30. září - 2 října - Hardly Strictly Bluegrass festival

Jedenáctý ročník bluegrassového festivalu v San Franciscu se zatím vydařil - také pro krásné počasí, které jak patrno panuje nejen u nás, ale rovněž pro jeden z nejsilnějších koncertních lineupů vůbec.


Vystoupili zde například The Mekons, Hugh Laurie (ano, svérázný Dr. House vydal letos abum ve stylu blues New Orleans, na kterém prokázal, že je nejen herec, ale též znamenitý hudebník. Album se jmenuje Let Them Talk - přečti si recenzi v češtině). Dalšími účinkujícími byli Jolie Holland, Jonathan Wilson, South Memphis String Band - kytarista a zpěvák Luther Dickinson působí současně v Black Crowes a také hraje s North Mississippi Alstars (dělali předskokana Robertu Plantovi ve Varšavě), Thurston Moore, Kris Kristofferson & Merle Haggard, Robyn Hitchcock a na samostatných vystoupeních se představí také nynější členové Band of Joy - včera to byla Patty Griffin a dnes svůj koncert odehraje i Buddy Miller.

Účinkujících bylo samozřejmě daleko víc, v případě zájmu se můžete rovnou podívat přímo na celý lineup zde.
Hned v pátek 30. září ovšem festival hostil na Banjo Stage Roberta Planta spolu s kapelou Band of Joy a jak je patrno z recenzí, opět prokázali, že jsou kapelou radosti. Údajně zněli částečně jako In Through The Out Door od Led Zep a částečně jako Raising Sand. Ale já si myslím, že jejich zvuk je prostě zvuk nové kapely Band of Joy. Mají svůj specifický sound, který se nedá přirovnávat k žádnému z dřívějších počinů - hutný a zastřený díky kapelníkovi Millerovi, ale zároveň projasněný vokálem a akustickou kytarou Patty Griffin. A vyzrálý díky Robertu Plantovi, který dobře ví, jak pracovat s hlasem.
Poslechněte si třeba Angel Dance a Misty Mountain Hop.

Robert Plant & Band of Joy - Angel Dance
***
Robert Plant & Band of Joy - Misty Mountain Hop

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Až naprší a uschne, pitomci

Arthur Lee: Vindicator