Jak se dělá čaj - Tea For One (Tokyo 1996)

Dneska jsem se chtěla kromě písničky na dobrou noc věnovat takovému trošku tradičně netradičnímu tématu a tím je čaj. Nemyslím tím teď té směsi, prodávané v sáčcích pod názvem Ovocný nebo Pigi. Sáčky mají sice tu výhodu, že příprava nápoje z nich nedá žádnou práci a nezabere skoro žádný čas. Ale je to vlastně taková instantní čajová polévka - rychlá, ale chutí se jen málo přibližující té domácí.

Občas není špatné si místo této rychlé polévky udělat opravdový čaj se vším všudy. Je k tomu ale třeba si opravdu udělat pohodu a nespěchat, protože spěch při přípravě správného čaje není na místě. Třeba příprava takového tuaréžského čaje, to je obřad, který může trvat velmi dlouho. Než se čaj udělá, můžou si přátelé zatím popovídat.

Do nedávna jsem žila ve sladké nevědomosti, že jsem ochutnala pravý čaj Tuarégů. Mám doma totiž nejen nádobí na jeho přípravu - to jest konvičku a malé zdobené skleničky, ale i směs sypaného zeleného čaje s mátou nana - to vše se prodává v jednom nejmenovaném obchůdku pod názvem Tuarég. Čaj se pije slazený, je mnohem lepší si ho přisladit třtinovým cukrem, a může se udělat i vícekrát do jednoho základu.

Nedávno, když jsem objevila stránky o Tuarézích - díky jejich autorce - jsem se dozvěděla, jak to s tou přípravou vlastně je. Tak vám tady ve zkratce napíšu, jak to celé probíhá. A jen co budu mít vhodnou příležitost, tak si ho zkusím podle návodu udělat.

Takže - nejprve se do konvičky nasypou lístky zeleného čaje, zalijí se vodou a dají vařit. Tuarégové ho sice vaří na uhlících, ale my se budeme muset spokojit se sporákem. Jen co se začne voda vařit, odstavíme nádobku z ohně a nasypeme do ní cukr. Pak vezmeme skleničku a zvysoka do ní nalijeme čaj, který vzápětí zase zvysoka nalijeme zpátky do konvičky. To celé se opakuje desetkrát. Má to význam z důvodu dokonalého promíchání čaje s cukrem a také napěnění a provzdušnění čaje. Teprve po důkladném rozpuštění cukru je napěněný čaj nalit do skleniček (opět zvysoka) a připraven k pití. Stejným způsobem připravíme i druhý a třetí nálev.

No a já ho samozřejmě připravovala tak, že jsem prostě ty lístky zalila vařící vodou a nechala vyluhovat a pak osladila. Takže žádná pěna, žádné promíchávání, žádný obřad.

Na závěr tohoto čajového článku bych vám nabídla čajovou písničku. Jak jinak než Tea For One. A zdá se mi, že i já si budu muset to svoje tea vypít one. Ledaže byste si ho dali se mnou. Ať vám chutná.