Souboj mých dvou Já

Hele, co takhle napsat článek o nás? Furt tady jen hnípeš u počítače, tak by se čtenáři mohli dozvědět něco zajímavého...Třeba to, jaké mám s tebou trápení.

Ty a trápení? Trápení mám já s tebou. Pořád máš plnou pusu řečí o tom, co by se mělo udělat.

No tak to pozor! Kam narážíš? Snad ne na ta neumytá okna a pokažený vysavač? To je stejně všechno jen kvůli tobě. Kdybys mě nerozptylovala, dávno bych už měla všechno hotové.

Jen se nevymlouvej, lenochu. Vždyť já moc dobře vím, že jakmile ti dám volno, stejně zalezeš do peřin. Někdy mám pocit, že jsi medvěd Brtník.

Ale to je jen tím, jak jsem pořád utahaná. To víš, jaro..

Jo, jasně. Předtím to byla zima, tos byla zmrzlá, na podzim zase zmoklá a v létě je moc horko, viď? Ne ne, já ti říkám, ty jen líná seš, jako veš. Ha, dokonce se mi povedlo vymyslet rým, heč!

Nebuď tak krutá. Však víš, že v práci toho mám dost. To je samé - vyřidťe, zařiďte, umyjte, nakupte, poslouchejte, usmívejte se ... Jak bych pak měla být doma plná energie, to mi poraď.

Chceš radu? Jo, holka, na tu je pozdě. To ses mě měla ptát dřív. Teď už s tebou skoro nic nesvedu. Ale jednu radu ti přece jen dám - neber si všechno tak moc k srdci. Chápeš?

Nevím... myslíš, že bych měla být víc lehkovážná? Od toho jsi tu přeci ty.

Ale ne, prosím tě. Tobě aby člověk všechno věšel na nos. Já to myslela tak, že si nebudeš připouštět starosti druhých moc k tělu. Hlavně proto, že je nevyřešíš. Uvědom si to už konečně!

Aha. To se ti lehko řekne. Navíc, zrovna ty máš co mluvit. Ty zas celý den máš v hlavě jen to, co zase napíšeš na blog. Já to na tobě kolikrát vidím, že už zase přemýšlíš o nějaké blbině.

Tak hele, to zase prr. Takhle nemluv. Za prvé to nejsou žádné blbiny a za druhé, nemyslím na to celý den. To bys mě nesměla pořád deptat těmi svými nářky.

Důležité věci jsou pro tebe vždycky nepodstatné. Kdyby bylo na tobě, pustila bys z hlavy i to, že máš zaplatit byt. Ale takhle lístky na koncert, to si koupit nezapomeneš.

Jasně, to víš. Člověk by si měl přece především užívat, ne? Žijeme jen jednou a moc dobře víš, že muzika je moje láska.

Jasně, láska za všechny prachy. Koukni, sousedi si koupili nový koberec a ty všechny peníze rozfofruješ za cédéčka, koncerty a časopisy. Kdybys trochu přemýšlela, měla bys už i tu novou kuchyň.

Já?? To snad ty bys měla novou kuchyň, ne? Tvoje kuchyň mě totiž vůbec nezajímá. Mě úplně v klidu stačí ta stará. Na to moje vaření je pořád dost dobrá.

Aha, ty si asi nepamatuješ, jak jsi o Vánocích nadávala, když jsme spolu pekly perníky? Že je ta naše kuchyň dobrá tak akorát na vaření čaje.

No jo, ale to už bylo dávno. Stejně si většinou vařím jen čaj, tak co. A pivo se mi chladí v lednici...

No jó, zase si moc zvykáš pít. Teď se na sebe podívej. Potřebovala bys trochu shodit, nějak si přibrala za tu dobu, co jen chlemtáš pivo a cpeš se sušenkama. Koukni se do kteréhokoliv časopisu - všude máš návod, jak zhubnout. Ale to by se muselo chtít, co?

Hm. Ale víš co, já na to kašlu. Jsou důležitější věci na světě...

Jo, jasně. Třeba kdy vyšlo které album, jaká písnička je nejlepší a co právě dělá Robert Plant, že??

Nech toho, říkám ti to po dobrém. Co jsem ti udělala, že se do mě tak navážíš? To, že mě baví psaní, není přece nic špatného. A Robert Plant - na toho mi nesahej, buď tak laskavá.

Psaní, pořád to tvoje psaní. Kdybys z toho aspoň něco měla, když už u toho strávíš tolik času.

Já z toho mám radost. To jen ty pořád myslíš na peníze.

Někdo musí být ten zodpovědný. Kdyby bylo na tobě, asi bys žila ze vzduchu, ne? Ach Bože, přestaň už konečně snít a vrať se zpátky na zem!

Kdyby bylo na mě, asi bych žila z hudby. Jenže ty mi to nechceš dovolit. Pořád mě podceňuješ a já si teď vůbec nevěřím. Kolikrát přemýšlím, jestli to moje psaní vůbec stojí za to.

Teď jsi uhodila hřebík na hlavičku! Jasně, že o tom přemýšlíš. Kdyby sis byla jistá, že to má smysl, tak bys neposlouchala moje řeči. Pochybuješ o sobě, holčičko. To je znamení, že by ses měla nad sebou zamyslet a pustit se do pořádné práce. Jako já...

Dej už mi svátek. Kdybych o sobě nepochybovala, tak bych se nemohla zlepšovat, víš? Buď ráda, že mě máš, vždyť beze mě bys byla jen nudná ženská. Bez radosti ze života. Jen si vzpomeň, jak to bylo pěkné, když jsme spolu byly na koncertě.

To myslíš teď v Praze? Kdybychom tam nejely, tak ušetříme nejmíň dva tácy! A ještě ta mačkanice - měla jsem pocit, že tam padnu! To mi tak stálo za ty prachy.

Ale, ale. Jen se nečerti. Řekni, kdy se nám zase poštěstí někam si spolu vyrazit?

No jo, máš recht. Měly bychom už konečně dojít k nějakému kompromisu. Já přestanu remcat a ty trochu ubereš ve svém snění a zapojíš se do života, co říkáš?

Zkusím to. Vždyť musíme být rády, že se máme, ne? Představ si, že bys byla sama samotinká, jaká by to byla nuda.

Jasně. A teď už toho nechme - já se půjdu natáhnout a ty zatím přemýšlej, co si zítra uvaříme k obědu.