Fat Lip

Už si při vybírání videa k článku na středeční téma připadám jako hledač pokladů. A je mi jasné, že:

za prvé: s takovouhle si tady za chvíli nastěhuji všechna videa z Youtube

za druhé: tohle počínání je trochu dětinské

za třetí: asi málokdo z vás je z toho odvázaný jako já

a za čtvrté: jednou s tím budu muset seknout, jinak se z toho zblázním. Ale teď ještě ne.

Dneska jsem tedy z hlubin internetu vytáhla song z prvního sólového alba Roberta Planta Pictures At Eleven. To album bylo posledním, které Robert vydal pod firmou Swan Song a vyšlo v červnu 1982. Píseň se jmenuje Fat Lip a je dílem Roberta Planta, Robbieho Blunta(kytara) a Jezze Woodroffa(klávesy). Na bubny si v ní zahrál Phil Collins. 

Prolínají se v ní lehké klávesové melodie s temnějším zvukem Bluntovy kytary, to celé je podbarveno stabilním a poněkud jednotvárným zvukem bicících a co se týče zpěvu, je to prostě Plant, tak jak ho známe - vypjatý, emocemi překypující hlas, jasně rozpoznatelný mezi tisíci dalších. Tak si to třeba poslechněte, jak chcete. 

Ještě jsem vám chtěla říct, že v prosincovém čísle časopisu Rock&Pop bude plakát Led Zeppelin, neřeknu vám, jaký, ale bude, to už je jisté. Takže jestli byste o něj měli zájem, tak se počátkem měsíce po R&P určitě podívejte. A závěrem bych chtěla dnešní písničku věnovat vzpomínce na Freddieho Mercuryho, který přesně před devatenácti lety zemřel. Myslím, že mu určitě nebude vadit, když mu jeho kámoš Robert zazpívá - vždyť nakonec ti dva jsou považováni svorně za nejlepší rockové zpěváky všech dob, jen si občas prohodí místa v různých anketách.