Výběr roku 1995 a vyhlášení nejlepšího songu roku 1994

Zdravím všechny příznivce hudby devadesátých let i ty, kteří se s anketou a výběrem setkávají poprvé. Dnes se podíváme na výsledky hlasování, vyhlásíme vítěze a už nakoukneme do dalšího roku.

Od 26. května jste měli možnost hlasovat pro svého favorita z roku 1994 - tedy pro favorita z mého výběru. Nic ovšem nebrání tomu, abyste sami ovlivnili složení ankety a napsali mi svůj tip na kapelu či interpreta - hodně by mi to ulehčilo práci. Ač se to na první pohled nezdá, výběr skladeb je poměrně časově náročná záležitost; trávím mnoho hodin poslechem i úvahami, kterou píseň zařadit a kterou naopak ne. Je to tedy čistě subjektivní záležitost, a pak se může stát, že se některé mnou vybrané skladby netrefí do vašeho vkusu, jako se kupříkladu stalo tentokrát.

Ano, v tomto roce jsem zařadila dva kousky, které nezískaly vůbec žádný váš hlas. Byl to Glory Box od Portishead a Ukolébavka od Low. Pak tady máme ještě skladbu Drift and Die z repertoáru Puddle of Mudd, u níž se skromně krčí jediný hlas. No a Jeff Buckley (Grace), Soundgarden (Black Hole Sun) a Pearl Jam (Better Man) taky zrovna nezabodovali - tři, čtyři a ještě jednou čtyři hlasy... Tak to jsme si odbyli tu smutnější část ankety a půjdeme se mrknout na něco maličko veselejšího.

S dvanácti hlasy se v anketě umístili Green Day (Basket Case), o jeden více má Nick Cave & The Bad Seeds (Red Right Hand) a tento počet mu už stačil k umístění na třetí místo. Druzí jsou Jimmy Page a Robert Plant a jejich úžasná verze Kashmiru s egyptským a londýnským smyčcovým orchestrem. Dostali celkem osmnáct hlasů. Ani to ale zdaleka nešlape na paty vítězům, jimiž se se sedmatřiceti vámi udělenými body stávají Pink Floyd a jejich skladba High Hopes. Taky tedy sláva jim a čest všem poraženým!

V následující části článku se dozvíte, které skladby budete mít na výběr pro následující měsíc. Samozřejmě půjde o už avizovaný rok 1995 a já vám přeji krásný poslech a šťasnou ruku při výběru.

---

1. Foo Fighters - Big Me - Foo Fighters

Debut bývalého bubeníka Nirvany Davea Grohla je téměř do puntíku jeho dílem - tedy až na hostujícího kytaristu jménem Greg Dulli, který hraje v kousku X-Static. Album s ozvěnami bývalé Grohlovy kapely vzniklo rok po smrti Kurta Cobaina a získalo docela slušný komerční úspěch.

Skladba Big Me je čtvrtým singlem z alba a hudební video, které bylo k písni natočeno, je parodií na reklamu Mentos (zde přejmenovanou na Footos). Během koncertního provedení na pódium fanoušci házeli mentosky, proto kapela na nějaký čas píseň přestala hrát. Její návrat se uskutečnil až na turné Foozer (název je složen ze jmen Foo Fighters a Weezer), kdy právě Weezer Big Me hráli.

2. Garbage - Stupid Girl - Garbage

Další debut, naprosto skvělé album alternativní rockové partičky Garbage. Je považováno za inovativní počin zejména díky projení několika žánrů - na albu je hojně zastoupena elektronika, ozvěny trip-hopu, popová melodika je zabalena do alternativního hávu.

Ve "Stupid Girl" jsou použity samply bicích a basová linka ze skladby Train in Vain od The Clash, skladba byla nominována ve dvou kategoriích na Grammy. Dynamická, svižná hitovka.

3. Kenny Wayne Shepherd - Déjà Voodoo - Ledbetter Heights

A opět něco svěžího - novinka amerického bluesového kytaristy Kenny Wayne Shepherda. Osmnáctiletý mladík s ní získal takřka okamžitě velký úspěch, i když v tomto žánru nebyl v té době obvyklý. Album je poctou bluesové tradici Shepherdova rodného města.

4. The Smashing Pumpkins -1979 - Mellon Collie and the Infinite Sadness

Skvělé dvojalbum nejznámějších amerických představitelů psychedelického, melodického noise. Píseň 1979 je příběhem o dospívání frontmana Billyho Corgana ( v roce 1979 mu bylo dvanáct) a její zvuk je se tak trochu vymyká předchozím počinům Smashing Pumpkins. Stala doslova hitem a internetový hudební magazín Pitchfork ji zařadil na 21. místo z dvouset nejlepších skladeb devadesátých let.

5. Oasis - Wonderwall - (What's the Story) Morning Glory?

Píseň z druhého alba Oasis napsal kytarista a hlavní skladatel Noel Gallagher pro svou tehdejší přítelkyni a pozdější manželku Meg Mathews, po jejich rozvodu v roce 2001 ovšem tvrdil, že vůbec nebyla pro ni, ale pro imaginárního přítele. Ať je to však jak chce, Wonderwall je velký hit, který po svém vydání válcoval žebříčky v mnoha zemích.

6. Natalie Merchant - Carnival - Tigerlily

Natalie Merchant začínala v alternativní kapele 10 000 Maniacs v roce 1981 - tehdy jako sedmnáctiletá zpěvačka. V roce 1993 nastoupila na sólovou dráhu a prvním plodem její samostatné práce bylo výborné album Tigerlily. K prvnímu hitu této novinky - skladbě Carnival - se váže příběh sériové vražedkyně Aileen Wuornos odsouzené k smrti, která požádala Natalii, aby tato píseň zazněla na jejím pohřbu.

7. Alanis Morissette - Ironic - Jagged Little Pill

Mezinárodní debut kanadské zpěvačky a skladatelky předčil všechna očekávání, která do něj vydavatelství vkládalo. Album se stalo nejpopulárnějším a nejprodávnějším debutem na světě a skladba "Ironic" se už navždy zapsala do srdcí fanoušků jako Alanisin nejlepší počin. A abychom těch "nej" neměli málo, je to také nejprodávanější album ženské interpretky v historii.

8. Radiohead - Fake Plastic Tree - The Bends

Mé oblíbené druhé album skupiny Radiohead je melancholické, plné silných emocí i úzkosti a obav o osud lidstva. Těžko se mi vybírá pouze jediná skladba z této desky, nakonec jsem zvolila snad tu nejmelancholičtější a nejemotivnější Fake Plastic Tree s Yorkovým vypjatým falzetem, která pojednává o tom, že v dnešním světě je vše umělé - včetně rostlin v jedné londýnské obchodní čtvrti.

9. Faith No More - Ricochet - King for a Day... Fool for a Lifetime

Páté studiové album americké skupiny Faith No More bylo nahráno bez kytaristy Jima Martina - místo něj nastoupil Trey Spruance, ovšem těsně před turné skupinu opustil a byl nahrazen Deanem Mentou. I když zdaleka nedosahuje úspěchu The Real Thing, žánrově se jedná o velmi pestrou kolekci a skladby jako Ricochet, Evidence, Digging the Grave se těší mezi fanoušky stále oblibě. Ricochet je písní, která je věnována Kurtu Cobainovi a na koncertech je často uváděna jako Nirvana.

10. Björk - Army of Me - Post

Druhé sólové album islandské zpěvačky je plné skladeb, které byly napsány už v dřívějších letech a jejich téma se točí kolem lásky a vztahů. Najdeme na něm i vánoční hit "It's Oh So Quiet", ale také nadčasovou Army of Me. Videoklip je - tak jak je už Björk zvykem - poněkud morbidně fantaskní a určitě stojí za shlédnutí. Tak tedy hezký obraz a dobrý zvuk!