Rokia Traoré - Né So
Malijská zpěvačka a multiinstrumentalistka, která v roce 2013 vystoupila v České republice v rámci festivalu Colours of Ostrava, vydala své šesté studiové album Né So. Název v překladu z bambarštiny znamená Domov - a právě potřeba útočiště je jedním ze stěžejních námětů celého díla.
Rokia Traoré na Colours of Ostrava
Jako dcera diplomata procestovala celý svět, v roce 2009 se ale vrátila zpět do Mali. V době občanské války a následného rozvratu byla nucena odcestovat i s malým synem do Evropy, domů se však vrátila. V Bamaku začala sama pracovat na textech i hudbě nové desky, nahrávání proběhlo v Bruselu a Bristolu za účasti pestré palety hudebníků. Jak v jednom z rozhovorů k albu prohlásila, nechtěla mít kapelu složenou pouze z malijských hudebníků - naopak zdůrazňuje potřebu mít kolem sebe mix kultur. Na novince se tak objevují jak západoafričtí hudebníci, tak i kupříkladu americký kytarista a zpěvák Devendra Banhart, italský kytarista Stefano Pilia, britský producent a kytarista John Parish, či basák John Paul Jones (ex Led Zeppelin).
Jones doprovázel v roce 2012 Rokii na několika vystoupeních v londýnském Barbicanu, kde se představila ve své vlastní verzi divadelní hry Desdemona a v roce 2013 s ní vystoupil i na světoznámém festivalu Glastonbury. Na podzim 2012 Rokia nechyběla ani ve velkolepé jízdě Africa Expressu po Velké Británii. Projektu Damona Albarna na podporu africké hudby se zúčastnilo na osmdesát hudebníků, kteří vystupovali v Middlesbroughu, Glasgow, Manchesteru, Cardiffu, Bristolu a celá akce vyvrcholila v Londýně, kde se k ní připojil Paul McCartney a John Paul Jones.
Z jedenácti skladeb Né So je deset autorských - jedinou výjimkou je přepracování Strange Fruit Billie Holiday, jejíž text napsal básník Abel Meerpol v reakci na události z roku 1930, kdy byli brutálně zlynčováni dva afroameričtí mladíci. Rokiin oduševnělý a bolestně rozechvělý přednes této známé písně upozorňuje na skutečnost, že v současnosti je tohle téma více než aktuální. O tom, že cíl by měl mít důvod, se zpívá ve skladbě Kénia, Ilé zase nabádá k pokoře v duchu hesla "Nečiň druhým to, co nechceš aby činili oni tobě". Dojemná balada Kolokani je poctou a upřímným vyznáním rodné vesnici, částečně mluvená a velmi emocionální Né So reflektuje současný stav světa, v němž se miliony lidí ocitají bez domova. Sé Dan, závěrečná skladba v angličtině, nabádá k respektu a k nalezení společného dialogu mezi lidmi. Hudební doprovod na albu působí leckdy až minimalisticky, je však kompaktní a tvoří citlivý mix, v němž převažují západoafrické vlivy.
Před třemi lety na Colours of Ostrava jsme měli možnost spatřit Rokii naposledy - doufám tedy, že nás ani s novou deskou nemine. Byla by to škoda, je totiž vynikající.
Hudebníci:Rokia Traoré - zpěv, kytara
Stefano Pilia (Itálie) - kytara
Mamah Diabaté (Mali) - západoafrická loutna Ngoni
Moses Ouatara (Burkina Faso) - bicí
Matthieu N'guessan (Pobřeží slonoviny) - baskytara
Rodriguez Vangama (Kongo) - kytara
Bule Mpania, Russell Tshiebua - doprovodné vokály
Reggie Washington (USA) - baskytara
John Paul Jones (VB) - mandolína a basové linky
Devendra Banhart (USA) - kytara a zpěv v Sé Dan
John Parish (Velká Británie) - producent, kytarista ( i příležitostný bubeník)
Tracklist: Tu Voles, Obiké, Kénia, Amour, Mayé, Ilé, Ô Niélé, Kolokani, Strange Fruit, Né So, Sé Dan
Vydavatelství - Nonesuch Records, 12. 2. 2016
Celkové hodnocení - 4,5/5
Komentáře
Okomentovat