Radši se dívej kolem sebe

Kdopak vymyslel, že když se zavřou oči, automaticky se otevře mysl? Zkoušela jsem to a jediné, co se mi začalo otevírat, byla pusa, a to proto, že se mi chtělo spát. Mysl zůstala zoufale zabedněná a ani náhodou se jí nechtělo otevírat. Taky nevím, jak se taková mysl otevírá. Má uzávěr z plastu s pojistkou? Nebo korkovou zátku jako víno? Nebo je to tlačítko, podobné, jako na televizoru?

Pravděpodobná se mi jeví poslední možnost. Naše mysl se vypíná tlačítkem a signálem pro vypnutou mysl jsou zavřené obrazovky. Ovšem ona není tak docela vypnutá, protože lidské tělo je složitější, než stroj. Mysl je v pozici svobodného bloudění a vymýšlení pitomostí, na které bychom jí za bdělého stavu nikdy nedovolili ani pomyslet.

Když tedy zavřu oči, duch se zaraduje a lítá si, kde chce. Většinou nedovolí té části mozku, která je zodpovědná za přenos myšlenek, aby si zapamatovala, kde zrovna pobýval a co dělal. Takže já vlastně ani nevím, co moje mysl provádí, když zavřu oči. Tudíž nemůžu ani nic vidět, to je jasné.

Tolik na úvod a teď k věci. Připadá mi - a zvlášť teď před Vánoci je to víc vidět - že spousta lidí se chová, jako by měli stabilně zavřené oči a místo mysli jen otevřené peněženky. Každý je zahleděný do sebe, vráží do lidí na ulici a hlavou mu hučí, co ještě nakoupit, kde mají super slevy a co bude přes svátky vařit. Místo, aby vnímali radostnou atmosféru Vánoc (jak velí i chytré ženské časopisy), tak se na sebe mračí, strkají do sebe v supermarketu vozíkama, okřikují řvoucí děti, šlapou si po nohách a horečně se přehrabují v hromadách zboží se strachem, že na ně nezbyde a budou mít kvůli tomu zkažené svátky. I když mají na první pohled oči dokořán a v nich podivný lesk, způsobený nákupní horečkou, ve skutečnosti jsou vlastně slepí jak čerstvě narozená koťata.

A tak hravě přehlíží, že v obchodě okradl kapsář babičku, nevšimnou si, že u pokladny někdo zapomněl tašku s nákupem a vůbec nevidí, že jsou kolem lidé, pro které jsou Vánoce utrpením. Ne snad proto, že by si nemohli koupit jídlo, ale proto, že je nemají s kým slavit.

Právě proto, že jsme zaslepeni snahou si co nejvíc užít (což pro hodně lidí znamená vyplenit obchody), nevidíme kolem sebe ty, kteří jsou smutní a osamělí. Možná je vnímáme jen jako otravy, kteří nás osloví s nějakou banalitou ve snaze si popovídat a zahnat na chvíli samotu. A to nás - co máme oči zalepené leskem zboží a mysl vygumovanou přípravami na svátky - velice zdržuje.

Co takhle si i v tom shonu najít čas, otevřít oči (mysl se zapne automaticky) a dívat se kolem sebe? Třeba objevíme někoho, kdo by byl rád za milé slovo a pozornost. Určitě to pro něj bude cennější, než drahé dárky a plná lednička jídla. A pro nás bude odměnou, když uvidíme v jeho očích jiskřičku díků a radosti.

Zkuste si vzpomenout na lidi ve svém okolí, kteří budou na Vánoce sami. Potěšte je třeba krátkou návštěvou, přineste jim trochu cukroví, prohlédněte si s nimi fotky. Uvidíte, že z toho budete mít lepší pocit, než když seženete v Lídlu levnější máslo.

Hezké Vánoce všem - a kromě očí i otevřené srdce přeji.