The Touré-Raichel Collective: The Paris Session
Izraelský zpěvák a klavírista Idan Raichel se v roce 2008 setkal s malijským kytaristou a zpěvákem Vieuxem Farkou Tourém na letišti v Německu a z náhody vznikla silná spolupráce dvou hudebníků, pocházejících z kulturně a nábožensky naprosto odlišných prostředí. V roce 2012 nahráli první album The Tel Aviv Session, které bylo nadšeně přijato jak kritikou, tak i laickou veřejností. Intenzivně koncertovali po Spojených státech a Kanadě, poté oba nahráli v roce 2013 svá sólová alba - spolupráci ale ani v té době nepřerušili.
Na Vieuxově Mon Pays hraje Idan v poslední skladbě Al Bakoy, epickém žalozpěvu s akustickou kytarou doprovázenou tesknou klavírní melodií. Na třikrát platinovém Quarter To Six Idana Raichela hostují hudebníci z různých koutů světa i různých žánrů - například zde uslyšíte portugalskou zpěvačku fada Anu Moura, další, tentokrát palestinsko-izraelská zpěvačka Mira Awad zazpívala skladbu Ana Ana wa Enta Enta, což znamená v překladu z arabštiny Jsem, kdo jsem. Na albu se objevil i německý kontratenor Andreas Scholl (v písni In Stiller Nacht), čehož se Raichel chopil jako příležitosti k prolomení averze vůči německému jazyku v Izraeli. Zajímavá je rovněž účast ortodoxního izraelského zpěváka Ishai Riba, jehož uslyšíme ve skladbě Or Ka'ze (A Light Such As This). Kvůli nahrávání musel získat souhlas rabína, protože jeho víra neumožňuje podílet se na albu, kde jsou ženy. Vieux Farka Touré zazpíval ve skladbě Mon Amour - nádherné, oduševnělé baladě o lásce. Písní alba se stala Raichelova Ba'Layla, již označil populární izraelský hudební časopis Pnai Plus za píseň roku. Je to tedy pořádná multikulturní směska - nakonec sám hlavní protagonista je sice Izraelec, ale jeho předkové pocházejí z Polska, Ruska a Německa.
Toliko k předešlým projektům a teď už se vrhneme na letošní The Paris Session. Jak název napovídá, album vznikalo v Paříži, a to během třídenního nahrávání ve studiu Malambo. Obsahuje čtrnáct podmanivých skladeb, na nichž se podílí mnoho dalších hudebníků. Najdeme mezi nimi basistu Dabyho Touré (původem z pomezí Mauretánie a Senegalu, nyní žije v Paříži), izraelského trumpetistu Niva Toara a malijského zpěváka Seckoubu Diabaté. Album se nese ve spontánním duchu první společné nahrávky, skladby na sebe plynule navazují i přes nástrojovou a rytmickou rozmanitost.Otvírák From End to End je perfektní rozjezd, můžeme slyšet, jak se jednotlivé nástroje postupně přidávají a proplétají v téměř jazzové improvizaci. Následuje Tidhar s dominujícím zvukem klavíru, který se mísí se zvonivým zvukem kytary, jež oslňuje především v druhé polovině písně. Harmonická Hodu je první skladbou, v níž uslyšíme vokály - duet Vieuxe a Idana. Kytara je zde spíše v pozadí, zaujme ale zvláštní technikou, při níž Touré rychlým vytahováním strun napodobuje rytmus perkusí. Překrásná je Diaraby, kterou původně napsal Vieuxův otec Ali Farka Touré, slavný malijský kytarista, který zemřel v roce 2006. Melancholická balada s klavírem a zasmušilým hlasem předává posluchači intenzivní nálož emocí.
The Paris Session je vynikající nahrávkou, která zaručeně potěší nejen příznivce prvního společného alba. Spojení dvou unikátních hudebních kultur vytváří zajímavé hudební obrazy, jež posluchače doslova pobízejí chtít ještě víc. Co je ale dalším významným poselstvím tohoto vydařeného díla? Především důkaz, že i tak rozdílné kultury spolu mohou žít v míru a tvořit velké věci. Závěrem bych ráda podotkla, že oba muzikanti přijedou v 26. února do pražského Divadla u hasičů, kde o půl osmé večer představí písně z tohoto nádherného alba naživo. Pokud mi bude štěstí přát, budu u toho.
Komentáře
Okomentovat