Zajímavé hudební příběhy - Tanya Tagaq
Je na řadě další z příběhů world music a dnes to bude hudba opravdu netradiční. Ono snad nejde ani tak o hudbu, jako právě o hlas. Možná ani ne tak o hlas, jako o způsob, jakým s ním dotyčná osoba zachází. Možná to ani není lidský hlas, možná pochází odněkud z jiné planety. Přesně tohle si můžete pomyslet po poslechu kanadské Inuitky Tanyi Tagaq.
Na setkání s ní rozhodně nezapomenete. Z hrdla se jí dere bručení, chrochtání, ječení, zběsilé rytmické dýchání, pronikavý nářek, mrazivé šeptání nebo cokoli zvířecího, nelidského a vy se při poslechu instinktivně krčíte. Její koncerty vyplavují na povrch pocity, které v sobě instinktivně potlačujeme. Dokážou přivést posluchače v úžas nad tím, co tahle zdánlivě křehce působící žena dokáže ze svého hrdla vyloudit a jak to celé představení dokáže zapůsobit na jeho emoce.
Můžeme hovořit o totální vokální improvizaci, vyplavování emocí, kdy se člověk ocitá mimo své tělo, o animistickém vzývání zvířecích duchů nebo návratu k jazyku pravěkých lovců a budeme mít pravdu, avšak jen napůl. Jde o součást tradiční inuitské hry katajjaq, jakéhosi souboje, kdy inuitské ženy už staletí nahrazují zbraně hrdelním zpěvem. Stojí proti sobě, tváří v tvář, drží se za ramena a vydávají neuvěřitelné zvuky, sípají jako divoké husy, vymýšlejí si slova, zpívají, snaží se jedna druhou trumfnout v nápaditosti, vytrhnout z rytmu a ž do chvíle, kdy to jedna z nich vzdá a ztratí se ve zvukovém koloritu - a tím prohraje. Tanya zastupuje na svých koncertech obě, o to zní neuvěřitelněji.
Katajjaq vznikl kdysi dávno mezi ženami, když vyráběly ve stanech obleky z kůží na zimu. A že v Nunavutu (to je země, ze které Tanya pochází, v překladu to znamená Naše země) bývají zimy pořádně drsné. Venku může být klidně mínus padesát stupňů i víc, tato oblast patří k nejchladnějším obydleným oblastem na zemi (prům. roční teplota na jednom místě, Eurece, dosahuje -19,7 stupňů C). Ženy si touto hrou zpříjemňovaly náročnou práci, při které byly odříznuty od života, zatímco jejich muži v mrazu lovili zvěř.
Soutěživý katajjaq představuje tradiční hrdelní způsob zpěvu Inuitů - vedle epických písní, doprovázených bubny a tanci, symbol jejich hudby. Je velmi starý, odpověď na to, jak, vám nikdo nedá. Soupeřky tahají zvuky snad z paty, možná jako břichomluvci z útrob; vědomí toho, že Inuité věří, že duše všech tvorů přebývá v močovém měchýři, také leccos naznačuje. Tanya dokonce zpočátku šokovaným Evropanům vysvětlila, že zpívá dělohou. Ve skutečnosti jde o kombinaci tvoření zvuku v hrdle s hlubokým dýcháním, procházejícím bránicí a nosem. Výsledkem je neuvěřitelně pestrá paleta zvuků, zahrnující odříkávání starobylých slov, jmen předků, zvířat a božstev, má blízko k šamanským obřadům a nezřídka zde ženy zahrnují také melodie oblíbených ukolébavek, protože mámy někdy provozovaly katajjaq pro pobavení, nebo spíš postrašení dětí před spaním.
Podle vysvětlení Tanyi se zpěv mění s náladou, ve které se zrovna nachází. Člověk prostě vezme všechno, co ten den prožil, co ho potěšilo, naštvalo nebo omámilo a vypustí to ze sebe. Když je den dobrý, odhalení přichází až na dřeň a zní to úplně jinak, než když je všechno kolem zamračené. V tom případě z ní vychází agresivní zvuky pekla, které, jak Tanya říká, jí navozuje městské prostředí. Je v tom logika - v místě, odkud pochází, se všichni znají a všechno o sobě ví a na koncertech se setkává tváří v tvář neznámým lidem. V katajjaqu šlo původně také o soupeření s "cizím" - se zvukem řek, skřípotem ledu a skučením větru - zkrátka se vším, co kolem sebe lidé slyšeli před příchodem civilizace.
Tanya Tagaq se narodila v roce 1977 v Cambridge Bay na jižním pobřeží Victoria Island. Její matka je Inuitka a otec Kanaďan. K hudebním kořenům se dostala podvědomě, cítila, že o něčem ze své
minulosti ani netuší. Během studia na Nova Scotia College of Art and Design Univerzity jí matka poslala v balíčku nahrávky katajjaqu a Tanya si uvědomila, že podobné písně slýchávala v dětství. Při jejich poslechu se jí začalo stýskat po domově.
Začala se sama učit. Protože nebyl nablízku nikdo, s kým by si mohla zkoušet vokální souboje, vymyslela si svou vlastní techniku.
Po roce se s kamarádem jen tak pro zábavu přihlásila do soutěže, kterou pořádalo místní rádio. Tam je uslyšeli lidé z festivalu Yellowknife a zařadili do programu. Následovaly další akce a když Tanya přijela vystavovat své obrazy na Great Northern Arts Festival, dozvěděla se, že se organizátorům nedostává hudebníků. Souhlasila se sólovým vystoupením, prvním v životě... Koncert zaznamenali dva islandští filmaři a nenechali si to pro sebe. Vše v roce 2001 vyústilo ve společné světové turné se zpěvačkou Bjork. Tanya zpívá také na jejím experimentálním albu Medulla.
Odtud pak cesty vedly k soundtracku filmu Drawing Restraint 9 režiséra Matthewa Barneye. Ten prý o ní prohlásil: "Slyším vrčení z nejhlubší jeskyně, co si jen dokážu představit. Početnou dada kapelu,
zakletou uvnitř drobného těla. Zvuky neočekávané od lidské bytosti."
V Evropě koncertuje Tanya úspěšně od roku 2003, kdy se také objevila v Praze. To už byla provdaná za baskického hráče na txalapartu Felipe Ugarteho, s jehož bratren Imanolem a Oliverem Schroerem natočila album Iluani Erren(2004). Na dalším albu Sinaa (2005) je nekonvenční přístup Tanyi sklouben s elektronikou, s vícenásobným vrstvením vokálů a také účastí Bjork, která se za doprovodu klavíru ve skladbě Ancestors pouští s Tanyou do provokativní improvizace.
V roce 2008 vystupovala Tanya s newyorským avantgardním smyčcovým kvartetem Kronos Quartet, společně představili kompozici Nunavut, s níž se vydali napříč Spojenými státy a skončili v newyorské Carnegie Hall.
V témže roce vyšlo i album Auk na kterém hostoval i Mike Patton z Faith No More.
V roce 2008 byla Tanya Tagaq hostem ostravského hudebního svátku Colours of Ostrava. Byla jednou z těch, kteří si srdce obecenstva získali doslova bezezbytku. Naprosté odevzdání se emocím a přijímání jich publikem vzbudilo zvláštní reakce. Došlo i na slzy.
Tak pokud se nebojíte, můžete si pustit jeden záznam z letošního festivalu Womad. A pokud vás to neodradí, ba naopak, budete chtít slyšet víc, pak tady mám ještě jednu live ukázku. Pamatujte ale, že zprostředkovaně přes malé video jsou emoce těžko sdělitelné. I tak jsem ale měla z poslechu husí kůži. Doporučuji si do konce poslechnout hlavně tu první. Neskutečné...
zdroj obrazu - jedno z děl Tanyi.
***
Komentáře
Okomentovat