Milí vlastenci a odrodilci,

už téměř týden sleduji vaše články k tématu týdne Moje země. Objevilo se tady mnoho názorů mladých lidí, že nesnáší svou zemi a nejraději by se odstěhovali někam, kde pečení holubi sami létají do úst. Tyto země jsou v jejich očích třeba Anglie, USA, Francie, nebo Nový Zéland. Tam je prostě všechno hezčí a krásnější, než u nás.

Moji zlatí, ona sousedova kráva je vždycky lepší a dává více mléka. Stejně tak i sousedovo pole rodí větší brambory. Není všechno zlato, co se třpytí a ty krásné země, ve kterých byste chtěli žít, nejsou jako z pohlednic. Mají taky své problémy a starosti. Taky se tam musí pracovat a učit se, tak jako tady.

Chtěla jsem těmto nespokojencům říci jedno - pokud už v takhle mladém věku plivete na svou vlast, nechci vás vidět za pár let. Mládí by mělo být plné ideálů a chuti věci měnit, ne utíkat a myslet na vlastní pohodlí. Ono je jednoduché nadávat, ale horší je něco dělat, že jo.

Hrdost na Česko se u nás bohužel objevuje jen zřídka. Pravidlem bývá vítězství našich hokejistů - to se pak v lidech vzedme vlna vlastenectví. Ale běda reprezentantům, když medaili nedovezou - to je hned řečí, jak to měli udělat a jak jsou neschopní. Z hvězd, jindy oslavovaných, se jako mávnutím kouzelného proutku stanou outsideři.

Taková je už naše nátura - věčně ureptaní, filozofující pivní borci u uslintaného stolu v hospodě Na růžku.

Další věcí, na kterou bych chtěla poukázat, je hanobení češtiny. Už jsem o tomto nešvaru psala, ale neodpustím si znovu rýpnout. Mnoho z vás (ať už se řadíte mezi vlastence, či odrodilce) neumí psát. Klidně píšete Česko s malým č, o tvrdém a měkkém i ani nemluvě. Je ostuda, neumět pořádně vlastní jazyk a přitom se ohánět proslovy, jak milujete svou zem. A stejně tak je to ostuda pro ty, kteří plánují vzít do zaječích. Když nejste schopni se naučit česky, jak se chcete naučit pořádně cizí řeč? A hlavně mi, prosím, nepište, že na blogu je to jedno, že tam si můžete psát, jak chcete. Jak píšete právě tady, tím si o sobě budujete vizitku. Jednou se možná budete divit, až si otevřete internet a narazíte na své staré články, plné chyb.

Závěrem bych chtěla vzkázat všem, kterých se to týká: Všude dobře, doma nejlíp. Buďte rádi, že jste se narodili v relativně stabilní zemi s bohatou historií a krásnou přírodou, že máte všeho dostatek a nemusíte se starat o to, co bude zítra. Možná by neškodilo podívat se, jak to vypadá třeba v Mali, kde právě teď probíhá státní převrat, nebo v Iráku. Pak byste si třeba začali vážit toho, co máte doma.