Jedenáct otázek od Ježurky

Před pár dny mě oslovila blogerka Ježurka, abych se zúčastnila jejího projektu Jedenáct. Chvilku jsem váhala, jestli se to pro mě hodí, ale nakonec jsem se s odpověďmi nějak poprala. Říkám si, že je to zase možnost, jak vám dovolit nahlédnout mi do svědomí.

---

1. Tvé oblíbené jídlo?

Jím ráda, takže mám obavy, abych některé své oblíbené jídlo neurazila tím, že se neobjeví v mém seznamu. Obecně mám ráda českou klasiku, ale nebráním se ani ochutnávkám z cizokrajné kuchyně. Po mém pobytu v Maroku musím mezi svá oblíbená zařadit tajine a kuskus. A ještě prozradím, že jsem masožravec.

2. Raději dům nebo byt?

Tato otázka je ošemetná a připadám si trochu jako zpovídaná celebrita.:-) Celý život jsem strávila v bytě, takže hlasuji pro byt. Proč, to vysvětlím.

Jsem totiž pohodlná osoba. Nebaví mě hrabat se v hlíně, nebaví mě myslet na to, co je třeba opravit, připravit, udělat. Pokud je člověk vlastníkem nemovitosti, zákonitě tyto problémy musí řešit. Navíc barák chce chlapa, kterého nemám. Je sice fajn mít své soukromí a neslyšet za zdí, jak soused splachuje na záchodě, ale v bytě odpadají problémy s tím, že je třeba opravit střecha, nebo vyměnit okna. Takže proto byt. Ale kdybych si mohla ještě vymýšlet, byl by to byt v nějakém starším domě - ne takový ten typizovaný v paneláku s umakartovým jádrem a plechovou kuchyní.

3. A kde? Ve městě, nebo na venkově?

Vzhledem k tomu, že hlasuji pro byt, je to asi jasné. Rozhodně město! Už jen pro možnost většího kulturního vyžití, větší pracovní příležitosti, lepší dopravu a dostupnost služeb. Venkov mám ráda a rozhodně bych dokázala nějaký čas žít i třeba v nějaké malé vísce, ale jen dočasně.

4. Když se řekne Vánoce...

představím si těšení, setkávání, hezky ozdobený stromek a vůni - tu neopakovatelnou vůni vanilky, skořice, medu a jehličí. Mám ráda klasické české Vánoce, každý rok se snažím udělat pěknou atmosféru a taky radost. Co mi vadí, to je předvánoční shon, ke kterému nás ponoukají obchodníci už v září. A nesnáším implantaci amerických (dříve ruských) zvyků do našich podmínek. Santa Klaus v obchodních domech a katalogy, plné zbytečných krámů, mě opravdu nechávají chladnou. Nepředstavuji si Vánoce jako příležitost k plenění obchodů a nákupů dárků za každou cenu.

5. Kam by ses ráda podívala?

Moc ráda bych cestovala, je to můj sen. Jednu z mých vysněných zemí jsem před nedávnem navštívila, byla jsem dva týdny v Maroku. Chtěla bych se někdy podívat do Mali, což je zatím takové nesplnitelné přání - nejen z důvodů finančních, ale taky pro situaci, která tam panuje.

Někdy bych se ráda dostala do Nepálu - láká mě poznávat naprosto odlišnou kulturu, a také bych ráda viděla nejvyšší hory světa. Kdybych měla volit z těch dostupnějších destinací, jela bych do Anglie. Tamější krajina i památky - to je přece krása!

6. Chtěla bys něco změnit v životě?

Chtěla bych změnit sebe. Ale když se mi to nepodařilo za těch třiačtyřicet let, co jsem na světě, tak o tom do budoucna pochybuji. I když - nikdy neříkej nikdy.

7. Proč jsi začala blogovat?

Tak to je lehká otázka! Původně jsem chtěla ventilovat svou velkou lásku k hudbě Roberta Planta, tak jsem požádala svého (tehdy čtrnáctiletého) syna, aby mi blog založil. Psali jsme na něj střídavě oba - zpočátku se blog opravdu věnoval jen R. Plantovi a všemu, co se kolem něj děje. Měl výhodu, že jsme jediní na celém blog.cz. Jenže tato výhoda má i úskalí - v podstatě se našlo jen velmi málo lidí, které by to zajímalo.

Přesto jsem se nevzdala a postupně rozšiřovala blog o své poznatky a postřehy ze světa mé oblíbené hudby - samozřejmě hlavním tématem zůstával Robert Plant a Led Zeppelin. A postupem času tu začaly přibývat i mé osobní názory, básně, články na téma a podobně.

Syn už je dospělý, takže jsem momentálně jediným tvůrcem těchto stránek. Blog mě naučil pracovat s počítačem, donutil mě k pochopení pro mě do té doby "složitých" úkonů a jsem ráda, že jsem jeho prostřednictvím našla pár spřízněných duší. Zůstává nadále mou zálibou, koníčkem a odreagováním.

8. Jsi nákupní typ?

Haha... Nejsem. Abych to upřesnila - moje práce se točí okolo péče o staré lidi. Mým úkolem je postarat se o jejich domácnost, a také samozřejmě o jejich pohodu a o ně samotné. Součástí péče o domácnost jsou také nákupy. Takže si umíte představit, že po šichtě, kdy nakupuji třeba osmi lidem, mě už nebaví nakupovat sobě.

Nakupuji v podstatě jen to, co nutně potřebuji a nesnáším supermarkety. Jediné, za co jsem schopna utrácet bez výčitek, je muzika a knihy.

9. Co bys udělala, kdybys vyhrála milion?

Nejdřív bych musela hrát... Nevěřím na zázračná zbohatnutí a ani si nepřeji mít hodně peněz. Peníze jsou starosti a člověk se díky nim mění k horšímu.

Milion v dnešní době samozřejmě není žádná závratná částka. Čistě teoreticky - kdybych ho měla, rozdělila bych dvě třetiny svým dětem, abych jim trochu pomohla do života. Poslední třetinu bych použila k cestování, něco bych odložila a trochu si upravila bydlení. A asi bych uvažovala o tom, že adoptuji na dálku nějaké dítě.

10. Chtěla bys znovu chodit do školy?

Proč ne? Do začátku by stačilo, kdybych se dokopala do nějakého kurzu angličtiny.

11. Máš ráda naše české písničky, nebo raději cizí?

Myslím, že je vidět tu na blogu, že raději cizí. Vybírám si, co chci poslouchat. Mám ráda hudbu, která má duši a vyznění, která mě osloví a něco mi dá. Důležitá je pro mě atmosféra písní, a pak je jedno, jestli rozumím doslova textu, či nikoliv.

Miluji Roberta Planta a Led Zeppelin, ale neomezuji se pouze na tyto dva interprety. Stejně tak si ráda poslechnu blues z Mali a vůbec bluesová hudba se mi hodně líbí. Tedy i staří bluesmani od Mississippi.

V posledních letech jsem se hodně odpoutala od tradičních žánrů a zaposlouchala se do world music, jež skýtá nejrůznější překvapení. Objevila jsem řadu kapel, co u nás nejsou tak známé, ale dělají skvělou hudbu. Za to vděčím hlavně festivalu Colours of Ostrava, který každoročně navštěvuji a vždy mi rozšíří obzory nějakým zajímavým a neznámým interpretem.

Co se týče českých písní, mám v oblibě spíš starší muziku. Blue Effect, Vladimír Mišík, Roman Dragoun, Karel Kryl a další. Líbí se mi také texty a hudba bratří Ebenů.

Nesnáším uměle vytvářené hvězdy na poli pop music. Při poslechu jalových melodií a zkreslených hlasů mi naskakuje husí kůže a otevírá se kudla v kapse. Nejhorší je, že dnes nás média krmí především tím odpadem a brakem, který člověku nemůže nic dát a po němž za pár let pes neštěkne. Pro mě je cenná muzika, co oslovuje generace lidí a i po kupříkladu dvaceti, třiceti letech má co nabídnout.

Tak doufám, že jsem vás neunudila a kdyby se vám chtělo taky odpovídat na nějaké otázky (které bych pro vás vymyslela), klidně mi napište.