Hudba na internetu

Ještě si živě pamatuji doby - a není to zas tak dávno - kdy existovaly dva způsoby, jak vidět jakýkoli koncert (nebo slyšet desku). Jednou z možností bylo ho osobně navštívit a tou druhou koupit, případně půjčit si nosič. Tedy za předpokladu, že záznam z něj na DVD nebo CD vyšel.

Časy se mění. Dneska se to na internetu jen hemží nejrůznějšími vzácnými nahrávkami z koncertů, o kterých jsme dřív mohli jen snít. Díky internetu jsme v posledních letech mohli vidět a slyšet spoustu raritních nahrávek třeba Led Zeppelin, kapely, která kromě filmu The Song Remains The Same až do konce devadesátých let nevydala jedinou oficiální živou nahrávku. Dneska stačí pár kliků na Youtube a už můžete poslouchat třeba celé koncerty z roku 1969, 1972, 1975, 1977...

Na jedné straně je to fajn, ale zase si říkám, že internetový poslech hudbu tak trochu znehodnocuje. Je to zkrátka moc pohodlné a to chvilkové nadšení, když objevíte nějaký raritní song, nebo koncert, za chvíli přejde. Tak nějak to v lidech pěstuje neúctu k autorům. Přestávají si hudby vážit a opravdu poslouchat. Navíc kvalita takového poslechu bývá mizerná.

Možná si říkáte, že tady melu kraviny, protože přece na blog dávám taky spoustu videí. Takže vlastně podporuji tohle jednoduché řešení, ke kterému vám stačí kliknout myší a nic víc to nestojí. Dřív se lidi scházeli a poslouchali společně desky u někoho doma, dneska sedají osaměle ke kouzelné mašince a sdílejí písně na Facebooku, diskutují o nich na Youtube, dávají jim své kladné a záporné hlasy a taky si je dávají na blogy. Dělají to v naději, že třeba objeví někoho, kdo má rád stejnou muziku. Nebo taky proto, že někomu pomůžou ve výběru a ukážou mu něco, co podle nich stojí za to. Ve skutečném životě se lidi vzdalují jeden druhému a v tomhle virtuálním nachází spřízněné duše. Nebo si jen myslí, že je našli. Každopádně je všechno jednodušší, než ve skutečnosti.

Docela se děsím toho, co přijde za pár let. Hudba přestane vycházet na albech a bude dostupná jednoduše za poplatek ke stažení. Ztratí se kouzelný pocit, že držíte v ruce právě koupené cédé, opatrně ho pokládáte do přehrávače a studujete booklet. Ztratí se tahle radost a zároveň i úcta k práci autora. Nevím, možná že jsem staromilec, ale tenhle pocit radosti nejen z hudby, ale taky její fyzické přítomnosti by mi chyběl moc.