Hey Joe

Hey Joe je skladba, ke které se Robert Plant za svou kariéru několikrát vracel - její první verzi nahrál už v roce 1967 s Band of Joy. Psychedelicky laděný raritní demosnímek se pak objevil na albu Sixty Six To Timbuktu. Ovšem tato verze není dnes předmětem mého článku, dnes se budeme zabývat daleko mladší verzí této slavné písně.

V roce 2002 vyšlo Robertu Plantovi album Dreamland, které nahrál se skupinou Strange Sensation. Bylo to období, kdy v jeho tvorbě byly nejvíce slyšitelné vlivy egyptské a arabské hudby - ne snad, že by Robert Plant už dříve k této muzice netíhl, ale v kapele Strange Sensation našel skvělého spojence a člověka, který na této hudbě doslova vyrostl. Byl to samozřejmě Justin Adams, jež je nejen skvělým kytaristou, ale též hráčem na nespočetné, exoticky znějící nástroje, jako je bendir, tehardant, gimbri, nebo darbuka.

Justin Adams pomohl udat tón celého alba Dreamland, které je téměř výhradně složeno z coververzí Plantových oblíbených autorů. A nejen Justinův vliv je zde citelný, o celkovou atmosféru se postarali také další Plantovi spoluhráči ze Strange Sensation - John Baggot, Clive Deamer, Porl Thompson a Charlie Jones.

Hey Joe z desky Dreamland v žádném případě nekopíruje Hendrixovu verzi. Navíc, abychom uvedli původ této písně na pravou míru, jejím autorem je William Roberts, americký zpěvák a hudebník. Plantova Hey Joe z roku 2002 nezní ani jako typický rockový song - ostře řezaná kytara je podbarvena Adamsovou hrou na gimbri a celá, úžasně vygradovaná nahrávka je decentně zabalena do psychedelického elektronického aranžmá. Představuje propojení západní a tradiční gnawské hudby a ukazuje, že i tak známá a slavná skladba, jakou Hey Joe bezesporu je, může znít svěže, nově a zajímavě, pokud se to umí. A Robert Plant se Strange Sensation to umí velmi dobře.

---