DVD Irvine At Meadows

Z období let 1994 - 1999, kdy se znovu spojili pánové Page a Plant, nám kromě dvou vynikajících alb zůstalo také DVD No Quarter, oživující písně Led Zeppelin v novém hávu. Pro ty, co by chtěli ještě větší porci muziky těchto dvou skvělých hudebníků, je tady možnost opatřit si další DVD - Live At Irvine Meadows.

Nejde o oficiální záznam, který by byl ošetřen pečetí Jimmyho Page, jako tomu je u No Quarter. Koncert v kaliforském Irvine 3. října 1995 byl vydán společností Woodstock Tapes a i když kvalita zvuku je vynikající, obrazově trochu pokulhává. Zejména působí rušivě logo Woodstock v levém horním rohu obrazovky, pak také obrazová sekvence v písni No Quarter, která je stvořena ze záběrů z Walesu a psychedelických barevných obrazců - ale pro tyto záběry nevidíme, co se děje na pódiu. Obraz celkově není úplně jasný a při větším rozlišení jsou slabě vidět kostičky, což by se u oficiálního vydání nestalo. Ale dost kritiky obrazu, přes všechny tyhle malé mouchy to DVD stojí sakra za to.

Kapela kolem obou muzikantů je v tomto složení: charismatický Charlie Jones na basu a baskytaru, sympaťák a stále usměvavý nadšenec Michael Lee na bicí, záhadný mnich Porl Thomson (kterému záhadně změnili na obalu jméno na Paul) hraje na kytaru, mandolinu a banjo, Phil Andrews na keyboards, Jim Sutherland na bodhram a hurdy-gurdy man Nigel Eaton na niněru. Orientální atmosféru obstarají The Egyptian Pharaos a další barvy přidá londýnský symfonický orchestr.

---

Ten říjnový večer v Irvine byl plný nadšení a syrové hry, bez zbytečných kudrlinek. Robert je ve výborné náladě a kondici, rozdává úsměvy, tančí s mikrofonem, je vidět, že si to fakt užívá. Jimmy provádí svá kouzla, předvádí obvykle zarputilé grimasy a gesta, tak jak ho známe z koncertů Led Zeppelin.

Úvodní písní je Wanton Song, kterou jen tak pro zajímavost Led Zeppelin nikdy nehráli živě. Tady je vidět s jakou vervou se do ní pustili a fakt se jim to moc povedlo. Následuje kratičká sekvence z Bring It On Home - jen něco přes minutu trvající a píseň vplouvá do poklidných vod Ramble On. Ovšem ty se vzápětí rozbouří, nejen neustálým nadšeným křikem fanoušků, ale též památným riffem, doprovázeným bouřlivou hrou na bicí. Michael Lee sice není John Bonham, ale moje srdce si získal svým opravdovým nadšením, při kterém je vidět, jakou má nelíčenou radost a požitek, že je součástí tak úžasného projektu.

Při Thank You je dobrá nálada takřka hmatatelná. Jimmy zahraje opravdu působivé sólo, Robert tančí s tamburínou a z jeho projevu čiší radost každým coulem. Myslím, že se povedla ještě víc, než na Unledded (No Quarter). Pak následuje No Quarter. Jak už jsem psala v úvodu, vadí tam absence koncertních záběrů, možná je to úmysl, možná byl právě u této písně nějaký problém s obrazem. Oproti Unledded je tahle verze o hodně psychedeličtější a méně učesaná- syrově znějící kytara s motivy z White Summer, do toho magický vokál - působí to opravdu sugestivně.

Následuje akustická hymna třetího alba Led Zeppelin - That's The Way. Překrásná skladba, ale přesto si myslím, že tady není nijak výjimečně jiná, lepší. Je prostě výborně zahraná, jako vždy.

Za aplausu diváků je na pódium Robertem uveden hurdy-gurdy man, Mr Nigel Eaton, který obstará předehru ke Gallows Pole. Jeho sólo už jsem tady kdysi dávala k dobru v souvislosti s článkem, věnovaným právě jemu. Můžete si ho připomenout zde.

Gallows Pole, to je písnička, pro kterou mám slabost. Projevuje se to tak, že ji miluju na každém koncertě. Tady je závratně rychlá, s údernými bicími, uhánějící po kostrbaté polní cestě až k šibenici.

Koncert pokračuje přes Since I've Been Loving You - tradiční bluesová krása, The Song Remains The Same, toho průvodce světem, při kterém Jimmy zběsile lítá po pódiu a předvádí své kytarové figury, zbytek kapely s přehledem drží rytmus a Robert ve vypjatých pasážích téměř ztrácí hlas.

Pak následuje představení kapely a další písnička je uvedena jako "Song of Hope". Samozřejmě nejde o Stairway.. je to Going to California. Tady je Jimmyho akustika podpořena smyčci. Mrazení v zádech, slzy v očích, co bych k tomu víc mohla říct - to jsou samozřejmě moje pocity, ne protagonistů. Jo a když se zadíváte na detail Jimmyho hry na kytaru, uvidíte kapičky potu, které mu doslova čůrkem stékají z vlasů a obličeje.

A zůstaneme v slzavém údolí, protože přichází Baby I'm Gonna Leave You. Když ji teď poslouchám, vzpomenu si na slova Kiki, která ji označila jako spolehlivě zrychlující srdeční rytmus. Samozřejmě myslela originál, ale tahle verze se smyčcovým orchestrem a dojemným Robertovým zpěvem...ta dokáže taky hodně chytit na tom pravém (trochu nalevo) místě.

A teď už se přemístíme s Přáteli do Orientu. Friends se rozjíždí pozvolna a gradují k velkému finále. Four Sticks, opět s egyptským orchestrem, se v podstatě příliš neodlišuje od verze na Unledded. Marocké bubínky, kvílící smyčce, orientální linky se ženou jako lavina, do toho Plantův znepokojivý vokál, který buduje přesvědčivé napětí. To je prolomeno až vřelou reakcí publika.

Téměř dvacetiminutová Whole Lotta Love vás určitě překvapí nejen svou délkou, nebo šamanským rituálem Jimmyho s thereminem. Svým provedením se zpočátku přibližuje tomu z Knebworthu z roku 1979, ale je daleko víc psychedelická. Medley je oproti bývalým zvyklostem vkládat do něj staré rokenrolové fláky složeno z písní Ya Ya, What Is and What Should Never Bee, Break on Through a Dazed and Confused. Což jsou vlastně už taky staré fláky...

In The Evening má netradiční úvod s bubínky, pak přidanými smyčci a nadpozemsky znějícím vokálem Roberta. (pozor, je tam malá technická chybka, na začátku se zvuk lehce zaškobrtne)

Pak už se rozjíždí - zpočátku poněkud nepřehledně a skřípavě, než nabyde sebevědomí.

Ale půjdeme do úplného finále a tím není nic jiného, než Kashmir. Tato skladba, nabitá energií a radostí, tento předlouhý a legendární hudební výlet, uzavírá celý koncert.

Věřím tomu, že fanoušci hudby Roberta Planta a Jimmyho Page (schválně nepíšu fanoušci Led Zeppelin, protože ti by na tom možná spíš hledali mouchy) budou tímto DVD nadšeni. Je to moc hezký výlet na koncert, který už se nám dneska nepoštěstí vidět naživo. Škoda, že Jimmy neprovedl remastering, abychom se na tohle dílo mohli podívat v bezchybné kvalitě. I tak ale myslím, že tohle je cenný kousek do sbírky každého fanouška.

A pokud byste si chtěli tohle DVD objednat, tak třeba tady.

Závěrem ještě přidám píseň:

Whole Lotta Love 1. část

2. část