Všechny hlasy světa

Každého dne po ránu,

dávám přednost sopránu.

Pěju pěkně dramaticky,

ostatně tak jako vždycky.

---

Dopoledne přilnu k altu,

jako slunce na asfaltu.

Prožívám to hluboce,

jo, to jsou ty emoce.

Tenor když mě vilně svede,

je už dávno po obědě.

Ruku v ruce s barytonem

zazpívá mi krásným tónem.

Večer hladově pak pasu,

po hlubokém, temném bassu.

Ležíc v jeho náručí

za sebe už neručím.

***

Bohužel je smůla právě,

je to jen sen v mojí hlavě.