Kde je pravda?

Když se to tak vezme, pravda je strašně relativní věc. Každý máme tu svoji a nedáme si ji vymluvit. Jediná absolutní pravda prostě neexistuje.

Co třeba příklad nedávné kauzy ACTA? Jedna pravda je, že kradení dat, hudby a fotek z internetu je stejně nelegální, jako krádež v obchodě. Internet představuje místo, kde se lže i krade ve velkém.

Druhá pravda zastupuje názor, že něčí práce je k dispozici všem zdarma - vždyť od čeho by jinak byly všechny ty servery s filmy a muzikou, kde si během krátké chvíle můžete stáhnout to, zač byste jinak museli vysolit těžké peníze. Všichni platíme za připojení k síti, všichni platíme za nosiče, na které si pak padělky vypálíme.

Ještě v nedávné minulosti někteří koumáci využívali možnosti nabalíkovat se na tom, že kopírovanou hudbu prodávali -jednoduše na vypálených cédéčkách. Seznamy kolovaly mezi lidem, nemajícím přístup k internetu a nakradená hudba posloužila k obohacení člověka, který neměl nic společného s její produkcí. On měl jen to štěstí, že se dostal k informacím, které ostatní neměli. Ale tohle byly jen malé ryby - padělatelé už jsou daleko zručnější a dovedou vám vyrobit nosič téměř k nerozeznání od pravého. Stejně tak, jako se vyrábí falešné značkové hadry, prodávané pak běžně v obchodech. A tady se točí těžké prachy, vážení.

Co je vlastně pravé a co ne? Kolikrát je velký problém to poznat. A teď si představte - většina lidí odsuzuje prodej falešných značek u oblečení a považuje to za prachsprosté okrádání. Když si ale stáhnou z internetu album s prací hudebníků, pro které je tvorba stejným druhem obživy, jako pro ně zaměstnání, ani nemrknou a je to naprosto normální. Vůbec nechci tvrdit, že jsem svatá a nikdy jsem neukradla tímto způsobem hudbu - ale nikdy jsem to nedělala za účelem obohacení se. Za naprosto běžné považuji, že si člověk stáhne něco k vlastnímu poslechu, aby pak třeba uvažoval o koupi legálního alba a podpořil tak práci muzikantů. A nebo zjistil, že mu stojí za to navštívit koncert dané kapely a tak ji podpořit ještě vydatněji.

Dneska se lidem ale nechce platit za něco, co můžou mít zdarma. S klidem si berou to, co se jim líbí. Ovšem speciálně tady na blogu se můžete u spousty článků a fotek setkat s výhružkami, co s vámi autor provede, pokud mu je bez jeho souhlasu ukradnete. Zdá se, že na svou práci jsme hákliví - běda vám, kdo mi ji sebere a bude bezostyšně vydávat za svou! Okamžitě vás nahlásím a váš blogísek bude nemilosrdně smazán z povrchu zemského! Takové hlášky se tu objevují hodně často a to u lidí, jejichž tvorba vzbuzuje jen shovívavý úsměv.

Není hezké se chlubit cizím peřím, to si všichni uvědomujeme a bereme jako nespravedlnost, pokud se to stane nám. Ale není ani hezké dělat z lidí kriminálníky jen proto, že si chtěli poslechnout pár písniček. A jen proto se jim nabourávat do soukromí. Zvlášť, když bohatí magnáti o své zisky nepřijdou a začínající kapely kvůli zákazu stahování nebudou o nic bohatší. Možná spíš naopak.

Ano - jen já a jen moje pravda je ta pravá, to je heslo, které hodně lidí uznává. Moje pravda a ti druzí ať se jdou vycpat.

Co je mi po nich, když z nich nic nemám - tenhle názor jsem včera slyšela ve vlaku cestou z Prahy, z koncertu Rise Against. Pronesla ho nějaká dívčina a tvářila se u toho velice vážně. "Nemám ráda lidi, ze kterých nic nemám, kteří pro mě nejsou užiteční a o jejichž přátelství nestojím", řekla doslova. Přeběhl mi mráz po zádech z toho, že takhle se na svět kolem sebe dívá většina lidí.

Možná by nebylo špatné starat se do budoucna o to, aby se lidi začali dívat trochu kolem sebe a ne jen na sebe a svoje potřeby. To bude ale asi těžká a nezáslužná práce.