallu - samozřejmě až bude vydělávat. Vzhledem k tomu, že ho příští školní rok čeká maturita, to nebude tak brzy. Což vím nejen já, ale i on. Situace se zaměstnáváním absolventů škol v našem městě není nijak růžová.

Co se týče mého blogového roku, musím říct, že byl velmi plodný. Napsala jsem dohromady 370 článků, poznala pár nových schopných autorů, kteří rozšířili řady mých oblíbených a mé zarputilé psaní na téma týdne mi vyneslo dokonce i ocenění v podobě půvabných Pohádek pro Kulíšky. Je pravda, že jsem se letos hodně věnovala osobnímu plkání, psaní tu úsměvných a tu dojemných historek, které se setkávaly s tu větším či menším ohlasem (případně s nulovým, ale pořád lepší, než když vám někdo napíše :Jůůůů, bezva článek, jukni ke mě!!!)

Napsala jsem celkem 89 textů k tématům a 50 básniček (dá-li se to tak nazvat). Některé z nich jsem dokonce přepsala jedné své klientce, protože ta stará paní se taky baví skládáním veršů a dokonce mi jednu moc milou básničku věnovala.

Z básní měl největší ohlas Tajný ctitel (na téma tajemství) a Příroda je originál (na téma originalita). Mně osobně je ale nejmilejší básnička Já, tvá píseň, která dost výmluvně popisuje mou lásku k hudbě.

Mezi texty na téma je nejvíc ceněný článek Znásilněné slovo (svoboda slova), za nějž jsem získala krásné Pohádky pro Kulíšky. A kdybych měla namátkou vybrat ještě jeden, který se mi (narcisticky) líbí, byl by to Rozdíl mezi šíleně dospělým a dospělým šílencem, který jsem psala na téma Šílená dospělost.

I do článků, určených široké čtenářské základně, jsem se snažila propašovat informace o hudbě, k čemuž mi poskytlo prostor téma Zrcadlo. V jeho odlesku jsem se snažila provést čtenáře počátky blues, soulu, rock'n'rollu a jeho dalších odnoží na ploše zhruba čtyřiceti let - od konce let dvacátých po léta šedesátá. První díl najdete zde a jsou celkem tři.

Dalším z témat, kterým jsem se věnovala, byl samozřejmě Robert Plant a Led Zeppelin. Letos uplynulo třicet dva let od úmrtí Johna Bonhama, bubeníka Led Zeppelin, takže i tomuto velikánovi jsem věnovala článek v rubrice R.I.P. V téže rubrice jsem také uctila krátkou vzpomínkou Jima Marshalla, otce slavných kytarových zesilovačů, který zemřel letos 5. dubna.

Články k narozeninám dostali Jimmy Page a John Paul Jones. Prvnímu jmenovanému bylo 9. ledna 2012 osmašedesát, Jonesymu pak 3. ledna šestašedesát. Zavzpomínala jsem rovněž na skvělé dvojalbum Physical Graffiti, které v únoru oslavilo třicet sedm let od svého vzniku. Devět let má živé How the West Was Won, jehož záznam byl pořízen v roce 1972 a dlouho kolovalo mezi fanoušky v podobě neoficiálního pirátského záznamu Burn Like A Candle.

Sedmého července vyšel vzpomínkový článek na poslední koncert Zeppelinů, od něhož nás dělí předlouhých dvaatřicet let. Pokud ovšem nepočítáme jejich vystoupení v roce 2007 v londýnské O2 Aréně, které bylo letos s velkým úspěchem uvedeno na trh v podobě skvělého dvd i audio záznamu a v mnoha kinech světa poskytlo fanouškům zadostiučinění a možnost prožít alespoň zprostředkovaně atmosféru onoho památného prosincového večera. A poslední dobrou letošní zprávou je, že Led Zeppelin převzali ocenění za přínos pro americkou kulturu přímo z rukou prezidenta Baracka Obamy.

Ani Robert Plant v letošním roce nezůstal pozadu a já zvědavě nakukovala na jeho oficiální stránky a hltala informace. Osobně mě velmi potěšilo to, že se opět spojil s Justinem Adamsem, jehož si coby kytaristy, aranžéra a producenta velmi vážím a považuji ho za jednoho z nejlepších současných hráčů. V současné době je Plant s kapelou, nazvanou Sensational Space Shifters, na turné, které je v příštím roce na jaře zavede až k protinožcům. Tak můžeme jen doufat, že zavítají i do Evropy.

Dalším Plantovým počinem v letošním roce bylo vydání živého vystoupení z Nashvillu, které odehrál 9. února 2011 se svou kapelou Band of Joy. Právě v ní našel Robert i svou lásku a překvapivě uzavřel sňatek s americkou zpěvačkou a kytaristkou Patty Griffin. A také hostoval na několika albech - na Play Fats superskupiny Lil Band O Gold, na Summer Skin americké zpěvačky Amy Cook a v říjnu ohlásil též spolupráci s Primal Scream.

No a já se letos konečně dostala k editaci životopisu Roberta Planta - konečně jsem vyzrála na počet znaků, povolených blogem.cz, a ve wordu si celý předlouhý článek doplnila. Také jsem doplnila recenze mých nejoblíbenějších Robertových alb - Dreamland a Mighty Rearranger dostaly náležitý prostor.

I co se týče mých hudebních zážitků, byl letošní rok celkem pestrý. V únoru jsem se pustila do poslechu Stone Raiders, ovlivněna jejich orgastickým výstupem v klubu Parník. V březnu jsem s Jirkou navštívila vystoupení Rise Against, které jsem popsala z pohledu matky a absolutního nováčka na punkovém koncertě. Následovaly Colours a čtyřdenní maraton hudby, který si v žádném případě nemůžeme nechat ujít. A než jsem se vypravila za marockým dobrodružstvím, ještě jsem stihla zajít s kolegyní na Vladimíra Mišíka. Následovaly exotické dojmy z festivalu Taragalte, který mě ohromil jak prostředím, tak i hudbou, kterou miluji.

Jak vidíte, všechno je zaznamenáno zde, na těchto stránkách. Ještě jsem zapomněla popsat, jak jsem soutěžila Za barem - vařila, smažila, fotila a psala pohádky, jak jsem pro vás chystala soutěže, anketu o nejlepší song sedmdesátých let, která končí dnešní půlnocí (jsem zvědavá, která skladba vyhraje, výsledky jsou velmi těsné), a spoustu dalšího. Jsem ráda, že mi zachováváte přízeň, čtete mé výplody, občas komentujete a hlasujete. Doufám, že i příští rok bude pro nás všechny alespoň stejně tak pěkný, jako letošní.

A tak vám do něj přeji vše nejlepší, hodně zdraví, štěstí a splněných přání, co nejméně mraků na obloze a co nejvíce radosti ze slunečních paprsků. Mějte se rádi a ahoj v roce 2013!