Hudební ohlédnutí za rokem 2014

Končící rok 2014 vybízí k bilanci, proto jsem se rozhodla zmapovat ho co se týče albových novinek pěkně měsíc po měsíci. Setkáte se s jedenácti mnou (přesněji deseti mými a jedním Jirkovým) doporučenými alby, z nichž každé bude reprezentovat jeden měsíc v roce (kromě prosince). Celý výběr doplní pár dalších tipů. Bude to tedy pořádná a různorodá hudební jízda, proto se připravte - začínáme!

---

Leden 2014 - Mogwai (Rave Tapes)

Zachmuřené rockové instrumentálky skotské kapely Mogwai získaly elektronický kabátek - a také už od minulého počinu Heard About You Last Night zaznamenaly příklon k výraznější melodice. Na albu je jedna kontroverzní a vybočující skladba - Repelish, v níž se otevírá stará kauza kolem skladby Stairway To Heaven. Tato píseň Led Zeppelin byla deset let po jejím vzniku (vyšla v roce 1971 na čtvrtém albu) podrobena důkladnému zkoumání a při jejím poslechu pozpátku vznesl výbor baptistických kněží jednoznačný verdikt - jde o satanistickou skladbu. V textu je obsažena narážka na příliš rychlý úspěch Zeppelinů, který údajně nemohl vzniknout přirozeně a s přičiněním samotné kapely - muselo jít přece o pomoc samotného pekla! A tak skladba začíná slovy neznámého řečníka:

"Further in the tape, I came across another part, that made me throw my headphones right off my head. I couldn't believe what I've heard. Led Zeppelin's "Stairway To Heaven," again, was voted the most popular tune of rock's history. Keep that in mind as I show this tape to exert with you. In the lyrics of the song, they sing, "The piper is calling you to join him... She's buying her stairway to Heaven," we know that's not possible...

Únor 2014 - Tinariwen (Emmaar)

Nomádi, žijící v poušti na území Mali, se v nedávné historii potýkali se spoustou problémů - v jejich zemi panuje v posledních letech takřka nepřetržitě válečný konflikt. Mnoho hudebníků muselo ze země uprchnout před islamistickými organizacemi prosazujícími právo šaria, jež zakazuje hrát rockovou "satanistickou" hudbu. Na začátku ledna loňského roku se podařilo ze zajetí uniknout i kapele Tinariwen, ovšem jeden z jejich členů zůstal uvězněn. Abdallah Ag Lamida byl chycen, když se snažil zachránit své kytary. V současné době je již na svobodě, na nejnovějším albu se však nepodílel.

Tinariwen - Emajer

***

Zbylí členové se uchýlili opět na poušť, tentokrát jí ale nebyla domovská Sahara, nýbrž kalifornská Joshua Tree, kde s pomocí hostujících muzikantů (Josh Klinghoffer, Matt Sweeney, Fats Kaplin) nahráli své šesté album Emmaar. Jejich předešlý počin - album Tassilli (8/2011) získalo v roce 2012 cenu Grammy za nejlepší album v oblasti world music, a také se pyšnilo řadou hostů - za všechny alespoň jedno jméno, Kyp Malone z TV On The Radio. Dalo se tedy čekat, že Emmaar bude jeho důstojným následovníkem.

Emmaar otevírá hypnotická kytara, doprovázená působivou recitací Eyadou Ag Leche, jež vyjadřuje stesk po domově a naznačuje náladu celého alba. Tinariwen nahráli náladové a posmutnělé album, melodicky propracované a poněkud tvrdší, než je předchozí převážně akustické Tassili. V temné, hutné atmosféře desky kromě smutku v perfektně sehraných kytarových partech a zvuku ručních bubínků probleskuje i hněv. A také se promítá touha po svobodě - ač tvořeno v exilu, zachovává si identitu a přiznává své hudební kořeny. Emmaar je výborným kouskem z dílny "modrých pánů pouště", světoběžníků s elektrickými kytarami, s nimiž se život nemazlil.

Další alba: Habib Koité (Soô), St. Vincent (St. Vincent)

Březen 2014 - Imed Alibi (Safar)

Debutové album tuniského bubeníka mě - abych se přiznala - nejprve zaujalo jménem jeho producenta. Justin Adams, současný člen skupiny Sensational Space Shifters Roberta Planta, je nejen osobitým a všestranně nadaným muzikantem; jeho jméno je také určitou zárukou dobré práce. A když už jsme u toho, Tinariwen mají s Adamsem také mnoho společného, neboť jejich první album vznikalo právě pod taktovkou tohoto pána.

Na druhý poslech mě nadchlo moderní pojetí osmi převážně instrumentálních skladeb, v nichž se elektronika snoubí s akustickou intimitou. Safar představuje epickou fúzi, v níž se zvuk ručních bubínků prolíná s digitálními beaty, klávesy ladí s houslemi, uslyšíme quanun, akordeon i arabskou flétnu Nay. Orchestrální zvuk i rocková extáze posluchače udržují v dramatickém napětí, albem se nese ale také důležité poselství - je soundtrackem, vyjadřujícím se k dění v Tunisku, k problémům, s nimiž se tamější obyvatelé potýkají.

Tklivý soprán tuniské zpěvačky Emel Mathlouthi protíná zlověstnou atmosféru skladby Maknass, jedné z nejsilnějších a nejvýraznějších z alba. Safar jako celek je vyjádřením hrdosti, naděje i smutku - vše v jednom kotlíku. Hudebně v sobě mísí ducha severní Afriky, Turecka, Balkánu i rockové cítění - jako kontrast, který se nevylučuje a nestřetává, naopak plyne naprosto přirozeně. Vynikající debut, jež letos aspiruje na cenu Songlines Music Awards.

Před několika dny jsem se podivovala, že recenze Safar, kterou jsem psala v srpnu, je hojně navštěvovaná z Facebooku. Napadlo mě podívat se přímo na web Imeda Alibiho - a jaké bylo mé překvapení, když jsem ji tam našla přeloženou do angličtiny! Těší mě, že má práce nepřišla vniveč a že oslovila i samotného autora, což je pro mě velká pocta.

Duben 2014 - Neil Young (A Letter Home)

Zajímavou nahrávku vydal letos Neil Young - ani ne tak z důvodu obsahu, jako spíš způsobu nahrávání. Na A Letter Home vsadil na analog - v nashvilleském studiu Jacka Whitea nahrávka vznikla na starém záznamovém přístroji z roku 1947. Jde o jakousi skříň, která se nejvíc ze všeho podobá staré telefonní budce a záznam je doslova vrýván do jediného exempláře gramodesky. Původní matrice slouží jako základ k dalšímu "rozmnožování" a na každém formátu bez rozdílu lze slyšet původní praskání a šumění. To se projevilo na celkové atmosféře nahrávky, která vás při poslechu doslova přenese o několik desetiletí zpět; což se vlastně projevuje i ve výběru skladeb, jež Young představí. Jde o covery autorů, které má rád a uctívá - uslyšíme tak například dylanovku Girl From The North Country či Needle of Death z dílny skotského kytaristy Berta Jansche.

A ještě maličkost - Neil Young byl letos mimořádně plodný a vydal ještě album s názvem Storytone.

Květen 2014 - Toumani Diabaté & Sidiki Diabaté (Toumani and Sidiki)

Pro mnoho mladých Malijců je Sidiki Diabaté hiphopová hvězda, známá pro spolupráci s raperem Iba One. Je ale také synem Toumani Diabatého, světově uznáváného hráče na koru ( jedenadvacetistrunná západoafrická harfa) a griota, který může vystopovat svůj původ zpět přes 71 generací předků. Bylo by tedy divné, kdyby Sidiki neznal staré tradice a nevyvinul svůj vlastní styl hry na dědičný nástroj.

Společné album je vzácnou spoluprací, při níž se setkávají v duetu kory otce i syna - jejich zvuk se splétá v improvizovaných pasážích, zahraných s virtuozitou mistrů. Vrcholem desetipísňového alba je skladba Lampedusa, věnovaná africkým migrantům, kteří zahynuli při snaze dostat se do Evropy. Album je nominováno na Grammy v kategorii world music.

Lampedusa live

***

Další alba: The Black Keys (Turn Blue)

Červen 2014 - reedice prvních třech alb Led Zeppelin (LZ, LZ II, LZ III)

Velkolepý projekt Jimmyho Page - vydat kompletní reedici všech studiových alb Led Zeppelin v té nejvyšší zvukové kvalitě, to vše doplněno o zvukové záznamy z vystoupení, studiové improvizace a nikdy nevydané nahrávky - si odbyl premiéru letos v červnu. Tehdy vyšla první tři alba, v říjnu následovalo vydání legendární Čtyřky a Houses of the Holy. Poslední tři studiová alba (Physical Graffiti, Presence, In Through the out Door) zatím na vydání teprve čekají.

Sama nemám ještě srovnání, jak moc je poznat kvalita zvuku (jedno z alb na mě bude čekat coby vánoční dárek pod stromečkem), ale soudě podle recenze Ivana Ivanova z červencového čísla Rock&Popu je rozdíl znát. Zvuk reeditovaných alb hodnotí jako prostornější, s výraznějšími výškami. Stopáž desek je mírně prodloužena - jednička je delší o šest vteřin, dvojka o tři a trojka o deset. Řeč je samozřejmě o původním materiálu, nové skladby jsou bonusem navíc. Na prvním albu můžete slyšet koncertní záznam z Paříže z roku 1969 (známý pod názvem Tous En Scéne 1969), na druhém alternativní mixy a skladbu La La a třetí album obsahuje tři nezveřejněné kompozice a rozpracované studiové verze. Trojka se navíc pyšní přesnou replikou původního obalu s otáčecím kolečkem a střídajícími se obrázky a fotkami. Co se týče hudební stránky alb Zeppelinů, myslím, že není třeba se o jejich kvalitách příliš rozšiřovat - daly by se najít stohy recenzí, které zejména první čtyři opěvují coby pilíře hardrocku. Nakonec stačí se podívat na největší internetový recenzní server Metacritic, kde momentálně vede v žebříčku nejlépe hodnocených alb čtyřka Zeppelinů se sto procenty.

Červenec 2014 - Rise Against (Black Market)

Tato upoutávka by asi neměla být v mém článku o albech končícího roku, ale vzhledem k tomu, že mám doma velkého fanouška Rise Against, samozřejmě mě vydání Black Market neminulo. Nakonec - sama si jejich skladby také ráda poslechnu a vystoupení, které jsem před více než dvěma lety zažila na vlastní kůži, z paměti jen tak nevymažu. Co se týče koncertu, je tu jedna dobrá zpráva pro všechny, kteří tuto partičku z Chicaga sledují - zapište si do svých diářů datum 9. 6. 2015 a těšte se! Rise Against jdou do živých vystoupení s nesmírným nasazením a spontánností, bez pódiových serepetiček.

Co se Black Market týče, jde o energickou a svižnou hudební nálož s typickým riseovským rukopisem. Album obsahuje tucet skladeb, v jejichž textech se muzikanti opět dotýkají problémů - na rozdíl od předešlých alb, na nichž rozebírali ty globální, se obracejí především do svého nitra. Nechybí ani akustická poloha - že jim sluší, potvrzuje procítěný Timův hlas a jeho kytara v People Live Here. Celkově je album přes určitou "tvrdost" a částečný návrat ke zvuku prvních alb (The Eco-Terrorist In Me) melodické a určitě se řadí k tomu nejlepšímu, co zatím Rise Against vydali.

Srpen 2014 - Gob (Apt 13)

Gob je vedlejším projektem kytaristy kapely Sum 41 Toma Thackera. Pro fanouška tohoto žánru je to určitě příjemné zpestření. Apt 13 se od svých předchůdců mírně zjemnila a původně punk rockové skladby pomalu, ale jistě vyměňuje za alternativnější zvuk. Ten se už pomalu projevoval na předešlém albu Muertos Vivos (2007). Posledním albem tedy dále potvrzuje, že není jen tak nějakou garážovou partičkou. V pořadí již šestá deska mě potěšila, protože si na ní kapela pořád drží svůj styl tak nějak v mezích a ani po sedmi letech dlouhého odkládání nezklamala. Škoda, že o téhle partě moc lidí neví...

Radio Hell

***

Tento příspěvek pro vás připravil Jirka :-)

Září 2014 - Robert Plant (Lullaby and... The Ceaselles Roar)

Nejočekávanější album letošního roku, o němž se recenzenti na nejrůznějších serverech a přestižních časopisech vyjadřují v superlativech, nahrál letos Robert Plant se svou staronovou formací Sensational Space Shifters. Šestašedesátiletý muzikant na něm představil jedenáct originálních svěžích kousků, v nichž se projevil jak jeho dobrodružný duch, tak i skutečnost, že má v kapele muzikanty různých žánrů. Výrazným přírůstkem je gambijský zpěvák Juldeh Camara hrající na jednostrunné housle ritti - a celkový zvuk představuje harmonii mnoha hudebních vlivů, široce se rozpínajících od Anglie, Irska, přes Ameriku až po horké pouštní písky.

Lullaby and... The Ceaselles Roar není jen dílem sólisty a jeho doprovodné skupiny. Propracované aranže a profesionalita všech zúčastněných vás přesvědčí o tom, že jde o skvělou kolektivní práci. Připočtěte si k tomu nezaměnitelný Plantův hlas a citlivý přednes, neotřelé melodie a neodolatelné kytarové riffy - a získáte poměrně přesný obrázek toho, co můžete od nejnovějšího alba rockového barda čekat. Plantova alba posledního desetiletí mají vzestupnou kvalitu, což je dáno nejen jeho zkušenostmi, ale také chutí pouštět se do hledání nových cest a připravovat tak posluchačům nejedno překvapení. Není třeba dodávat, že v případě Roberta Planta jde vždy o ta příjemná...

Rainbow live

***

A ještě něco - pokud jste letos byli návštěvníky festivalu Colours of Ostrava, mohli jste si některé skladby z alba vychutnat naživo.

Další alba: The Touré-Raichel Collective: The Paris Session, Leonard Cohen (Popular Problems), Markéta Irglová (Muna)

Říjen 2014 - Lamb (Backspace Unwind)

Lamb vydali po pětileté přestávce v roce 2011 album "5" - a zřejmě jim odloučení prospělo. Producent Andy Barlow se věnoval elektronickým experimentům pod přezdívkou Hipoptimist a v letech 2004-2009 spolupracoval s řadou dalších umělců ( Placebo, Elbow, Damien Rice). V roce 2013 vydal sólový projekt LOWB a v červnu tohoto roku produkoval album Mutineers Davida Graye.

Lou Rhodes, zpěvačka a skladatelka původního dua Lamb, se v té době vrátila k akustické hudbě a prostému písničkářství, s nímž slavila velké úspěchy. Její album Beloved One z roku 2006 bylo nominováno na Mercury Prize a v podobném folkovém duchu s výtečnými poeticky křehkými texty se neslo i další album Bloom, vydané o rok později.

Nyní oba hudebníci opět společně zazářili na scéně s novinkou Backspace Unwind, kolekcí skladeb, které se nesou ve znamení zasněného trip-popu. Velkolepá aranžmá skladeb jsou zjemněna něžným zpěvem a celá kolekce se příjemně poslouchá - obsahuje jak baladické skladby se smyčci a klavírem (například skladba Doves&Ravens), tak i svižnější kousky (singl We Fall In Love, či titulní Backspace Unwind). Pokud máte rádi elektronickou hudbu, mohlo by vás nejnovější album Lamb oslovit.

Další alba: The Bots (Pink Palms)

Listopad 2014 - Damien Rice (My Favourite Faded Fantasy)

Jedna z perel letošního výběru - album, jež jsem si okamžitě zamilovala a které budu propagovat na každém kroku, protože si to jednoduše zaslouží. Damien Rice nahrál upřímnou, oduševnělou a emocemi překypující desku - a jeho okouzlující a dechberoucí přístup k písním si vás zaručeně podmaní, pokud máte v sobě alespoň kousek citu. Na to, abyste poznali, jak je tohle album dobré, vám bude stačit jediné - poslechnout si ho a nechat se jím pohltit.

I Don't Want To Change You

***

To je tedy všechno, nač jsem si vzpomněla a co mě letos zaujalo. Určitě máte nějaké své tipy, s nimiž se můžete klidně podělit v komentářích (pokud jste se tedy dostali sem...) Díky za pozornost a přeji už tradičně dobrý zvuk!