Seasick Steve - Sonic Soul Surfer
Seasick Steve je muzikantem, na jehož příkladu se nejlépe demonstruje přísloví "Nikdy není pozdě". Tento svérázný sympaťák totiž vydal první album v době, kdy většina chlapů pomýšlí na důchod a bačkory, a do svých čtyřiasedmdesáti let jich stihl celkem sedm. To poslední, které je předmětem mého dnešního článku, vyšlo letos 23. března a jmenuje se Sonic Soul Surfer.
O životě tohoto amerického bluesmana by se dala napsat kniha - ve třinácti letech utekl kvůli otčímovi z domu a od té doby se musel starat sám o sebe. Cestoval načerno na nákladních vlacích, vypomáhal jako námezdní zemědělský dělník, honák i dřevorubec, často žil jako tulák. Jeho neklidná povaha mu nedovolovala nikdy dlouho zůstávat na jednom místě. V šedesátých letech začal pracovat ve studiích jako zvukový technik a producent, ale i příležitostný muzikant. Znal a přátelil se s Joni Mitchell i Janis Joplin, nahrával s Johnnym Lee Hookerem a Lightnin' Hopkinsem a v pozdních osmdesátých letech pracoval pro mnoho umělců z indie scény. V devadesátých letech pokračoval v práci producenta a jeho jméno najdete například na debutovém albu amerických alternativních rockerů Modest Mouse.Po roce 2000 se usadil v Norsku, dal dohromady pár muzikantů a o čtyři roky později si vydal svou prvotinu Cheap. Po vydání dalšího alba (Dog House Music, 2006) se Seasick Steve objevuje v pořadu Joolse Hollanda, což znamenalo start jeho mezinárodní kariéry. Následovala první deska pro velkou firmu (Warner Bros), na níž hostoval kupříkladu Nick Cave a Ruby Turner, na dalších albech zase mezi spolupracovníky objevíme jméno Johna Paula Jonese (ex Led Zeppelin), Jacka Whitea a Luthera Dickinsona (North Mississippi Allstars). Zároveň následovala pozvání na velké evropské festivaly - Roskilde i Glastonbury - kde posluchači se zájmem naslouchali autentickému vyprávění starého a životem otřískaného bluesmana. Sama jsem měla tu čest spatřit ho loni na Colours of Ostrava, kde s bubeníkem Danem Magnussonem rozjeli parádní show hned první festivalový večer.
Zajímavé jsou také Seasickovy kytary vlastnoručně vyrobené kupříkladu z valchy, disku na automobilové kolo, z krabice od doutníků nebo násady od krumpáče. Nejslavnější nástroj The Three-String Trance Wonder koupil od kamaráda v Mississippi, který ji měl ve stodole jako dekoraci a nikdy na ni nehrál. Třístrunná kytara byla údajně strašidelná - Seasickovi však zřejmě přinesla štěstí. Snad proto ho nikdy nenapadlo natáhnout na její krk zbývající struny...
Ale zpět k Sonic Soul Surfer, k němuž dvanáct autorských skladeb napsal Seasick společně s dlouholetým parťákem Danem Magnussonem. Mezi hosty se na albu objevil Luther Dickinson s North Mississippi Allstars, jehož slide kytaru uslyšíme ve dvou skladbách, dále mladá nadějná houslistka Georgina Leach z indie-folkové skupiny Moulettes a americký muzikat Ben Miller, který přidal zvuk brumle do písně Summertime Blues. Práce na albu probíhala v uvolněné atmosféře a na písních je to znát. Chemie mezi oběma hlavními parťáky funguje dokonale od otevíráku Roy's Gang, v němž se snoubí svěží rytmus bicích se syrovým a až "plechovým" zvukem Seasickovy kytary (vyrobené z valchy) až po poslední emotivní a baladickou zpověď Heart Full Of Scars.
Seasick zůstává věrný žánru blues a koření ho prvky rocku, boogie, soulu i americany, ale činí tak s citem a s důrazem na zachování autenticity. Jeho hlavním motivem při psaní hudby je snaha oslovit mladé publikum - což se mu daří i bez toho, aniž by se nějak podbízel. Blues má šanci přežít jedině tehdy, bude-li přitažlivé pro "děcka" - to je krédem tohoto svérázného muzikanta. Zdá se, že se mu ho daří naplňovat a to je jedině dobře. Prošedivělý vousáč s vandráckou image si totiž na nic nehraje, on takhle opravdu žije.
Roy's Gang
***
Summertime Boy
Tracklist alba: Roy's Gang, Bring It On, Dog Gonna Play, In Peaceful Dreams, Summertime Boy, Swamp Dog, Sonic Soul Boogie, Right On Time, Barracuda '68, We Be Moving, Your Name, Heart Full Of Scars
Datum vydání: 23. 3. 2015
Slyšeno na Deezeru
Komentáře
Okomentovat