Coververze
Coververze je vlastní interpretace díla jiného autora, což je obecná definice tohoto hudebního fenoménu. Přebírání skladeb se dělo od nepaměti a je v historii poměrně časté - a důvody, proč se tak dělo a děje, mohou být různé. V šedesátých letech existovala spousta umělců, kteří nově aranžovali a přezpívávali tradicionály - příkladem může být Bob Dylan a původně lidová píseň House of the Risin' Sun (tradicionály tvořily v podstatě celé jeho debutové album z roku 1962), nebo Joan Baez, která stejnou skladbu nahrála už o dva roky dřív. Když se budeme držet pouze této skladby, najdeme ještě další zajímavé verze - například od Miriam Makeba zvané také Mama Africa z roku 1960, nebo už známější od kapely The Animals z roku 1964.
Kromě tradicionálů, k jejichž autorství se nikdo nehlásil, bylo časté vypůjčování motivů či přebírání rovnou celých skladeb od starších autorů - a jednalo se o hodně o původní bluesové nahrávky. Najdeme je například v reperotáru skupin Cream (Fresh Cream, 1966), John Mayall and The Bluesbreakers (Crusade, 1967), Led Zeppelin (Led Zeppelin I, 1969), Rolling Stones (The Rolling Stones album, 1964 i následující The Rolling Stones No. 2). Dále můžeme ještě sledovat vývoj jednotlivých nahrávek - I Can't Quit You Baby původem od Willieho Dixona nahráli nejprve The Bluesbreakers a o dva roky později se stejná skladba objevila na albu Led Zeppelin. No a když se vrátíme k Dylanovi, nelze zapomenout na jeho vlastní skladbu All Along The Watchtower, kterou zpopularizoval Jimi Hendrix.
Tento princip samozřejmě fungoval i v dalších hudebních odvětvích - stačí si vzpomenout na výtečného soulového zpěváka Otise Reddinga a jeho skladbu Respect (Otis Blue, 1965), kterou s nemenším úspěchem interpretovala Aretha Franklin. A kdo si dnes uvědomí, že sladkobolná Love Hurts není původní skladbou skupiny Nazareth, ale že pochází z pera skladatelské dvojice Felice a Boudleaux Bryantových a její první verzi nazpívali v roce 1961 Everly Brothers? Nebyli ostatně jediní - po nich to zkusili Roy Orbison, Jim Capaldi i Emmylou Harris, ale do povědomí se dostala právě ta od Nazareth (dlužno říct, že dost otravná).
Ovšem všechny tyto skupiny a umělce zde uvedené spojuje jedna důležitá věc - dokázali sami tvořit hudbu, která inspirovala a dodnes inspiruje další následovníky. Většina z nich dokázala udávat nové směry a změnit celkový vývoj hudební scény, což už nebylo tak jisté třeba v letech devadesátých, v nichž můžeme zaznamenat zvýšený zájem o předělávky - a někdy taky vykrádačky.
Zvláštním odvětvím, které bych nenazývala přímo předělávkami, jsou takzvané revivaly - dnes tolik oblíbené. Ty nejenže hrají věrně repertoár původních umělců, z nichž mnozí dnes už neexistují, ale navíc se snaží napodobovat i jejich image. V tomto případě nejde o covery, protože revivalové kapely nedávají do písní nic ze sebe - prostě jen přehrávají a snaží se tu lépe, tu hůře, uspokojit touhy fanoušků. Zvláštní je, že dnes najdete i revivaly aktivních kapel - a asi jim to dost vynáší, možná víc, než kdyby se ti hudebníci snažili o vlastní tvorbu...
My ale zůstaneme u původního tématu a podíváme se na pár kousků, které jsem vybrala a které jsou podle mě něčím zajímavé. Zejména jde o ty předělávky, které skladbě dávají nový rozměr a přitom ji nehanobí - alespoň tedy dle mého skromného názoru.
1. Hallelujah - původní autor Leonard Cohen, coververze Jeff Buckley
2. If Were A Carpenter - původní autor Tim Hardin, coververze Robert Plant
3. Cocaine - původní autor J. J. Cale, coververze Eric Clapton
4. Stand By Me - původní autor B. E. King, coververze Led Zeppelin live
5. All Along The Watchtower - původní autor Bob Dylan, coververze Jimi Hendrix
Na závěr ještě taková poněkud bizarní coververze od rockové skupiny z Tuvy, která si říká Yat-kha. Skladba In A Gadda Da Vida původem od Iron Butterfly ve vskutku originálním podání. Hezký poslech!
Komentáře
Okomentovat