Bombino - Azel
Nové album nigerského kytaristy a zpěváka Bombina (vl. jménem Omara Moctar) vyšlo 1. dubna letošního roku - po třech letech od poslední (a dlužno říci vynikající) nahrávky Nomad. Na ní talentovaný hudebník spojil své síly s Danem Auerbachem z The Black Keys, jenž se ujal produkce a pomohl ji zpřístupnit širšímu publiku použitím nástrojů zcela netypických pro pouštní blues - lap steel kytary, vibrafonu a hammondek.
Bombino, letos šestatřicetiletý rodák z Tidene poblíž Agadezu, patří k rozsáhlé rodině tuarežských hudebníků. Z tohoto etnika pochází spousta více či méně známých a úspěšných kapel, z nichž mnohé pronikly do světa - namátkou můžeme uvést kupříkladu Tinariwen, Tamikrest či Terakaft, které koncertovaly také u nás. Všichni zpívají v jazyce tamashek, což komplikuje pochopení textů - pokud nemáte po ruce anglický překlad - a cyklické riffy přibližující magickou atmosféru Sahary mohou evropským uším po čase splývat. V jejich hře však existuje rozmanitost, melodičnost i originalita, vyžaduje jen pozornější poslech.
Moderní hudba Tuaregů, pro niž se všeobecně vžil poněkud nepřesný název pouštní blues (či tuarežské blues), je ovlivněna arabskou i západní hudbou. Většina dnešních představitelů tohoto žánru prošla uprchlickými tábory, kde se seznámili s pro ně do té doby nedostupným rockem a tradiční nástroje v jejich rukou nahradily elektrické kytary. Bombino patří k mladší generaci, v době tuarežského povstání byl dítětem a žil v exilu na pomezí Alžíru a Libye, později v Burkině Faso. V roce 2010 se vrátil do Agadezu a o rok později vydal stejnojmenné album produkované Ronem Wymanem. Wyman rovněž představil Bombina ve filmu Agadez, music and rebellion. Coby sólista se Bombino uvedl albem Agamgam v roce 2004, které je sestaveno z akustických nahrávek a obsahuje kromě vlastních písní i skladby jiných tuarežských hudebníků. Za víc než deset let pronikla jeho hudba daleko za hranice Sahary - alba Agadez i Nomad bodovaly v prestižních žebříčcích a Bombino si rovněž zahrál na světových hudebních festivalech po boku takových umělců, jako je kupříkladu Robert Plant.
Nové album Azel (mimochodem, je to název obce v Nigeru) vzniklo za spolupráce s Davem Longstrethem z Dirty Projectors v poklidném venkovském studiu Applehead (Woodstock, stát NY). Během nahrávání panovala uvolněná a přátelská atmosféra plná snahy o vzájemné pochopení - jak poznamenal Bombino v rozhovoru pro Rolling Stone. Výsledkem bylo, že mohl mnohem víc než na Nomadovi prosazovat své hudební vize. Aranžmá skladeb jsou přímočařejší, do popředí se opět dostává neklidná rytmika a úsečné riffy, které doplňuje melodická kytarová linka.
Bombino zde představuje spojení západoafrických hudebních tradic s vlivy, které na Saharu přišly zvenčí. Pohybuje se tak v rámci folku, blues, rocku, ale také reggae, jež s trochou ironie přejmenoval na "tuareggae". Nemůžeme ho přeslechnout ve skladbách Iwarangh (We must), Iyat Ninhay/Jaguar (A great desert i saw) a Timtar (Memories), v níž zpívá druhý hlas Mama "Mahassa" Walet Amoumine ze skupiny Tartit. Uslyšíte ji i v akustické Igmayagh Dum (My lover). V ostře kritické Akhar Zaman (This moment) si bere na mušku materialismus mladých Tuarégů, kteří odešli do Evropy a zapomínají na svou identitu a kulturu, Inar ( If you know the degree of my love for you) je akustickou drobnůstkou, které může kuriózně připomínat akustické Led Zeppelin. Bombino však jako své vzory uvádí především Marka Knopflera, Santanu a Jimiho Hendrixe, sám bývá také mnohdy uváděn jako "Santana z pouště". Viděla jsem ho před téměř třemi lety živě - jeho hra je vskutku virtuozní a když vidíte, s jakou lehkostí improvizuje, máte pocit, že se s kytarou snad už narodil.
Podobně jako jeho starší kolegové z Tinariwen či Tamikrest zpívá o tvrdé realitě svého národa, nechce být však pouze politicky orientovaným umělcem. Stejně zaujatě vykresluje přírodní obrazy, uvažuje o mezilidských vztazích a především - nebojí se posouvat tuarežskou hudbu stále kupředu.
Tracklist: Akhar Zaman, Iwaranagh, Inar, Tamiditine Tarhanam, Timtar, Iyat Ninhay/Jaguar, Ighmayagh, Ashuhada, Timidiwa, Naqqim Dagh Timshar
Partisan Records, 1. 4. 2016
Komentáře
Okomentovat