Bulvár?

Ve svém minulém článku jsem se věnovala otázce mainstreamu, dnes zabrousím k dalšímu tématu a tím je bulvár. Bulvár, podobně jako mainstreamová hudba, je něco, po čem lidé zjevně touží a co jim je nabízeno v míře víc než hojné. Bulvární deníky jako kupříkladu Blesk, Aha, Šíp nebo časopisy Rytmus Života trhají rekordy v prodejnosti, což je vlastně řadí k mainstreamovým tiskovinám. Otázka je, proč jsou vlastně bulvární deníky tak vyhledávané. Na tuto otázku se budu snažit najít odpověď v článku.

---

Nejprve se podíváme na zoubek samotnému slovíčku bulvár. Ve skutečnosti je bulvár pojmenování pro širokou městskou ulici orámovanou zelení, která bývala často vystavěna na místě bývalých městských hradeb. Toliko wikipedie. Bulvární tisk je tedy něco jako směs informací, posbíraných "na ulici". A nebo, jak praví jiné vysvětlení, na bulváru kameloti v první polovině devatenáctého století prodávali dělníkům denní tisk. V čem tkví ale všeobecná obliba informací, prošpikovaných negativními emocemi a vyvoláváním hysterie, založených na polopravdách a lžích? Ohlédněme se do minulosti.

Ve středověku bylo běžné, že popravám a bičování nešťastníků přihlížel lačný dav, v němž se tajil dech nad hrůznou podívanou. Byla to směsice strachu a uspokojení morbidních choutek - žádný z přihlížejících by jistě nechtěl stát na místě trestaného, ale na druhé straně tento pohled vyvolával jistou davovou euforii a hysterii. Tento emoční koktejl vytvářel z utrpení druhých podívanou, kterou si nenechávaly ujít mnohdy celé rodiny. V radikálních islámských zemích dodnes existuje hromadné kamenování obětí, většinou "nevěrných" žen, i těch, co se staly obětí znásilnění...

Jakýmsi předchůdcem bulvárních deníků byl už ve středověku kramář, tedy drobný obchodníček, jehož úkolem bylo informovat širokou veřejnost o nějaké zajímavé události. Dělo se tak prostřednictvím napůl zpívaného a napůl říkaného textu za obrazového doprovodu. Kramář začínal svou píseň oslovením publika: "Póslyšte, křesťané rozmilí, co se staló..." a pokračoval pak líčením senzace, jakou bylo kupříkladu udušení dítěte jeho macechou, či sebevražda z nešťastné lásky.

Obliba kramářských písní byla veliká a nádavkem si lidé mohli zakoupit i text písně, který by se dal s trochou nadsázky přirovnat k dnešnímu Blesku.

Teď trochu odbočím od hluboké minulosti - vzpomněla jsem si totiž na pěknou scénku z Básníků, v níž si Štěpán bez valného úspěchu snaží přivydělat ke studiím coby kamelot. Jeho vykřikování textů, jako "Inovace bez legrace!" je přehlušována mnohem zajímavějším pokřikem opodál stojícího prodavače, který láká nakupující zcela jinak: "Důůchodkyně uhořela i s dííítětéém!" Není těžké uhodnout, čí noviny si lidé koupili.

Pokročme v pátrání po bulváru o další krůček. Dalšími bulvárními průkopnicemi bychom mohli označit pavlačové drbny, či domovnice. Na pavlačích domů se odehrával veškerý soukromý život nájemníků, chodilo se tam věšet prádlo - okamžitě jsem si vybavila na scénku z filmu Zítra to roztočíme, drahoušku...! kde Iva Janžurová obdivuje krásné prádlo Stely Zázvorkové, aby jí posléze přestřihla šňůru a nechala to čisťounké prádýlko spadnout na zem. Taková pavlačová drbna měla perfektní přehled o všem, co se v baráku děje, nakukovala sousedům takřka až do hrnců a získané informace pak použila dál.

Ovšem pravým semeništěm drbů bývaly hokynářské krámy. Dnes si asi těžko dovedeme představit, že bychom se v supermarketu dozvěděli něco zajímavůstek z ulice, ale ještě před takovými sto (i méně) lety to fungovalo. Podívejme se, jak popsal onen svět Jan Neruda ve svém fejetonu z roku 1876:

...Mandl je srdcem hokynářského krámu. K mandlu se sbíhá krev celého sousedstva ve formě pěkných děveček. Mandl je hlavní opora hokynářova. Mandl je životní potěšení hokynářčino. Mandl je mandl, řekl by Victor Hugo. Stojí vždy v polosvětle, v šerém koutu. Zde, při praskání válců a skřípání prken, nejlíp se to klepá. Kolemjdoucí panička nevidí, je-li služka pilna, nebo ustála-li, aby povídala. Zde si služka uleví srdci a vyprázdní žaludek, zde vypráví vše, co doma vyšpehovala. Zde sbírá hokynářka ono bohatství názorů, jež před ní útrobu veškerého sousedstva otvírají dokořán. Hokynářka bez mandlu je král bez říše, Sibyla bez věštného daru, Raffael bez rukou...

Ovšem, jak dodává Neruda na konci svého fejetonu, hokynářka se nevyznačuje přílišnou mluvností. Pouze zprostředkovává onu možnost předávání informací, vědoma si své vážnosti a postavení.

Je nabíledni, že dnes, kdy nemáme veřejné mandly, ani se nechodíme dívat na zábavné mrskání dívčích zadnic, potřebujeme svou touhu po těchto zážitcích uspokojit jinak. A měrou vrchovatou nám ji dopřejí deníky i zpravodajství bulvárních televizí. To se obvykle vyznačuje primitivností a jednoduchostí - takzvaně je přístupné všem, i těm, kteří jsou intelektuálně poněkud pozadu. Ve zprávách tečou proudy krve, případně se ještě můžeme dozvědět, že v Horní Dolní se ztratil pes a v Dolní Horní zase vykradli Jednotu. Příznačné pro bulvár je, že se ve zpravodajství objevují "obyčejní lidé" z davu, kteří vyvolávají v divákovi dojem, že je důležitý. Ovšem důležitější je sledovanost a tím i výdělek.

Co se týče tisku, je to s ním trochu jako s blogem. K přečtení lákají velké titulky, opatřené výkřiky a otazníky, nebo různými citoslovci. Pokud má mít deník úspěch, jsou jistotou pikantní fotografie, nejlépe nějaké prsatice v záhlaví. Obsahem bývají "zaručené" zákulisní informace o našich celebritách, prošpikované sexem a informacemi o nějaké vraždě či tragédii; dalším tématem bývají třeba nekvalitní potraviny, výška důchodů v kontrastu s platy politiků s cílem nasrat občany. Čili od každého šprochu trochu.

I člověk inteligentní někdy s trochou odporu a špatně skrývané touhy nahlédne do světa bulváru, aby zaměstnal svou mysl věcmi zcela nepodstatnými. Nezajímá nás, koho si chce vzít Iveta Bartošová, ani kolik kilo zhubla bývalá miss Bučková, přesto patří tyto informace u nás k těm sledovaným. Nezajímají nás podrobnosti vraždy patnáctileté dívky, ale v bulváru si přečteme detailní rozpis minut dne, kdy se vražda stala a málem i pocity, které při ní oběť měla. Občas se v nás zkrátka probudí ona morbidní touha po nahlédnutí do cizích životů. Proto bulvár je a bude.