Mé oblíbené texty písní

Instrumentální složka písně je fyzické tělo, text je duší skladby a dohromady jde o živoucí celek. Píseň je jako jako člověk, se kterým se seznamujeme - nejprve vidíme jeho vnější podobu, teprve při bližším poznání zjistíme, jaký v jádru vlastně je. A někdy to vyžaduje sakra dlouhou dobu.

K tomu, abychom si nějaký text oblíbili, je třeba mu rozumět. Bývá totiž nesnadné pochopit poetiku textu v jazyce, v němž nepřemýšlíme - a to i když máme dobrý překlad. Proto jsem se dnes ve svém výběru zaměřila na české autory a několik skladeb, jejichž text mě oslovil, vám představím.

---

Karel Kryl - Děkuji

Z českých textařů jednoznačně jeden z mých nejoblíbenějších. Pamatuji na pokoutně nahrané pásky, které jsme kdysi na střední škole poslouchali s pocitem děsného rebelství (byla doba tuhé normalizace), na texty Anděla, Nevidomé dívky, Lásky, Krále a klauna, Salome a dalších, přepisované pečlivě do sešitu a schovávané jako svátost. Karel Kryl uměl psát sžíravě kriticky i dojemně lidsky - a to vše bylo okořeněno nevšední poetikou. Není divu, že mnohé z jeho písní zlidověly i přesto, jak dlouho se u nás oficiálně nemohly hrát. Karel Kryl strávil dvacet let v nuceném exilu v Německu a když se v listopadu 1989 objevil v Praze, vítaly ho nadšené davy lidí. První vystoupení na Národní třídě, kde zpíval československou hymnu po boku Karla Gotta, provázelo skandování "Ať žije Karel!". A Gotta neměl nikdo na mysli...

Ze všech písní, které mám ráda, jsem nakonec vybrala Děkuji. Myslím, že dokonale vyjadřuje Krylovu osobnost - člověka pokorného, skromného a lidského.

Zuzana Navarová - Andělská

V prosinci už to bude deset let, co tato úžasná zpěvačka a hudebnice předčasně zemřela. Bylo jí pouhých pětačtyřicet let. Možná ji budete znát ze skupiny Nerez, v níž působila od roku 1980 - později s kolumbijským kytaristou a písničkářem Ivánem Gutiérrezem založila uskupení Koa.

Z textů i zpěvu Zuzany Navarové dýchá křehká poetika i přirozený projev. Vybrala jsem skladbu Andělská, která vyšla na albu skupiny Koa Skleněná vrba v roce 1999.

Bože, podej mi ještě ten kalich
to víno, co s nocí se měnívá na líh
snad nad ránem na dně se dočtu
že v kastlíku andělskou počtu
mám
a že hoře se skutálí do jedné slzy
ta slza se vsákne, a pak ji to mrzí
že po prvním slunci se nadechnem
a kometa zamíří nad Betlém ...

Bratři Ebenové - Na růžích ustláno

Miluji texty bratří Ebenů a album Já na tom dělám z roku 2002 patří k mým oblíbeným. Mimo jiné na něm najdete skladbu Sprostý chlap, kterou opravdu nemůže zpívat Marek Eben - z úst Jiřího Schmitzera získává na opravdovosti a uvěřitelnosti. Dále na albu uslyšíme Ivu Bittovou ve skladbě Vidíš, vidíš a Jiřího Bartošku v Senecte, pomoz (mimochodem, škoda že na Youtube není). Ale zpět k výběru - Na růžích ustláno je inteligentní a vtipná jazyková hříčka, opravdu stojí za poslech. Jen pro ukázku:

V Čechách když místečko na slunci máš,

krémem proti závisti se hned maž,

a tak nevolejte mi večer ani ráno,

to sladce spím - nemám na růžích ustláno.

Když si ale vzpomínám,

jak jsem na nich kdysi spával,

upřímně přiznám se vám,

že jsem taky dost nadával.

Pod nosem voní ti růže plátek,

jenže trny píchaj do lopatek...

Marsyas - Zmrzlinář

Nádherná píseň z debutového alba z roku 1978. Text je plný básnických obratů a ve spojení s hudbou mě dokáže vždy spolehlivě přenést někam, kde se "koule se koulí jak tvá stará postel".

Na hlavní třídě stál zmrzlinář
jen pár porcí na dně hrnce měl
zavřel svůj krám a odtáh' vozík
co býval chloubou bulvárů ...

Z kostky dlažební se vylíh' pták,
pěti jazyky teď naříká,
Vole mu roste sílí,
hlavou se korun stromů dotýká.
Vedle v domě bydlel starej pán,
kampak zmizel asi někam jel,
zbyla tu po něm stará hůl
a alej krásnejch jabloní...

Jiří Schmitzer & Tata Bojs - Léčitel

Spolupráce z roku 2004, kdy vyšlo skupině Tata Bojs Nanoalbum. Jde o konceptuální album s příběhem, jehož část můžeme slyšet ve skladbě Léčitel. Tu přednáší Jiří Schmitzer (zde docent profesor Tečka, CSc.) - gradující monolog schizofrenního šílence, nenávidícího vše nečisté a zabíjejícího ve jménu lidstva, vyvolává mrazení v zádech. A taky nepříjemné vzpomínky na podobné 'zachránce' v historii. Doporučuji poslechnout až do konce, neuvěřitelný herecký výkon zde předvádí pan Schmitzer!

To je pro dnešek všechno. Samozřejmě by se dalo vzpomínat na další perly českých textařů - Variace na renesanční téma, Slunečný hrob, Stříhali dohola malého chlapečka, Blues o spolykaných slovech, Nad stádem koní... tak je sem dám alespoň formou odkazů na Youtube. Pokud se vám něco líbilo, budu jen ráda, pokud ne, máte určitě své tipy na skladby, které vás oslovují. Každopádně - pokud si něco pustíte, přeji vám hezký poslech!