Ali and Toumani
Letos v březnu uplynulo osm let od smrti Aliho Farky Touré (*1939), fenomenálního malijského kytaristy, hudebníka a člověka, který pro svou zemi udělal velmi mnoho - a to nejen na poli hudby, ale také coby neúnavný bojovník s postupující pouští. Byl farmářem bez klasického vzdělání, zato však mistrem improvizace s obrovským charismatem a přirozenou inteligencí, která ho vynesla na post významného muzikanta. O spolupráci s ním stálo mnoho daleko slavnějších hudebníků, ne každého si však připustil k tělu. Nestál o publicitu, popularitu a dlouhá turné, jeho srdce patřilo rodnému Mali, kde obhospodařoval vlastnoručně svou 350 hektarovou farmu a staral se, jak uživit svých jedenáct dětí. V roce 2004 se stal starostou Niafunké, okresu s padesáti třemi vesnicemi. Vydělané peníze věnoval do budování komunikací, kanalizačních systémů, a také poskytl zbídačenému Niafunké generátor na výrobu elektřiny.
Ali Farka byl hudebníkem intuitivním, byl samorostem, který kytaru vzal do ruky poprvé v sedmnácti a přes šlechtický původ (západoafrické kastovnictví je přísné a hudebníci se rekrutují vesměs z řad griotů, tamních profesionálů) začal skládat písně vycházející z malijských tradic. Původním jménem Ali Ibrahim byl desátým dítětem svých rodičů, většina z nich se ale nedožila dospělosti. V západní Africe bývá zvykem dávat dítěti zvláštní přezdívku - Ali dostal tedy přídomek Farka, což znamená doslova osel. Není to však myšleno hanlivě, ba právě naopak - osel je houževnaté zvíře s obrovskou výdrží a také má svou hlavu. Je to tedy dokonalé jméno, které vystihuje podstatu Aliho životního příběhu.Album, o němž dnes chci psát, je poslední nahrávkou Aliho Farky Touré. V té době už byl nemocný, stravovala ho rakovina a měl velké bolesti. Společně s excelentním hráčem na koru Toumani Diabatém, muzikantem o generaci mladším, ale stvořili album, jež je jakousi historickou pokladnicí Mali. Každá skladba, kterou si pustíte, má svůj příběh a i když jde o písně, z nichž některé už byly nahrány dříve, přesto nejde o nějaké přehrávání a nedostatek invence. Toumani Diabaté řekl, že v hudbě alba jde o odhalení nových možností ještě jednou, naposledy. Ali Farka věděl, že zemře a tohle je dar posluchačům, jakýsi hudební záznam jeho života.
Tóny akustické kytary jsou bohatě splétány s nádherným zvukem kory, jenž dodává nahrávce až diamantovou zdobnost. Hned první skladba Ruby je věnována malé dcerce producenta Nicka Golda z vydavatelství World Circut, jemuž Touré zůstával věrný i přes lákavé nabídky nahrávání u větších mezinárodních vydavatelství.
Sabu Yerkoy (v jazyce Songhai Díky Bohu) slaví nezávislost Mali a hudebně vyjadřuje poctu kubánské salse, následující Be Mankan je starobylou skladbou Mandé a také poctou kytaristovi a bojovníkovi z hlavního města Guiney, který se jmenuje Alpha Yaya Diallo. Skladba obsahuje krásnou myšlenku, že lidé stejně jako prsty na ruce nejsou nikdy stejní.
Sabu Yerkoy
Také následující Doudou je skladbou Mandé a vztahuje se k období, kdy se Senegal, Guinea a Mali staly nezávislými státy. Ve hře Toumaniho jsou patrné senegalské vlivy a Aliho doprovod je převzat ze skladby Singya z alba Ali Farka Touré z roku 1987. Všem, kteří bojují za ochranu svého lidu, je věnována Warbé. Fantastické Toumaniho improvizace jsou doprovázeny kongy, na něž hraje Aliho syn Vieux, který momentálně pokračuje v odkazu svého otce. Doporučuji poslechnout si jeho album Mon Pays, vydané v loňském roce.
Samba Geladio je příběh prince kmene Fulbů, jehož celé jméno bylo Samba Geladio Djegui. Po smrti svého otce, krále Fonkobo, musel soupeřit o svůj podíl na království se strýcem a nevlastními bratry. Legenda o hrdinovi pochází ze sedmnáctého století a zachovala se díky griotům, v jejichž epickém ztvárnění přežívá dodnes. Dalo by se říci, že grioti fungují v západní Africe jako historici i archiváři a díky nim přežívají mnohé ze starých příběhů a legend.
Skladba Sina Mory má pro Tourého zvláštní význam. Byla to píseň, kterou slyšel v roce 1956 od guinejského hudebníka a politika Fodéba Keïty a měla na něj takový vliv, že díky ní propadl kouzlu kytarového zvuku.
Text pochází opět z velmi staré legendy o sirotku Sina Mory, jehož otec před smrtí pojal za choť ženu Samaratu. Ta se jednoho dne od věštců dozvěděla, že Sina Mory se stane králem. Chtěla tomu zabránit, a tak zosnovala vraždu - Sina Mory se měl otrávit jedem, který přidala do jídla. Vše však viděla služebná a její varovný zpěv zachránil Sina Mory život.
Ze stejného období pochází skladba 56 (což je nakonec vidět i v názvu) a jak říká Touré, je to jedna z mnoha písní před vyhlášením nezávislosti, jež zanechala nesmazatelnou stopu v jeho životě. Vymyslel k ní svůj vlastní kytarový doprovod s některými velmi speciálními akordy a laděním. Výsledkem je svěží kompozice s mistrovskou ukázkou hry obou protagonistů - a abych se přiznala, je to i jedna z mých nejoblíbenějších skladeb z tohoto alba.
Krátkou Fantasy složil Toumani přímo ve studiu - album se nahrávalo v Londýně během tří červnových dnů roku 2005. Předposlední Machengoidi vyjadřuje vlastenecké pocity Songhaiů (početného malijského etnika) a také je to stará píseň - zde je ovšem poprvé provedena s doprovodem kory. A poslední Kala Djula je hymnus, věnovaný všem griotům, majícím příjmení Diabaté. Každé příjmení v Mandé kultuře něco znamená a všechny rodiny griotů mají svou píseň. Název doslova znamená "Kupec z Kaly" a Kala je název obce ze staré říše Mandinků. Zde se nacházela naleziště zlata a každý kupec zde měl u sebe alespoň gram tohoto drahého kovu.
Co říci závěrem? Společné dílo obou muzikantů je výsledkem jejich dlouhodobého přátelství, a také představuje ohromný Tourého vklad pro africkou hudbu. Neméně důležitá je ovšem role Toumani Diabatého, muzikanta z generace mistrovských griotů, jenž je uctíván nejenom pro zachovávání starověkých hudebních tradic, ale oceňováno je i jeho odvážné experimentování. Toumani spolupracoval s řadou slavných jmen - například s Björk, Damonem Albarnem z Blur, či Taj Mahalem - a vysoce ceněná také jeho sólová dráha. Škoda přeškoda, že tyto dva velikány spolu ve studiu už nikdy nezastihneme.
Album vyšlo v únoru 2010 u vydavatelství World Circuit.
Komentáře
Okomentovat