Colours of Ostrava 2015 - den třetí
Sobota byl den poměrně velkých hudebních rozporů i překvapení, které jsem ani nečekala. Ale pěkně popořádku... Na úvod jsme si s Jirkou jeli každý to své - on se s kamarádem, který si koupil jednodenní vstupenku kvůli Rudimental, šel nejprve podívat na The Dumplings na jednu z menších scén pod Vysokou pecí, já zamířila opět do Gongu. Tam měl totiž vystoupit Faiz Ali Faiz, na nějž jsem byla zvědava a jenž nakonec splnil má očekávání.
Faiz Ali Faiz pochází ze sedmé generace pákistánských hudebníků a zpěváků qawwali, což je hudební odvětví súfismu. Jde o jednu z mystických odnoží islámu, která usiluje o navázání kontaktu s Bohem skrze extatické hudební vytržení. Faiz Ali Faiz začal profesionální pěveckou kariéru se sborem v roce 1978, kdy mu bylo šestnáct let. Mezi jeho hlavní vzory patří slavný a dnes už nežijící pěvec qawwali Nusrat Fateh Ali Khan, jenž tento jedinečný styl představil celému světu a za pomoci Petera Gabriela s ním opanoval koncertní pódia a pronikl i do filmu. Qawwali vyžaduje od zpěváka nejen velký hlasový rozsah a cit pro hudbu, ale především schopnost uvést posluchače k vytržení, a pak je navrátit zpět do reality. Neméně důležitým posláním této posvátné zhudebněné poezie je šíření míru a lásky mezi lidmi.
V Gongu tento umělec vystoupil v doprovodu dalších pěti zpěváků a společně svými hlasy vytvořili velmi zvláštní a až mystickou atmosféru. Doslova mě hypnotizovali a asi to byl jeden z mála koncertů, kdy jsem byla ráda, že sedím. I když člověk nerozumí tomu, co zpívají, přesto to byl jedinečný zážitek. Závěrečná Mustt, Mustt z pera Nusrata Ali Fakeh Khana mě velmi potěšila, protože tuhle skladbu znám v podání Kiran Ahluwalia. Ta ji před čtyřmi lety nahrála spolu s Tinariwen na své album Aam Zameen: Common Ground, které produkoval Justin Adams...
***
***
Jirka zatím s kámošem naslouchali elekro-popové hudbě polských Dumplings s mladinkou, tepve sedmnáctiletou zpěvačkou Justynou Święs a o rok starším multiinstrumentalistou Kubou Karasem. Charakterizovali ji jako poslechovku s experimentálním nádechem a myslím, že je tohle původně neplánované vystoupení nezklamalo. Všichni jsme se pak měli sejít na Drive stage, kde jsme se ovšem jako už tradičně minuli - chtěli jsme se totiž podívat na "holky", tedy na Sallie Ford, ale nebyl čas na celý koncert. Kluci tedy viděli první polovinu a já tu druhou...:-) Holky měly na Drive stage plno a lidi to rozjeli - ještě aby ne, jejich energické vypalovačky k tomu přímo vybízí. Škoda jen, že jsem tento koncert nestihla celý. Ale to je daň festivalu, všechno člověk neuvidí a rozdvojit se nelze.
Na hlavní scéně už mi kluci drželi místo v první řadě, protože za krátký čas měl začít koncert rockové kapely Augustines. Rocku je na Colours jako šafránu, takže jsem touto možností nepohrdla a nakonec se to ukázalo jako velmi dobrá volba a jedno z velkých překvapení (alespoň pro mě). Augustines jsou poměrně mladou kapelou - debutové album Rise Ye Sunken Ships jim vyšlo v roce 2011. Tuto desku poznamenala osobní tragédie kytaristy a zpěváka Billyho McCarthy - v té době totiž jeho duševně nemocná matka a bratr spáchali sebevraždu, což se částečně odrazilo v jejích textech i celkové atmosféře. Na Colours Augustines přivezli loňské velmi dobře přijaté eponymní album.
Nothing To Lose But Your Head - tuhle taky hráli...
Hymnické a zpěvné hity kapely připomínají trochu U2, ale nedá se říct, že by se za každou cenu snažili být jejich kopií. Co ale na tomto koncertě převládlo především, byla výborná komunikace kapely s publikem a jejich až odzbrojující upřímnost. Takové nasazení se hned tak nevidí, a tak když si na konci Billy padl do náručí s basákem Ericem Sandersonem, nevyznělo to jako prázdné gesto. Koncert úžasný a s velkým srdcem. Už jsou v mém přehrávači a určitě je vřele doporučím dál.
***
***
***
Bubeník se jmenuje Rob Allen
Po skončení koncertu to vůbec nevypadalo, že by se lidi chtěli někam přemístit - naopak. Ano, ano, nakonec jsem se nechala zlákat na Rudimental, takže jsem držela tři místa, zatímco kluci odešli pro občerstvení. Měla jsem co dělat, abych je uhájila, protože lidí vražedně přibývalo. Byla jsem zvědava, co nám Rudimental předvedou - i když bych si je z alba neposlechla, ale říkala jsem si, že vystoupení by nemuselo být vůbec špatné.
***
***
A jaké to tedy bylo? Vzhledem k skvělým místům přímo u pódia a přítomnosti rozjuchaného kotle okolo to na mě působilo pozitivně. Hudebně není o co stát, ale jako odreagování po náročných třech dnech fajn. A pak už byl čas pomalu všechno vstřebávat u piva v nádherně osvětleném areálu...
Komentáře
Okomentovat