Zaz - Recto Verso
Uplynuly tři roky a už je tu zas. Kdo? No přece Zaz! Roztomilá Francouzka s osobitým rozdováděným projevem, koketně se usmívající děvče s rozčepýřeným účesem a charismaticky nakřáplým hlasem. Mladá žena, která si svými hravými skladbami na pomezí popu, šansonu, jazzu i rocku podmanila v rekordně krátkém čase srdce mnoha posluchačů ze všech koutů Evropy.
Zaz, vlastním jménem Isabelle Geffroy, se narodila před třiatřiceti lety v Tours. Jako pětiletá navštěvuje spolu se svými sourozenci hudební školu v rodném městě, věnuje se hře na housle, klavír, kytaru a sborovému zpěvu. Ve čtrnácti se stěhuje do Bordeaux. V jedenadvaceti začíná svou pěveckou kariéru v bluesové skupině Fifty Fingers, spolupracuje s jazzovým kvintetem, v Toulouse jako choralistka ve studiu spolupracuje s mnoha zpěváky. V roce 2006 se přemísťuje do Paříže, kde získává angažmá v kabaretu a přivydělává si vystupováním v ulicích Montmartru. V roce 2010 se s latino-rockovou kapelou Don Diego koncertuje po světě, podívá do Ruska, Maroka, na Sibiř i do Japonska.V květnu roku 2010 vydává Zaz své první eponymní album. Největší hit z alba, skladbu Je Veux, pro ni napsal producent Kerredino Soltani, který Zaz objevil v pařížských ulicích. Ozvala se mu na inzerát, v němž hledal nakřáplý a zničeně znějící hlas, což bylo přesně to, čím mladá zpěvačka disponovala. Slovo dalo slovo a zrodilo se album, jehož sláva hvězd se dotýkala - po celém světě se ho prodalo téměř dva miliony kusů.
Čím to, že Zaz tak okouzlila, čím to, že její album šlo doslova na dračku? Nabízí se vysvětlení - Zaz se trefila do vkusu posluchačům, kteří touží po opravdovém prožitku, po desce, která by byla nejen hudebně výborná, ale navíc měla schopnost oslovit svou srdečností a optimismem, který z ní zrovna sálá. Znáte to - ve společnosti některých lidí se cítíte skvěle, dokážete se uvolnit a nenuceně bavit. Zaz je jedním z těch lidí, kteří tohle dokážou jen svou přítomností. Kombinací roztomile hravé francouzštiny, živelnosti, citlivosti, radosti a dokonalého frázování jejího zastřeného hlasu vzniká koktejl, který vám vlije energii do žil a po jehož vypití se nelze nezamilovat.
V dnešní době existuje přehršel zpěvaček, které UMÍ ZPÍVAT, ale v mnoha případech to bývají duté celuloidové panenky na hraní, na které se rádi díváme a po čase zůstávají sedět zaprášené na poličce v dětském pokojíku. Zaz má v sobě onen náboj, který těmto umělým hračkám chybí a pokud jste někdy měli možnost vidět ji na koncertě, určitě mi dáte za pravdu. Nepotřebuje ke svému vystoupení žádné speciální show, postačí pouze její přirozený a sympatický kukuč a nezkrotná energie, kterou rozdává štědře plnými hrstmi.
Loni se Zaz stala miláčkem publika na Colours of Ostrava a její koncert doslova roztančil několikatisícový dav. Milou vsuvkou jejího vystoupení byla i snaha o proslov v češtině - s roztomilým francouzským akcentem a úsměvem prozradila fanouškům tajemství svého štěstí:
"Před pár lety jsem pochopila něco zásadního. A to, že abych mohla milovat ostatní a být opravdu šťastná, musím se nejprve naučit milovat sama sebe. To je ten nejkrásnější dárek, co si můžeme dát."
"Před pár lety jsem pochopila něco zásadního. A to, že abych mohla milovat ostatní a být opravdu šťastná, musím se nejprve naučit milovat sama sebe. To je ten nejkrásnější dárek, co si můžeme dát."
Zaz je opravdu dítkem štěstěny. Zdá se, že na co sáhne, to se jí daří. Přesvědčit se o tom můžeme i během poslechu jejího nového alba, které vyšlo před pár dny, jmenuje se Recto Verso a obsahuje čtrnáct originálních skladeb. Na něm Zaz ve společnosti skvělé kapely a často s minimalistickým doprovodem dovádivě skotačí (Comme ci, comme ca), častěji ovšem dokáže rozeznít svůj hlas i ve vážnějších polohách (Si, La lessive). Album je dokonalou směskou popu, šansonu, soulu i jazzu a zbývá prostor i na zdařilé vokální improvizace (Oublie Loulou). Nenucené střídání nálad dodává albu dráždivé barevnosti a rozhodně ani chvíli nenudí. Naopak, poslech kupříkladu jedné z nejzdařilejších kompozic alba J'ai tant escamoté nás přenese do starých časů na Montmartru a hned následující Déttere pomalu graduje až k famóznímu rockovému finále.
Recto Verso je povedená deska. Hudebně vybroušená, vyzrálá a citlivá. Co k ní ještě říci víc? Snad jen to, že nejlepší bude přesvědčit se o jejích kvalitách na vlastní uši.
Videoklip k singlu On Ira
Komentáře
Okomentovat